neděle 28. prosince 2008

Kontakty

Vzhledem k tomu, že jaksi nefachá ICQ a ani další prográmky fachající na tomhle protokolu, vyhrabala jsem staré registry. Takže pokud někdo vlastníte další prográmky a stojíte o kontakt na mě, máte možnost.

QIP - tsalsama@qip.ru
AIM - tsalsama
MSN - tsal-sama@hotmail.com
Jabber - tsal@jabbim.cz


sobota 13. prosince 2008

Zprávy z domova i ze světa

Tak jsem tu s dalším nepravidelným hlášením ze svého života, aby se po netu náhodou nezačalo šířit, že jsem třeba umřela. To by se mi ani v nejmenším nelíbilo, jelikož by pak spousta lidí měla radost. I když uznávám, že představa příchodu na svůj vlastní pohřeb ala J.R. má něco do sebe xD



sobota 29. listopadu 2008

Repo! Genetická opera

Genetická opera, rockový muzikál s úchvatným vizuálním i hudebním provedením, vás zavede do ponurého světa blízké budoucnosti, v němž se lidé nechávají operovat jen protože je to zrovna v módě. Plastická chirurgie a obchod s orgány a drogami je tím největším byznysem, který ovlivňuje život každého jedince. Všichni, kdo však k takovým operacím přistoupí podepisují smlouvu s ďáblem, nebo přesněji řečeno s Repomanem.
Je to příběh, popisující chátrající společnost a upadající hodnoty. Je plný krve, násilí, nenávisti a lásky...


O tomhle muzikálu jsem se dozvěděla díky Alizbetě, která na svůj blog hodila trailer k tomuto filmu. Stačilo mi, abych si přečetla, že tam hraje představitel Gilese a chtěla jsem to stáhnout. Po skouknutí traileru jsem se rozhodla jít do pekla jménem kino.
Nemám kina ráda, jelikož jsou tam lidi, mobily a spousta rušivých elementů, které vás spíše otráví, než aby vám pomohli vychutnat si snímek. Proto vedu politiku, že kdo si počká, ten se dočká televizního vysílání nebo DVD. Čas od času se ale stane, že mě něco zaujme tolik, že to musím vidět hned i za cenu 100 Kč a hry na nervy. Gackt žehnej tomu, že si vždycky vybírám filmy, na něž zrovna jde tak pět lidí....

V nepříliš vzdálené budoucnosti vypukla nová nemoc, v jejímž důsledku začaly lidem selhávat orgány. Jedinou nadějí pro nemocné byla transplantace, jenže tu si nemohl dovolit každý. V té chvíli přichází na scénu korporace GeneCo, která dává nemocným naději. Umožňuje totiž transplantaci orgánů na splátky. Postupem času se její služby však rozšiřují. Jednak prodává látku zydrate, díky níž nemáte žádné pooperační bolesti, avšak pravděpodobně skončíte s těžkou závislostí, a pak se také do módy navíc dostávají plastické operace. Každý, kdo chce být in musí nějak zdokonalit své tělo, ať už zevnitř nebo zvenku. Každý, kdo takovou operaci podstoupí, však podepíše smlouvu s ďáblem. V okamžiku, kdy nesplatí splátku, si pro ně totiž přijde Repoman, aby si vzal zpět, co jim bylo GeneComem prodáno. Nikoho nezajímá, proč jste nezaplatili včas, nikdo se vás na to neptá. Můžete utíkat, ale Repoman si vás najde a vykuchá vás zaživa...

Doktor Nathan Wallace, hraný mým drahým Anthonym Headem, měl kdysi krásnou ženu, jíž velice miloval. Trpěla však chorobou krve, která mohla být vážnou hrozbou pro ni i pro dítě, které čekala, a proto Nathan pracoval na léku, který by je obě zachránil. Lék však jeho ženu namísto toho zabije. Na poslední chvíli se mu podaří zachránit jen svou dcerku, která ale po matce zdědila onu chorobu krve. Od té doby ji Nathan drží v jejím pokoji, nepouští ji z domu a přehnaně pečuje o její zdraví. Dcera Shilo je mu totiž vším, bez ní by mu na tomhle světě nic nezbylo a on si nepřeje nic jiného, než ji udržet na život, relativně zdravou a šťastnou. Venkovní svět, zkažený a plný chorob, se v jeho očích mění v nepřítele, před nímž musí svou dceru za každou cenu ochránit. A když říkám za každou cenu, myslím za každou cenu....

Nathan už totiž není doktor. Tuhle práci přestal vykonávat v okamžiku, kdy mu zemřela žena. Tehdy mohl být odsouzen za vraždu, ale Rotti Largo, magnát jemuž patří GeneCo a jenž kdysi Nathanovu ženu velmi miloval, se vše rozhodl zamést pod koberec pod podmínkou, že Nathan podepíše velice zvláštní pracovní smlouvu. Od chvíle, kdy tak udělal, aby mohl zůstat se svou dcerou a starat se o ni, přestal být lékařem a stal se vrahem. Repomanem. Jeho prací bylo zabíjet ty, jež se opozdili se splátkami a brát jim orgány. Jak zpívá v jedné písni, je to nevděčná práce, ale někdo ji dělat musí...

Něco takového samozřejmě nemůže své dceři říci a tak ta stále žije v domnění, že je její otec obyčejný lékař. Právě v oné kombinaci lékaře a otce vidí Shilo své neštěstí. Sedmnáctiletá dívka už má dost toho, jak je neustále zavírána doma, chce se bouřit a tak čas od času uteče z domova. Díky tomu se dozvídá, jaký je svět tam venku a nejen to. Setkává se se samotným Rottim Largem, který o ni začne projevovat zájem. Hned v ní totiž pozná podobu ženy, jíž kdysi miloval a jíž mu Nathan odloudil. Nebýt Nathana, mohla být Shilo jeho dcerou. Rád by tenhle sen proměnil ve skutečnost, jelikož má s Nathanem nevyřízené účty a navíc i umírá, přičemž jeho tři děti jsou naprosto k ničemu, jen loutky svých choutek. Chce někoho, komu by mohl odkázat GeneCo s jistotou, že jeho společnost bude v dobrých rukou.

Začne se tak rozehrávat tragédie, během níž dojde ke střetu otce s dcerou, zaměstnance se zaměstnavatelem a dávnými nepřáteli.

*****

Mám ve zvyku zpětně pročítat kritiky na věci, které se mi líbily, abych zjistila, co si o nich myslí druzí. Nevím čím to, že mnou oblíbené věci většinou totálně zdrbou. Výjimkou nebyl ani Othello, na němž jsem byla ve středu, a ani Genetická opera. Kritikům se nelíbilo nic. Příběh prý banální, hudba strašná a mimo, snaha šokovat směšná, postavy nestojí za zmínku. Minimálně u dvou recenzí bylo shrnutí v tom duchu, že se to může líbit jen čtrnáctiletým emo holčičkám bez mozku. Asi jsem čtrnáctiletá holčička bez mozku a víte co, nestydím se za to, protože Genetická opera je jeden z nejlepších filmů, jaké se dle mého v posledních pár letech natočily. Není to názor filmového znalce, ale průměrného diváka.

Vizuální zpracování filmu mě uneslo. Ano, potrpím si na jakousi teatrální přeplácanost, jde-li o tohle. Umí-li někdo dobře vykreslit depresivní prostředí, dodá-li mu lesku odporností a vyhraje-li si s barvami, má u mě body k dobru. Jeden z důvodů proč se mi hodně líbilo i Sin City. Mám prostě ráda, když film není jen o příběhu, ale když dokáže stejně tak jako potěšit mysl, potěšit i oko.

Hudba... díky ní jsem si film zamilovala, ještě než jsem ho viděla. Přestože nemám ráda spoilery, neodolala jsem a stáhla si soundtrack, což u muzikálu znamená, že po poslechnutí budete znát příběh, přinejmenším v hrubých obrysech. Poslouchám to tu tři dny v jednom kuse a ještě se mi to neohrálo, což o něčem svědčí. Po shlédnutí filmu musím však uznat, že spolu s obrazem dostává hudba nového rozměru a je mnohem poutavější. Poslouchat ji jen tak, jí dost ubírá, proto se nemůžu dočkat chvíle, kdy si budu moct film stáhnout. Hudební doprovod je různorodý, zpěváci senzační.

Samozřejmě mě nejvíc zajímal Anthony Head, který má neuvěřitelně sexy hlas a navíc je i výborný herec. Dokázal tak krásně přecházet od zoufalého otce k psychopatickému vrahovi, ale nic jiného jsem od něj ani nečekala. Mám ráda tyhle rozporuplné charaktery *.*
Alexa Vega, představitelka Shilo, pak zase dobře ztvárnila naivní dívčinu, vychovávanou daleko od zkaženého světa, takže v ní přežily ideály, které v tamním zvráceném světě neměly živnou půdu. Říkám dobře, protože jsem její postavu měla ráda, přestože to byla bezradná holka, která s sebou nechala díky své naivitě a nevědomosti solidně zametat. Chtěla žít vlastní život, ale na druhou stranu se bála zcela ztratit pod nohama zázemí domova, jež vytvářel její otec.
Rottiho Larga (Paul Sorvino) mi zase bylo docela líto, i přesto že to byl pěkně bezcitný parchant. Sice mu bylo jedno kolik lidí, bylo na jeho rozkaz zabito, a když se mstil, dělal to pořádně a bez servítek, ale při pohledu na jeho děti... Něco vybudoval, byť z toho normální lidé nebyli asi zrovna odvázaní, nedalo se mu upřít, že něco dokázal. Pracoval na tom celý život a teď, když umíral, se najednou podíval na své ratolesti a zjistil, že nemá komu by své dílo mohl odkázat. Všechna jeho práce, to čemu obětoval tolik času mohlo přijít vniveč, mohlo se zhroutit a ztratit z povrchu zemského. V tomhle ohledu ho chápu víc, než bych si přála. Vždyť kdo z nás by nechtěl na tomto světě zanechat něco, v čem by žil dál?
Postava Sarah Brightmanové zase byla tak nádherně mystická. Scéna, kdy přijde za Shilo mi totálně vzala dech, asi víc než ta v opeře během jejího posledního vystoupení.

Vůbec tu bylo několik scén, které se mi vryly do paměti. Jednou z nich byl i velice zajímavý rozvor mezi otcem a dcerou. Shilo si měla vzít své léky, na což jejího otce upozornil jakýsi náramek, který používali ke komunikaci a x-dalším věcem. Nathan, v té době zaživa kuchající jednoho neplatiče, tedy zavolal své dceři, která se zrovna nacházela mimo dům, jestli je v pořádku a jestli za ní nemá přijít, přičemž ona samozřejmě říká že ne. Nervové vypětí u ní však způsobuje nevolnost, což její otec pozná. Oba jsou tak postaveni do pozice, kdy by se na jednu stranu chtěli ihned vrátit domů, ale na druhou stranu nemůžou, avšak nesmějí dovolit, aby se to ten druhý dozvěděl. Nemělo to chybu.

Další taková pak byla se samotným Nathanem, který se zrovna připravuje na zabití jednoho ex-zákazníka GeneComu. Jako smyslu zbavený si se svou obětí hraje a zpívá o tom, jak je jeho práce nevděčná, že mu za ni nikdo nikdy nepoděkuje, během čehož Nathan vypadá jako totální psychopat. Vše, co z něj dělalo starostlivého milujícího otce jako by v tu chvíli zmizelo. Celé je to takové sadistické a komické zároveň. Na konci scény v jeho obličeji však nastane naprostá změna, jako by si právě uvědomil jaká zrůda se z něj stala.

O scénách, v nichž bylo pácháno sadistické násilí se tu radši nebudu moc rozepisovat xD Nejspíš mi měly vyrazit dech a šokovat mě, mě se ovšem velice líbily. Nebyly zpracovány tuctově a nezajímavě jako v klasických krvácích jako I hory mají oči, spíše mi přišly značně esteticky provedené a potěšily jak mé oko, tak i mé sadistické já. Mám pro tyhle věci slabost, dokáží mě příjemně rozechvět, ale musí být dobře provedeny. Škoda jen, že je v tomhle ohledu Genetická opera spíše výjimkou než pravidlem.

Byla tu ale i jedna scéna, která se mi mo nelíbila. Opět došlo ke střetu mezi Nathanem a jeho dcerou, přičemž střih - a Shilo poskakuje po pokoji, zpívá rozvernou píseň o tom, že je jí sedmnáct a že se toho spousta změnila, zatímco je její rebelie podtržena náhlou proměnou jejího pokoje do jakéhosi punkového klubu a jí do slavné zpěvačky. Přišlo mi to v danou chvíli strašně jako pěst na oko, vzhledem k tomu, co se odehrávalo předtím a potom, to na mě působilo značně rušivě. Snad kdyby tam v tu chvíli byly jemnější přechody mezi scénami, ale takhle si to dle mého mohli nechat od cesty.

Pokud jde o příběh, ano je jednoduchý. Nejde o nějaké šíleně komplikované a hlubokomyslné veledílo, kterým by se prokousala jen hrstka vyvolených, ale ona jednoduchost není vždy na škodu, spíš právě naopak. I staré náměty, které jsme již viděli v tuctech filmů a knihách, se dají zpracovat novým, zajímavým způsobem a dle mého se to v Genetické opeře podařilo.

Celkově vzato jsem opět měla štěstí na kvalitní podívanou, k níž se ještě častokráte vrátím (hned jak to bude někde na netu xD). Stálo mi to za těch 140,- co jsem za to dala, i za ty nervy s lidmi v kině a jejich kecy a šustěním sáčků. Upřímně už se těším na to, až se na film podívám v klidu doma a budu si moct od srdce pobrečet, protože takových scén, které mě chytly u srdce, tam bylo několik. Sama za sebe rozhodně doporučuji ke skouknutí.










čtvrtek 27. listopadu 2008

Kdybych byla superhrdina... od Najt

Jak bych si říkal/a: Neříkala bych si nijak, ještě by na mě pak kdekdo volal a něco po mě chtěl *zívá*

Přezdívka od lidu: Jak je znám, tak jako naschvál "hej ty!" >_<

Superschopnosti: Vražedný pohled, telekineze a super-sadismus.



Jak si k nim přišel/a; jak si je objevil/a?: Když umře třetí člověšk, na kterého se vztekle podíváte, něco to napoví. Pokoj ala po výbuchu a zmrzačený harém jsou jistota.

Měl/a bych společníky / poskoky? : Poskoků bych měla hodně. Dávala bych jim slušivé laciné červené uniformy a pojmenovávala je třeba "podporučík-bezvýznamný" nebo "podporučík-nahraditelný" (kdo nezná, nekoukal na Star Trek)

A měli by i oni nějaké superschopnosti?: Ano, dokázali by super rychle a bolestivě umírat vzájmu....mé osoby.

Úhlavní nepřítel: Peroxiďáci, paní Sakuraiová a ochránci lidských práv.

Moje doupě by vypadalo.. : Opuštěná, útulná, prostorná hrobka na starém hřbitově. Zařízená by byla velkým harémem, spoustou technických věcí a prostor, v nichž by pobíhal zkušený personál a monitoroval okolí, vytvářel udělátka, leštil auta a další věci, jaké takový personál dělá.

Konkrétně by bylo umístěno (kde): Uprostřed temného lesa, v němž by se ztráceli bišíci a bišinky.

Kostým: Taková fetiš-ero-lolita kreace *devil*

Oblast působení (Město, kraj, stát, kontinent…): Všude, kde nevinní bišíci a bišinky trpí v rukou někoho jiného než v těch mých xD

Byl/a bych ten/ta hodný/ná nebo zlý/á?: Však mě znáte ne? Dobrota sama xD

Zvláštní poznávací znamení: Myslím, že žádné nepotřebuji. Kolik fetiš-ero-lolit s bišíkem/kou na vodítku jste už viděli?

Jak tě tvůj lid v případě ohrožení zavolá?: Tiše a nenápadně, abych o tom ani nevěděla a nebolela mě z nich hlava.

Skrýval/a bych svoji identitu?: Jasně, ala Clark Kent se budu maskovat brýlemi.

Pokud jo, tak v reálném životě bych byl/a… : Nenápadnou majitelkou nenápadného, zastrčeného, silně nevýdělečného knihkupectví.

Tag three people!!!!! : Takže...Gladness, Sarah a...Kavi, jestli sem leze xD

středa 26. listopadu 2008

Othello

Tak jsem se právě vrátila z divadla a hned (po tom, co jsem odpověděla Najt na vzkaz, najedla se, nakrmila morče...) sedla k netu, abych tu sepsala své zážitky.

V divadle jsem nebyla už dlouho, hodně dlouho a i tehdy to bylo jen představení od školy. Těžko říct proč, jelikož divadlo jsem měla vždy velmi ráda. Snad se mi nechtělo jezdit samotné do Mostu a sbor v Litvínově mě příliš nezaujal. V Olomouci na mě ale útočil jeden divadelní plakát za druhým a když jsem mezi hrami spatřila i Othella, jehož jsem sice zatím nečetla, ale spolu s Macbethem mě velice lákal, bylo rozhodnuto. Gackt žehnej studentským slevám, nakonec mě to vyšlo jen na 90 kč.

neděle 23. listopadu 2008

Vy lidi jste prostě divní...

Já to tvrdím furt a tvrdit nepřestanu. Dneska se mi na qipu ozval kdosi, Gacktví odkud se známe, jestli se známe, a prý :
On : Ahoj, co děláš?
Já : Hoja, učím se.
On : A to tě to baví?

Ugz, no to je fakt otázka za všechny prachy, vážně x_X Proč vždycky já T_T


Minulý víkend jsem byla doma. Už po druhé. O první návštěvě jsem se nějak zapomněla rozepsat, však mě znáte. Odkládám, odkládám, až zapomenu. První návštěva domova byla zvláštní. Bylo to tam strašně napjaté a takové divné. Cítila jsem se tam prostě jako cizinec a měla jsem tendenci se o všechno dovolovat. Akorát v sobotu dopoledne bylo fajn, jelikož jsme s máti vyrazily na nákupy a strašně moc utrácely. Odvezla jsem si ale dvoje kozačky, pěknou sukni a růžové papučky na doma, všechno samozřejmě made by Vietnamies, jelikož já musím nakupovat úsporně. Vypadly jsme z města právě, když se tam začali shromažďovat policisté, jelikož se měla toho dne konat první demonstrace proti našim drahým "utlačovaným" spoluobčanům z Janova. Když o tom ale tak zpětně přemýšlím, asi bych tam šla, kdybych měla možnost se znovu rozhodnout. Extrémisty sice nemusím, ale pokud jsou pravičáci jediní, kdo odmítají situaci tam u nás ignorovat, jsem s nimi jedna ruka. Teď ale nemám náladu se rozepisovat o těch chudinkách, co se na nás, spořádaných občanech, přiživují.

Druhá návštěva už byla o dost lepší, jen rozlítanější. Máti se totiž přestěhovala do jiného bytu a tak jsem v pátek a v sobotu pendlovala mezi oběma místy. U máti to byla vcelku pohoda, v sobotu se navíc stavilo i pár známých, takže parádička, a u táty to taky šlo...tedy pokud jsme se se sestrou nějak nezmínily o matce ^.^; Hold to máme teďkon vcelku vtipné.

V sobotu dopoledne se mi ovšem stala jedna nemilá věc - chcíplo mi PC. Tedy, nechcíplo úplně, ale...no popořadě. Se sis jsme tak koukaly v pokoji na netu na jakýsi seriál, když si najednou všimnu, že PC vydává nějaký zvláštní zvuk. Ne výrazný, jen trochu jinak šuměl, než je obvyklé, což jsem samozřejmě poznala jen já, která jsem u něj dennodenně. Řekla jsem si tedy, že ho pak někdy hodím do servisu vyčistit, protože se v teď i hodně často přehříval a dosti hlučel. Koukáme se tedy dál a najednou - vycházel mi z něj kouř! Ne moc a všechno fungovalo, přesně jak mělo, ale i tak to rozhodně nebylo v pořádku. Vzhledem k tomu, že nemám Windows, jak jsme posledně zjistili, děsila jsem se toho, že by se mi něco stalo něco s diskem. Byla bych pak bez OS. Proto jsem PC ihned vypnula a už se ho bála zapnout.
Známí, kteří byli u máti, říkali, že by tam prý mohl chytnout usazený prach a já doufala, že je to pravda a že nebyly napáchány nějaké větší škody, protože nevím, jak bych to před Vánoci poplatila.

Sobotu a neděli jsem bez PC nějak přežila, jelikož jsem lítala po rodině, cestovala a pak víceméně celou neděli prospala, protože jsem byla nějaká mrtvá. V pondělí to ale byl děs. Celý den volný a já tu neměla co dělat. Nemohla jsem si pustit hudbu, vypracovávat si věci do školy, nic. Za ten den jsem přečetla 200 stránek, což je u mě výkon hodný obdivu. K večeru už jsem docela vážně uvažovala o tom, že začnu mlátit hlavou o zeď, abych se nějak zabavila. V úterý naštěstí byla škola. Ano, těšila jsem se do ní, jelikož to znamenalo změnu programu a hlavně pracovní den, během něhož mají v opravnách otevřeno. Na netu jsem tu žádnou opravnu PC nenašla, ale tak jsem si našla prodejnu, že se tam na to zeptám, protože to budou pravděpodobně vědět. Už přede dveřmi té "prodejny" mi bylo jasné, že jsem asi stejně na špatné adrese, ale chtěla jsem jen vědět, kde je tu v Olmu opravna a to by mohli vědět. Oni totiž PC a tak skutečně prodávali a sestavovali, ale dělali to spíše pro firmy.

Vešla jsem tedy do jejich kanclu (ano, skutečný kancl) a vstříc mi vyšel jakýsi postarší pán. Řekla jsem mu tedy, že mám něco s PC a že bych potřebovala nějakou opravnu. On ale namísto toho, aby mi poradil, kde tu nějaká je, řekl, ať mu popíšu, co s tím je, a že tam s tím možná něco udělají o.O Když jsem mu pověděla, že se mi z mého miláčka kouřilo, dostal záchvat smíchu, že to prý ještě neslyšel, ale ať ho prý vybalím. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli si ze mě dělá jen dobrý den nebo to myslí vážně, protože jeho chování pro mě bylo lehce urážlivé.
Nakonec jsem tedy noťas vyndala a on si zavolal jakéhosi mladého muže, ať se mi na to podívá. Mladík chudák koukal, cože to po něm chce, což mě moc nedodalo. Samozřejmě s tím na místě nemohl udělat nic, jelikož by se potřeboval dostat dovnitř. Jen vyzkoušel, jestli naběhne systém - naběhl - a jestli nebude cítit spálenina - nebyla. Podíval se mi, jestli ho mám ještě v záruce (neměla jsem) a řekl, že to může poslat na servis od HP, jelikož právě od nich PC mám a s nimi také oni měli uzavřené smlouvy. Když už se tak nabídl a já si to všechno protrpěla, řekla jsem mu, že by mě to potěšilo, jelikož raději zaplatím jen kontrolu než pak spálené součástky. Bylo mi řečeno, že bych do týdne měla mít noťas zpátky, což mě trochu vyděsilo, jelikož já šílela po jednom dni bez něj. Nic jiného mi ale nezbývalo.
Kupodivu se mi ozvali hned druhý den, že už mám notebook zpátky. Prý nic spáleného nebylo a pravděpodobně vážně chytl ten prach, jelikož ho vevnitř bylo požehnaně. Krom toho se tam také prý našly vlasy, což si prý technici vůbec neumí vysvětlit, jak se tam dostaly. No... co k tomu dodat, prostě na mé vlasy nadávají všichni xD Samozřejmě si za to účtovali 600,- Kč -.-

Už ten den jsem si pro něj mohla dojít, ale mě zrovna tenhle týden odpadl Greg a hodinu jsem měla až od tři čtvrtě na pět, zatímco oni tam byli jen do čtyř. Abstinence se ale začala projevovat a tak jsem se nakonec na poslední chvíli rozhodla tam jít. Řekla jsem si, že bude stačit, když vyjdu tak před půl čtvrtou, abych pak na cvika nečekala tak dlouho. Když jsem si v klídku došla skoro k oné prodejně, uvědomila jsem si, že jsem doma nechala papír s potvrzením o tom, že jsem u nich nechala svůj noťas. Tak jsem hodila sprint domů a zpátky na Horní náměstí. Dorazila jsem tam nějak za deset čtyři, totálně mrtvá a splavená, vyplázla 6 stovek a, aniž bych ten zatracený papír vůbec potřebovala, vypadla hezky do zimy. Oželela jsem dalších 60 korun a dala si v Mekáči dvojité kapučíno, jelikož jedině tento božský nápoj mě dokázal dostat do jakžtakž provozuschopného stavu.
Zatímco jsem čekala na cvika, tak jsem dokonale promrzla, protože jsem se při tom běhaní hezky zapotila a pak jsem musela courat v zimě a nakonec v ní i sedět x_X Nakonec jsem se během hodiny ale nějak zahřála (Gackt žehnej vytápěným učebnám!) a zase hodinu kecala před školou s Kavi.
Doma jsem pak nažhavila PC a opíjela se blaženým pocitem, že jsem zase mezi lidmi.

Jinak se možná budu stěhovat. Ne sice do jiného bytu, nýbrž do nového pokoje. Jedna z holek, co bydlí v jednolůžkovém pokoji, se totiž asi bude stěhovat pryč a tak jsem jí dala najevo, že bych si v tom případě ráda vyměnila pokoj, aby s tím počítala a zmínila se našemu realitnímu agentovi. Sice mu pak ještě sama zavolám, ale takhle to bude dle mého lepší. Sice by to byl pokoj o polovinu menší, než mám teď, a o tři stovky dražší (ano, ať žijí prazvláštní aplikace nepřímé úměry), ale já na ten luxus mám a ráda si ho zaplatím. Nějak se mi soužití s Terezou přestává líbit víc jak hodně. Chci mít svůj klid a pořádek, nechci se furt bát, čím ji zase bude moje Šmudlinka obtěžovat a ráda bych se také vyhnula dalším debatám o tom, jak jsem děsně zvláštní. Ono se totiž všeho po chvíli přejí.
Když jsem se ptala oné dívčiny, jak to tedy s tím stěhováním vypadá, naneštěstí řekla, že to ještě není jisté, že se kdosi, kdo s tím měl co dočinění, začal cukat, ale že mi dá do konce listopadu vědět, tak doufám, že to vyjde. Držte mi palce, jina ktu bude na spadnutí vražda! ^.^

čtvrtek 13. listopadu 2008

Ještě žiji! ...myslím...

Skoro se mi chtělo napsat "Hisashiburi desu ne!", ale řekla jsem si, že své magoření z výuky budu omezovat na minimum, takže "To jsme se ale dlouho neviděli, co?" Je to děs. Všechno mi tu stojí, nic se neděje a já naslibovala tolik věcí. Ale jo klidně si nějakým tím kamenem hoďte, já to pochopím... (Glad, neboj, ty titulky budou (snad xD))

neděle 26. října 2008

Šmudlinka!

Kdože je Šmudlinka? Pár z vás už to ví, ale pro ty z vás, kdo ještě neměli to potěší slyšet mé rozradostněné juchání nad novým přírůstkem do rodiny, tu sepíšu, kterak T’Sal k morčeti přišla.
(ehm…je to na 3 + kousek strany ^^;)



Ano, mám morče. Už od takových šesti let jsem zvyklá, že s námi doma vždycky něco žilo. Nejdřív dva králíčci, pak přišly kočky a spolu s nimi i celá řada dalších zvířátek. Morčata, křeček, potkan, rybičky…
Když jsem se přestěhovala do Olomouce, neznamenalo to jen nový domov a školu, ale také osamělost, protože tady nebylo nic, k čemu bych se mohla přitulit a pohladit si to. Zprvu jsem si říkala, že je to v pořádku, že mi to vlastně ani moc nevadí a po našich kočičkách se mi nestýská toliko, co jsem se obávala. Přesto jsem si ale řekla, že by bylo pěkné si něco malého, co bych mohla chovat v jednom pokoji sdíleném se spolubydlící, pořídit. Volba ihned padla na morčátko, jelikož tato stvoření si mě naprosto získala svou roztomilostí, přátelskostí a i svým charakterem, který možná není tak komplikovaný jako u koček, spíše právě naopak je značně jednoduchý, avšak u nich mi to ani v nejmenším nevadí.
Nejdříve jsem samozřejmě potřebovala souhlas spolubydlící. Bohužel byla dlouho v Řecku a tak jsem musela asi dva týdny počkat, než přijela. Nakonec ale souhlasila, že prý jí morče nevadí. Chudák si asi myslela, že si ho pořídím až v daleké budoucnosti, když už tu ona možná ani nebude, jelikož by měla 3. odlétat do Chicaga. Já však vyrazila do zverimexu ještě ten den hned po škole.
Kavárnistka, které jsem se hned ráno nadšeně pochlubila, že budu mít nového mazlíčka, se zeptala, jestli by tedy po škole nemohla jít se mnou, aby morčátko hned viděla. Nic jsem proti tomu nenamítala a tak jsme vyrazily.

Zverimex mám naštěstí hned u baráku, což je jedině dobře, jelikož jinak nevím, jak bych všechny ty věci dopravovala domů. Už tak jsem musela jít na dvakrát a to jsem hned zneužila Kavárnistčiny přítomnosti.
Když na mě v obchodě přišla řada, předem jsem varovala mladého prodavače, že to bude na dlouho. Nejdříve jsem si vybrala klec. Původně jsem chtěla nějakou menší, ale měli buď malé nebo až velké pro králíky, tak jsem vzala jednu větší. Sice mi zabírá půlku stolu (v noci) či skoro celé prostranství před postelí (přes den), ale alespoň je v ní dost místa na všechny věci a ještě trocha zbývá na nějaké to menší proběhnutí.
Pak bylo samozřejmě nutno koupit hobliny, seno, krmení, misku a kapátko. Věci se přede mnou vršily a fronta za mnou narůstala. Já ale byla šťastná, že jsem si toho ani nevšímala. Jako poslední přišlo na řadu morče. To jsem si vybrala už během čekání ve frontě.
Měli tam tuším 4 morčata. Tři z nich měla červené oči, což se mi moc nelíbí a tak jsem si ze začátku říkala, že bych vzala to čtvrté, které mělo oči černé. Bylo i menší než ostatní a takové čiperné. Pak jsem si ale všimla, že jedno z těch červenookých morčátek jen sedí v rohu a trochu vyjukaně kouká kolem. V tu chvíli jsem se zamilovala. Sice jsem se ještě chvilku rozhodovala, které z těch dvou, ale čím víc jsem na ně tak koukala, tím víc bylo jasnější, že vezmu to klidné. U nás už se to tak v rodině pěstuje. Kosťa i Čuminka byli jedněmi z posledních z vrhu, tedy nejmenší, nejslabší a nejbojácnější. Stejně tak naši králíci. Akorát křeček byl agresivní, ale ti už takoví bývají.
A tak bylo rozhodnuto. Když mi ji prodavač odchytával, bylo mi řečeno, že jde o samičku, které jsou prý přítulnější. Já ale v minulosti měla samé samce a nezdálo se, že by se chovali nějak odtažitě, takže je to spíš o charakteru zvířete a jeho vztahu s páníčkem.
Celková částka mnou tedy lehce otřásla a neubránila jsem se zděšenému pohledu, ale co se dá dělat. Zaplatila jsem nějakých 1200, z čehož morče samotné stálo 50,- a bylo to.

Klec jsem nechala v obchodě, protože tu už jsme nepobraly, a šly jsme domů. Na místě jsem hodila věci na zem, řekla Kavárnistce ať na mě chvilku počká a vrátila se pro klec. Pak jsem začala dávat mému novému mazlíčkovi dohromady pelíšek. Zapomněla jsem na noviny (ano, vím, že je občas problém s tím, že je žerou a dostává se do nich tiskařská čerň, ale co jiného a nedrahého?), tak jsem je provizorně nahradila papíry do tiskárny, které odněkud přitáhla Tereza a které jsem si mohla brát. Za chvíli bylo všechno na svém místě, jen kapátko neustále kapalo, tak jsem pod něj dala víčko od zavařovačky. Později už skoro kapat přestalo, takže nehrozí, že bych si doma chovala utopence.
Na internetu jsem koukala na různé informace o chovu morčat, jelikož už je to pár let, co jsme je měli naposledy. Na jistých stránkách psali, že prý je zbytečnost dávat morčeti nějaký domeček, kam by se mohlo schovat, že prý je pak akorát neustále schované a nezvykne si. To je podle mého naprostá blbost a slouží jen k tomu, aby se zvíře ze začátku jen mnohem víc stresovalo. V přirozeném prostředí má morče určitě spoustu nepřátel, jeho obrannými technikami je tzv. „hra na mrtvolu“ nebo útěk do bezpečí. Každý tvor přeci potřebuje nějaké útočiště!
K tomuto účelu jsem obětovala svou krabičku na kosmetiku. Je sice trochu nižší, ale morče se do ní vejde a pokud přeci jen vyroste tak, aby se uvnitř necítilo pohodlně, najdu něco jiného.
Chudák malá byla z toho všeho první den strašně paf. Moc tomu tedy nepřidalo ani to, že jsem musela pak pokoj vysát a později, po návratu z krámu, jsem zjistila, že mi tu spolubydlící v pokoji pouští hudbu na celý byt…

Nad jménem jsem se moc nerozmýšlela. U nás se to dělá tak, že se zvíře pojmenuje tak, jak na nás působí. Prostě na něj koukáme, chováme si ho, mluvíme na něj a ono nás pak to jméno z ničeho nic napadne. Proto se nás kocour jmenuje Kostěj, naše kočka Čuminka, morčata byli Mrňousek, Obřík (tohle jméno bylo ze začátku myšleno ironicky, ale pak nějak…sedlo XD), Chlupajda, atp…
V tomhle případě mě napadlo jméno Šmudlinka. Dokonale mi k ní prostě sedne a i když už se tomu jménu hodně lidí smálo a spolubydlící se stále ptá, jestli ji nechci přejmenovat, už jí to zůstane. Je to prostě Šmudlinka.

Šmudlinka je takové trochu zvláštní morčátko. Do domečku poprvé vlezla až po pěti dnech. Neptejte se mě proč, asi si myslela, že se dovnitř nemůže či co. Zato furt byla na něm, protože odtud měla pěkný výhled, v němž jí na zemi bránila vyšší plastová vanička, která tvoří dno klece. Na místo úkrytu vždycky zalezla do sena. V pátek ale přeci jen přišla na to, že se dá lézt i DO domečku, nejen NA něj a od té doby jsem jí moc neviděla xD
Morčata by navíc měla být denními tvory. Tvrdí se to v knížkách a i se tak chovali naše předešlá morčata. Šmudlinka ale skoro celý den prospí a aktivitu vyvíjí až v noci. Když jsem tohle u ní začala pozorovat, docela jsem trnula hrůzou, co bude v noci provádět. Mě osobně je to docela jedno, nějak bych to vyřešila nebo se to naučila ignorovat, i když je pravda, že v té kleci je všechno hlasitější, než v akváriu, které jsme používali dříve. Jenže já tu sama nejsem a Tereza, celkově vzato, není ze Šmudlinky zrovna dvakrát nadšená, čímž u mě klesla ještě víc, jelikož se zdá že ke zvířatům jako takovým nemá moc blízký vztah.

První noc, dvě byla Šmudlinka v klidu, jelikož byla chuděra ještě vystresovaná. Třetí noci, už to tak hladce neprobíhalo. Když si konečně spolubydlící lehla do postele, díky čemuž byl v pokoji klid, Šmudlinka se začala i pohybovat a jíst. Také konečně zjistila, jak pít z té flašky. To mě potěšilo, protože už mě dost znervózňovalo, že jsem ji vůbec neviděla pít a bála jsem se, aby nebyla dehydratovaná. Jak ale dlouho nepila, chtěla si to teď vynahradit a ono to pítko dělá docela kravál, obzvláště, když je v pokoji a za okny jinak úplně ticho. Když si spolubydlící tedy po chvíli několikrát otráveně povzdechla a pak na Šmudlinku i zasyčela, rozhodla jsme se jí pítko na noc vyndávat. Chuděrka, sotva se to naučila, už o něj přišla. Dala jsem jí tedy jablko, aby měla alespoň trochu vody a říkala si, že to musím s tou vodou nějak vymyslet. Nakonec jsem s rozhodla jí koupit novou misku. Teď ale s penězi trochu nevycházím, jelikož mi morče a příslušenství sežralo všechny finanční rezervy, které jsem měla a i něco navíc, tak jsem to vyřešila tak, že jí na noc dávám pryč zrní, stejně žere nejvíc seno, a do té misky jí pak dávám trochu vody. Ráno vše zase vrátím do pořádku a připevním pítko, takže nestrádá.
Chvilku jsem uvažovala, že jí na noc budu vyndávat i baráček, protože když po něm skáče, dělá to docela rámus. Teď když ho však začala konečně užívat i jako úkrytu, tak už nemůžu.
Naštěstí zatím po kleci jančí vždycky tak pět minut po tom, co zhasneme a já doufám, že to tak zůstane. Pět minut nikoho nezabije a po zbytek noci je klid. Předevčírem byla navíc úplně ticho, což mě překvapilo, protože celý den prospala v boudě a tak jsem se připravovala na to, že se v noci nejspíš nevyspím. Spolubydlící je naštěstí zase pryč. Šmudlinka ale příjemně překvapila a já doufám, že to tak zůstane a že si obrátí režim na den. Když nebude spolubydlící doma, tak jí i budu pouštět po pokoji, aby mi nezakrněla a hezky se proběhla.

Až po tom, po dvou dnech poté, co jsem si ji koupila, mi došly dvě věci, které by mohly vyústit v docela zásadní problém.
Tím prvním je to, že jsem koupila samičku, která byla ve stejném kotci spolu se samečky a morčata můžou mít mladé už od čtyř týdnu, což těmhle podle jejich velikosti už rozhodně bylo. Čekají mě tedy velice zajímavé dva měsíce plné napětí a dramatu. Problém s mláďaty není v jejich udání, to by se nějak zařídilo a při nejhorším je tu zverimex. Jde spíš o to, že bych si je tu musela nechat 4 týdny, samičky v ideálním případě o týden déle, a oni ti maličcí asi budou neustále pískat. Zase, mě by to nevadilo, ale nejsem v tom pokoji sama. Krom toho, pokud do toho Šmudlinka přišla někdy v době, kdy jsem si ji kupovala, vycházel by vrh na prosinec, kdy bude chuděra dost cestovat, protože budu tak týden pryč a to ji tu nemůžu nechat samotnou, takže by to byl další stres a morčata jsou na stres dost náchylná.

Druhým problémem je to, že se spolubydlící 3. stěhuje, což je v mnoha ohledech sice báječná zpráva, ale co když bude mít má nová spolubydlící alergii na srst nebo seno? Nechci na to ani pomyslet, protože to bych musela dát Šmudlinku pryč. Máti se sice nabídla, že kdyby náhodou, můžu ji odvést k ní do bytu, že se o ní ona nebo sestra postará, ale jednak by tam Šmudlinka byla skoro opuštěná, jelikož je máti furt na cestách, a pak bych tu i já zase zůstala sama. Už teď bych Šmudlinku nehorázným způsobem obrečela. Musím tedy doufat, že mi sem nepřijde alergička…

pátek 24. října 2008

Co je ve škole nového

Tak jsem tu s dalšími zážitky a postřehy z mého studenského života. Je tu sice ještě celá řada dalších věcí, o nichž bych chtěla napsat a původně jsem to plánovala shrnout do jednoho příspěvku, ale když jsem viděla, kolik místa mi zabrala jen ta škola, tak jsem si řekla, že to radši rozdělím xD

pátek 17. října 2008

Norské dřevo – Haruki Murakami

Zřejmě je na čase, abych si začala doplňovat vzdělání i v oblastech japonské kultury, jíž jsem se doposud vcelku vyhýbala, jelikož není mému srdci blízká. Pokud jde o klasickou kulturu, raději volím západ.
Při jedné své pouti do zdejšího knihkupectví (o tom se pravděpodobně ještě rozepíši později) mi padla do ruky kniha Norské dřevo a já si řekla: „Proč ne?“ Někde se začít musí a tak jsem na pult položila 240 Kč a odešla s knihou v ruce.

neděle 5. října 2008

Souhrn naprosto nedůležitých událostí

- Víte, jak se pozná, že už je fakt konec léta? T'Sal začne marodit -_- Ano, jsem zase v tom... tedy v chřipce, či čem... už ve čtvrtek mi bylo divně, v pátek jsem byla jasná a dnes se modlím, abych zítra - tedy v pondělí - byla provozu schopná, protože se mi nechce si hodit první absenci na jazykových cvičení na japonštině... už jenom protože tam perlím i bez té absence... x_X


- Nemoc mi samozřejmě nezabránila v tom, abych v sobotu stěhovala nábytek ve svém pokoji, což jsem po dokončení akce, zatímco jsem si přála umřít a to pokud možno RYCHLE, shledala velice hloupým nápadem. Spolubydlící je však zase pryč a já nevím, na jak dlouho, tak jsem to chtěla mít z krku. Snad už mi teď nebude barikádovat mou postel svými věcmi ^.^;

- Spolubydlící vyvinuli snahu a pokoj vedel uklidil kuchyň O.O Koupelny však ne a já dneska fakt neměla sílu...takže nejspíš zítra *headesk*

- V pátek se tu u mě stavila matka. Přivezla mi s sebou pár věcí a vrtačku, kterou jsem naštěstí při tom stěhování nemusela použít. I když škoda...mohl to být pěkný Olomoucký masakr elektrickou vrtačkou *hehe*

- Při posledním nákupu, když jsem
domů táhla z Billy dvě igelitky, jsem potkala svého profesora z céčkových předmětů z muzikologie. Je to takový milý chlapík a když se tak na mě usmál, nálada mi hned stoupla o sto bodů. Až když byl tři metry za mnou, jsem si uvědomila, že jsem ho pozdravila česky. Je to Australan *headesk*

- Během posledních dvou dnů čtu víceméně jen slashovky na Final Fantasy z Nápoje lásky. Ano, trochu jsem jim propadla... Ale proč proboha musí z mého drahého Sepha zase dělat blekotajícího romantika a z toho dementa Clouda nejukovitější uke, jaké jsem kdy viděla!!! Sice se mi jako uke líbí, bereme-li v potaz dobu jeho začátků u Shinry, ale všeho s mírou, Rychlá roto, nezapomínejme, že z něj nakonec byl docela mrazák x_X

- Posledních pár dní mám sklony k patetičnosti. Svádím to však na tu chřipku, i když mi něco říká, že
tou to nebude ^.^;

středa 1. října 2008

Dva týdny studia za mnou

Zítra za mnou bude konec druhého týdne nové školy, tak jsem si řekla, že by bylo fajn zapsat nové dojmy, abych pak mohla porovnat a říct si, kdo byl na začátku fajn a na konci na zabití a naopak XD

Pokud jde o rozvrh jako takový, tak jsem s ním vcelku spojená, jen středa mě trochu štve. Hlavně pak kvůli tomu rannímu vstávání. Pátek je fajn, jelikož na něj nic nemám. Byli tam sice zapsané dvě dvouhodinovky, ale ty nakonec probíhají formou samostudia, díky čemuž mám prodloužený víkend. Pro zvědavce můj rozvrh zde.

pondělí 29. září 2008

Účet v bance

Já prostě nemůžu mít nic jednoduché. Vždycky, když už se raduji, že si v pohodičce pospím, tak přijde něco, co mě ráno vytáhne z postele a donutí celé dopoledne někde lítat, díky čemuž pak přijdu domu ve čtyři, v pět totálně mrtvá. Pondělky jsou okavidně ve znamení bank...



První pokus založit si účet proběhl v den zápisu, jenže tehdy jsem u sebe neměla potvrzení o studiu a tak se to odložilo. Pondělí na to jsem po škole tedy šla i s potvrzením do banky, abych si ho konečně mohla zřídit a otec mi mohl poslat peníze na další měsíc. Nejdřív jsem čekala, než na mě přišla řada, a pak jsme čekala, jestli se jim rozběhne systém nebo ne. Bohužel to odmítalo spolupracovat a tak jsme s úřednicí všechno vepsaly do formulářů s tím, že to pak dodatečně zanese do počítače a ve středu mi zavolá. Po více jak hodině jsem tedy z banky odešla.

Zakládala jsem si studentské konto, které mi kromě nulových poplatků na pohyb peněz v rámci té mé banky a dalších vychytávek *nepamatuje si jakých*, také zaručovalo možnost internetového bankovnictví. Ve středu jsem se slíbeného telefonátu nedočkala, ve čtvrtek jsem se stále nemohla dostat z PC na svůj účet. Znovu jsem to zkusila v neděli večer a stále nic, což už mě dost znervózňovalo, jelikož se kvapem blížil konec měsíce a já musela zaplatit nájem. Říkala jsem si, že s účtem jako takovým by nic mít nemělo, jelikož jsem na něj hned po podepsání smlouvy vkládala požadovaných 200,-. Spíš jsem se za to ale modlila, jelikož mi na něj otec v pátek poslal peníze a bylo by docela vtipné, kdyby došly někam do tramtárie.

Bylo tedy rozhodnuto, že v pondělí, již třetí za sebou, jdu opět do banky. Sarah potřebovala ještě na dopravák, tak jsem šla s ní, abych si hned vyzvedla formulář na průkazku a nechala si ho potvrdit na studijním. Pak jsme se rozešly a já své kroky namířila směrem k bance, kde jsem opět tři čtvrtě hodiny čekala, než na mě přijde řada.

Když se tak konečně stalo, zjistila jsem, že účet sice mám, ale nedodělaný. Jak to totiž ta minulá úřednice nakonec dělala přes lejstra, tak pak omarodila a tedy to ani nehodila do PC. Veškeré internetové bankovnictví jsem vůbec neměla udělané a kontokorent taky ne -_-

Takže znovu... tentokrát už ale do PC. U jedné pracovnice to internetové bankovnictví, načež jsem následně byla přeposlána o stůl vedle kvůli tomu kontokorentu. Nechápu, proč na mě vždycky tak blbě civěli, když jsem řekla, že chci limit dva tisíce, což jsem nakonec musela dát na pět, jelikož to byla minimální částka. S mými příjmy bych nějakých dvacet táců asi splácela blbě. Navíc, co na účtu není, to nesvádí k útratě xD

Po další tři čtvrtě hodině jsem tedy odcházela z banky s tím, že mám konečně všechno funkční. Doma jsem zaplatila nájem (doufám), zadala trvalý příkaz (doufám) a šťastně se odhlásila. Teď už tam jen příští pondělí zajít si vyzvednout kartu *headesk*

Edit 30.9. : Tak jsem dnes přišla do banky, abych si vybrala nějakou hotovost na přežití a zase problém. Nikde neměli můj podpisový vzor, jelikož ten byl spolu s ostatními papíry z prvního pokusu o vytvoření účtu kdesi založen a nikdo nevěděl kde. Půl hodiny tam kvůli mě půlka úřednic lítala a prohrabovala zásuvky, netrpělivě očekávajíce až vybuchnu a všechny tam seřvu. Já se ale furt jen smála a pak jim i poděkovala za snahu, z čehož byly docela paf XD
Nakonec jsem vytvořila nový podpisový vzor, vybrala peníze a zdrhala na další hodinu.

neděle 28. září 2008

BL zase žijí!!!

Víc k tomu snad nemusím dodávat...po dlouhé době jsem zase na netu, i když bez čehokoliv nového, jen ten vzhled. Časem snad ale sepíšu ty recenze a hodím je tam. Zase se potřebuji projektově trochu sebrat, je to děsný x_X

sobota 27. září 2008

Úklid

Mám tu sice rozepsané dva příspěvky o Slavnostech gymplu a prvním školním týdnu, ale nakonec jsem se rozhodla sepsat report o něčem aktuálnějším – o úklidu.

Do tohoto bytu jsem se nastěhovala před týdnem a už tehdy mě vyděsil ten nepořádek tady. A teď bohužel nemyslím jen tu katastrofu přímo u mě v pokoji, ale v celém bytě obecně. Řekla jsem si tedy, že týden počkám a uvidím, jestli postřehnu nějaký systém služeb na uklízení. Loni tu prý něco takového bylo, ale jak se zdá, přes léto se od toho upustilo a taky to tu podle toho vypadalo. Včera večer mi ale došla trpělivost, jelikož na kuchyň, koupelnu a toaletu jsem dost háklivá, což by byl asi každý. Špína se během týdne jen dál rozmnožovala a každý si tu hrál hru „Počkám, až to udělá někdo jiný,“ zatímco já se štítila čehokoliv dotknout. A tak jsem ráno vstala, zašla do Billy koupit čistící prostředky a dala se s menšími pauzami do toho.

Celkem jsem uklízela dvě toalety nevelkých rozměrů a jen o něco málo větší koupelnu. Trvalo mi to tak 3 hodiny. *totálně zničená* Všechno jsem musela vyloženě drhnout, jen sprchový kout mi zabral hodinu. Teď je krásně bílý, stejně tak jako i umyvadla a toalety… ne šedo-hnědo-černý, jako býval před náletem. V zrcadlech už se zase vidíme a po podlaze je bezpečné chodit. *zamilovaně se kouká na svou domácnost a přijde si jako puťka domácí*

Zítra mě čeká kuchyně. Tam se toho sice moc zachránit nedá, protože je tam spousta věcí a všechno to vyndávat a oprašovat nebudu, ale alespoň tu linku, sporák a mikrovlnku bych mohla omýt a samozřejmě setřít podlahu. Pak už jen vysaji chodbu, opráším obrázky na zdech a mám klid… alespoň dokud se neodstěhuje má spolubydlící, jelikož pak mě čeká ten můj pokoj. Nejdřív přeorganizovat nábytek a pak to tu všechno omýt a vysát…ale na druhou stranu si pak budu moct konečně pokoj zařídit dle svého a všude tu bude čisto *.*

pondělí 22. září 2008

Stěhování a co mu předcházelo

V poslední době o mě není moc slyšet, co? Od srpna jsem to měla trochu náročnější, ale snad už se to brzy zase uklidní… Nejdřív akce, pak hledání práce, přijetí na školu, lítání kolem toho a nakonec přestěhování. Nějak už se těším na oddych, ani ne tak fyzický jako spíš psychický x_X
Ale teď už o tom, co bylo potřeba zařídit a jak teď žiji.
Varování : Megálně dlouhé XD


Vzhledem k tomu, že mi dopis přišel docela pozdě, jsem se musela dostavit na dodatečný zápis, který se konal 15. září. Pro mě a mou matku, kterážto mi dělala odvoz, to znamenalo další cestu do Olomouce a zpátky. Být to na mě, už bych v Olmu zůstala, ale musela jsem se s potvrzením o studiu vrátit zpět k nám a dořešit pracák s pojišťovnou.

Do Olmu jsme vyjely v neděli dopoledne a užívaly si skoro prázdných silnic. Do cílového města jsme dorazily za 4 hodiny. Pravda, matka několikrát docela suverénně překročila rychlost, takže chytnout nás policisté, nejen že by se to prodražilo, ale nejspíš bychom musely dojít pěšky, jelikož to bylo i o řidičák XD
Ubytovaly jsme se ve stejném hotelu, jako když jsme tu byly na přijímačkách a já si říkala, jaké je to jednou fajn jet na východ, aniž by byla vedra nebo mě čekal nějaký test. Na pokoji jsem nahodila wifinu, kterou tu provozovali, máti zapnula TV a tak jsme se po cestě odreagovaly nad parodií na Robina Hooda. Potom jsme se šly dolů do restaurace najíst (doporučuji lososa s bylinkovým máslem made by pension Garnet *.*) a na „chvíli“ posedět a pokecat. Prostě pohoda večer.
Druhý den jsme vstávaly časně z rána, nasnídaly se a jely na zápis.

Nikdy jsem na zápise nebyla a tak jsem naprosto netušila, co mě čeká. Po chvilce stání v davu před aulou jsem se nakonec dostala do dané místnosti, kde mi se dosti chaoticky podávalo všechno možné…průvodce, index a potvrzení a kdeco dalšího. Měla jsem v tom totální zmatek, tak jsem se jen nechala táhnout proudem. Nakonec jsem zjistila, že mi nechybí jen dva papíry, které nakonec ještě dodatečně rozdávali, ale i docela zásadní věc – propiska. Nechala jsem ji totiž inteligentně v autě a vyplňujte si bago formulářů, když nemáte čím. Po menším lovu se mi však poštěstilo si ji půjčit od jakéhosi hocha, kterému už jsem ji jaksi nestihla vrátit, jelikož se pak vytratil do davu. Tak jsem svůj nový školní rok začala krádeží… ^.^;
Zatímco vedoucí studijního oddělení povídala nějaká moudra, vyplňovala jsem za pomoci peněženky jakožto podložky všechny ty formuláře a modlila se, abych nic nezvorala, jelikož mě papírování nikdy moc nešlo a vždycky tam napáchám nějakou chybu.
Po zdárném souboji s nejtěžší zbraní byrokratického aparátu mě pak čekala další nemilá věc – přes hodinu a půl dlouhé čekání ve frontě, která vedla k úřednicím s razítky. Smůla byla, že zápis byl v devět a já se v jedenáct měla sejít s realitním agentem, abych podepsala smlouvu na byt. Bohužel to trochu nevyšlo, takže jsem mu musela zavolat a odložit to na půl jedné. Pak na mě konečně přišla řada…

S matkou jsme měly do půl jedné trochu času, ale zase ne tolik, abychom vyběhaly cokoliv dalšího, tak jsme našly můj dům a na chvíli si sedly do hospody přímo pod byty. Společnost nám dělal jakýsi opilý děda -_-
Naštěstí jsme tu půl hodinu nějak přežily a vypadly ven, kde už na nás čekal můj realitní agent. Zavedl nás nahoru do bytu a do mého pokoje, který byl…no…v „lehce“ neuklizeném stavu. Má, v té době budoucí, spolubydlící tu dva měsíce žila sama a není zrovna pořádné povahy, takže to podle toho také vypadalo. Mě to však příliš nevadilo…tehdy. Podepsali jsme smlouvu, já zaplatila nájem za polovinu měsíce a poplatek za zprostředkování, který byl díky tomu, že jsme se odkázala na Sarah, jež mi daného agenta dohodila, o polovinu nižší než normálně bývá, a pak následovalo pár informačních věcí. Bohužel skutečně jen pár, protože pak se vrátila domů má spolubydlící – velice ukecaná dívčina. Sice vím, jaký kabát a boty si koupila, kolik jí to stálo, že chce do USA a že tam má přítele, ale když jsem po hodině a půl (!!) konečně debatu ukončili a z bytu odešli, uvědomila jsme si, že vlastně nic nevím. Tak jsem pak před odjezdem ještě sondovala u Sarah.
Po krátkém obědě v mekáči (stala jsem se závislá na jejich kapučínu *.*) a naprosto zbytečné návštěvě v bance jsem pak vyrazily zpět.

Druhý den jsem letěla na pracák a pojišťovnu, abych se zase z nezaměstnaného studenta stala jen studentem. Nejdřív jsem to vzala na pojišťovnu, protože ta měla o hodinu delší pracovní dobu a já to měla tak akorát. Nejdřív jsem se lekla, že mě nevezme, dokud nebudu odhlášená z pracáku, ale když jsem jí vysvětlila poměr pracovní doby mezi oběma úřady, řekla mi, že už tam nemusím, že si pracák sami ohlídají. Jen mě na rozloučenou postrašila, že si není jistá, jestli se teď na pracák dostanu, jelikož tam mají nějakou rekonstrukci. Trochu mi zatrnulo, protože bylo úterý a já potřebovala mít do pátku všechno zařízené, protože vracet bych se měla až za měsíc. Nakonec bylo ale vše bez problémů. Rekonstruovali jen část, takže vše fungovalo, jak mělo.

Abych se nenudila, byla jsem ještě nakupovat. Sice jen v drogerii a nejnutnější věci, ale i tak to bylo pekelně těžké a drahé. Nechala jsem tam devět stovek a to jsem ještě takové věci jako hřebeny (kartáč za stovku?!), manikúru, etc. dokupovala v Olomouci v Bille.

Ve středu mě pak čekala návštěva u babičky, jelikož jsme se se sestrou prý dlouho neukázaly (pravda ^__^). Navíc bych pak měla na talíři ještě 400 let, že jsem se nepřišla rozloučit. Vzhledem k tomu, že babi ještě stále žije s tím ******, bylo to peklo. Krom toho, že je to zarytý vyznavač komunistů, tvrdící, že se tenkrát měli lidi lépe (no jo, když je někdo zabedněnec, který se o nic nezajímá a navíc leze komoušům až někam, tak se nedivte -_-), tak mě neustále srovnával se sebou, což jsem brala jako těžkou urážku. S babi samotnou jsem moc nepokecala, jelikož ten ***** furt mlel ta svoje moudra a názory a my tam se sestrou vedle něj jen tiše rostly a snažily se nenarvat mu něco objemného do krku. Slabou útěchou mi bylo, že jsem od babi odcházela o pět stovek bohatší…

Ve čtvrtek jsem si dopřála trochu odpočinku, ale pátek už tak poklidný nebyl. Od desíti dopoledne až do sedmi večer jsme lítala po bytě a balila. Totálně jsem nestíhala a druhý den ráno jsem ještě dobalovala poslední věci. V pátek večer se totiž konaly slavnosti gymplu, ale o těch snad později.
Původně jsem z nich chtěla přijít někdy ve dvanáct, ale trochu se nepovedlo a tak jsem si lehla až po třetí ráno. Budíček byl v sedm -_- Díky tomu jsem byla matce skutečně zábavným společníkem. Většinou jsem jen skoro spala nebo civěla doblba a naprosto nevnímala XD
V Olmu jsme naštěstí chytly parkovací místo blízko vchodu do domu, co bylo jedině dobře, jelikož jsem měla dvě megálně těžké brašny a k tomu spoustu menších tašek. Všechno jsme to nanosily ke mně do pokoje, který byl prázdný, jelikož je moje spolubydlící do úterka nebo středy pryč, a pak se šly najíst. Po obědě máti odjela. Jela od nás z Litvínova až do Olomouce na otočku o_O Sice je zvyklá jezdit, jelikož dělá obchodního zástupce, ale stejně to musel být záhul. A večer pak měla ještě sraz se třídou XD

Já zatím koukala na pokoj a říkala si: Proč já? Vzpomínáte, jak jsem říkala, že je má spolubydlící trochu nepořádná? Odmyslete si to trochu. Při bližším, jak letmém pohledu vyšlo najevo, že její nepořádnost nekončí jen u rozházeného stolu a pár věcí na zemi. S máti jsme se smávaly těm reklamám na čistící prostředky, kde vždycky ukazují špínu, jako by se v domácnosti rok neuklízelo. Už se jim smát nebudu. Okenní parapety byly špínou až mastné, že jsem se jich štítila byť jen dotknout. Všude megální vrstva prachu a brzy budu muset zjistit, jak je to tu s vysavačem. Než jsem kamkoliv začala ukládat své věci, omyla jsem dané místo hadrem, na jehož stvoření padlo za oběť jedno z mých triček. Naštěstí jsem si vzala jedno z těch obyčejných, co skoro nikdy nenosím.
A tak jsem uklízela.
Až spolubydlící přijede, bude se navíc stěhovat nábytek, jelikož jsou obě postele u sebe a to mi přijde dosti…divné vzhledem k tomu, že jsme se viděly jednou a intimní vztah neplánujeme. Navíc mám ráda své soukromí, což tady sice bude muset trochu ustoupit, ale chci si vytvořit alespoň chabou iluzi jeho existence, tedy udělat si tu svůj koutek, oddělit její část pokoje od mé. Udělala bych to sama, ale knihovnička, s níž bych potřebovala hýbat, je připevněná ke zdi, což jsem naštěstí zjistila dříve, než jsem přesunula postel a stůl. Budu tedy muset počkat až přijede, aby mi pomohla nebo alespoň poradila, jak to odpevnit, jelikož to nejspíš přidělávala ona. Snad nebude dělat scény a pomůže mi. Jinak to totiž vezmu po svém a je mi fuk, jaká díra ve zdi zůstane -_-
Teď už jsem relativně zabydlená, zbývá jen to stěhování a vyklizení mých dvou polic, které jsou ještě obsazeny věcmi mé spolubydlící.

První dva dny ale byly divné. Po matčině odjezdu jsem tu sice zahlédla jakéhosi muže, ale jen jsem se krátce pozdravili a konec. Jsem hold talent pokud jde o mezilidské vztahy. Jen tak mimochodem, nepředstavili jsme se do dnes XD Kromě něj tu buď nikdo nebyl, nebo jsem alespoň nikoho neviděla. Je ale fakt, že jsem byla zalezlá u sebe a moc z pokoje nevylézala. Druhý den to tu bylo jako byt duchů. Až do večera prostě nikde nikdo x_X Pak tedy přijeli dvě dívčiny, s nimiž jsem trochu pokecala, hlavně pak díky jejich problémům s netem. Jedna z nich nevěděla, jak se připojit na wifi, což já teoreticky věděla… teoreticky… prakticky jsem nezjistila, jak aktivovat její přijímač, na což pak ale přišla sama XD
S netem to bylo vůbec vtipné. Wifi je tu zaheslovaná a já tu skoro celou sobotu, neděli neměla koho se zeptat. Pominu-li svou závislost, kterou bych nějak přežila, byl tu ještě ten fakt, že jsem nutně potřebovala na STAG, abych si přepsala rozvrh, jelikož jsem ho měla jen na internetu a tak hrozilo, že v pondělí nebudu vědět, kam kdy jít. Spolubydlící mi tu naštěstí nechala své číslo a tak jsem jí o heslo napsala. Wai!! T’Sal je zachráněna!
Teď už jen rozchodit pevnou, která mi nefachá nejspíš kvůli nastavení z domova, kde máme síťovou rozdvojku či co a pak se tam nějak vecpat na stahování *má podezření, že si na tu jedinou přípojku bude dělat nárok spolubydlící*

A to je pro dnešek vše, to jste rádi, co? XDD

úterý 9. září 2008

Tak je to doma...

Konečně přišel onen očekávaný dopis a ukončil období nejistoty *slzy dojetí v očích* Ano, UPOL obětoval mnohé na oltář rychlosti a ohleduplnosti, aby mi usnadnil život a mohl mě přivinout do své náruče, překonal mnohá úskalí, uštval mnoho poštovních vozů, jen aby mi toto své poselství doručil včas a já se nemusela o nic strachovat...

Ale teď konec ironie -_- Musím sice uznat, že se UPOL překonal, dopis jsem čekala v pátek nebo až po náhradním termínu zápisu. Na druhou stranu, když si to tak vezmu, kdybych se náhodou nekoukla na svůj účet, měla bych již týden podepsanou pracovní smlouvu, z níž bych se musela narychlo vyvléknout a jistě nemusím říkat, že "rychle" by v tomhle případě mohlo znamenat i "příliš dlouho".

O tom, že jsem prošvihla, co se dalo, od kolejí *vůbec ji to nemrzí* až po podporu na bydlení *zuří*, raději nemluvím. Hlavní je, že tam jsem, že... Kde budu bydlet, není jejich starost -_-

Měla jsem obavy, abych ještě něco sehnala, přeci jen je to na poslední chvíli a studentů je v Olomouci hodně. Proto jsem předem zařadila popis toho skoro ráje, kde bydlí Sarah, do iluzí a smířila s temnou kobkou bez netu a otravnou starou paní domácí. Ono je všechno lepší než krabice pod nějakým mostem...

Štěstí se však asi slitovalo a rozhodlo se u mě zůstat o chvilku déle. Pokud jde o mě, nevadí mi to ani v nejmenším, klidně mu v pokoji vyhradím místo a poskytnu mu trvalé bydliště.

Sice jsem koukala na nějaké inzeráty, ale jako první jsem zavolala realitnímu agentovi, přes kterého sehnala byt Sarah, a ono se to vyplatilo. Přede dvěma dny se mu uvolnilo jedno místo hned vedle Sarah, tedy v centru, s netem, zastávkou na tramvaj ke škole hned u baráku a parkem na mrtvoly poblíž. O______O <- takhle nějak jsem se chvilku tvářila, všechno mu odkývala, domluvila se, že smlouvu podepíšeme 15. a že mi to do té doby podrží.

Takže teď už můžu být oficiálně šťastná? T_________T

čtvrtek 4. září 2008

Byrokrati všech zemí, spojte se! -_-

Čas radosti odešel a zase je tu čas byrokracie -_- Dopis z Olmu stále nepřišel a když jsem tam dnes chtěla zavolat, abych si to na 100% ověřila, zjistila jsem, že úřední hodiny skončili před půl hodinou (v 11:00!!) s tím, že jsou tam zase až v úterý (opět jen do 11:00 -_-).

V pondělí mám sepisovat pracovní smlouvu s Charitou Most na jakéhosi asistenta terénního pracovníka, na což jsem dělala pohovor minulý pátek, takže jsem dnes volala dotyčnému, že to padlo a že nemůžu nastoupit. Bylo mi řečeno, že vzhledem k tomu, že to mají dojednané přes pracák, musí to být nějak úředně doložené, tedy ať se v pondělí dostavím na stanovenou hodinu a na místo podpisu smlouvy jim doložím, že skutečně začínám studovat. Jak jim to mám ale doložit, když dopis nemám v ruce, a něco mi říká, že zítra asi nepřijde, a ani nemůžu zavolat na Studijní, jelikož ti nepracují, to netuším... -_-

Už se nemůžu dočkat až se v pondělí ráno budu táhnout Gacktví kam, hledat ten kacl Gacktví kde a pak jim ještě, znovu, jako trapka vysvětlovat, proč tu zatracenou smlouvu prostě nepodepíšu -_-

Edit : Wai, asi začnu věřit v zázraky. Týpek, pod kterým jsem měla dělat, se nade mnou asi slitoval a dodatečně mi zavolal, že tedy do Mostu nemusím a ať si to vyřídím jen s pracákem. *pláče dojetím*

úterý 2. září 2008

*běhá po pokoji jako šílená a brečí*

Oficiálně prohlašuji, že jsem dnes poprvé brečela štěstím...vlastně ještě furt brečím... a křičím... a chodím tu sem a tam jako blbá, ale je mi to úplně jedno, jelikož mě nejspíš přijali na UPOL na odvolání..

BOŽE!!! JO!!!

Já.... jsem z toho naprosto v šoku... nečekala jsem to... už ne... protože prostě mě se tohle nestává a já ty zkoušky fakt zvorala a... *zase brečí*

Zatím to ale nemám na papíře... zjistila jsem to, když jsem si asi před deseti minutami čistila záložky, náhodou najela na databázi UPOLU a zkusmo zadala své rodné číslo...

"Rozhodnutí - přijat na VŠ po odvolání - autoremedura"

Může jít jen o chybu a možná se raduji úplně zbytečně, možná nakonec přeci jen na UPOL nepůjdu, ale... prosím... ujištěte mě někdo, že tam fakt jdu, protože kdyby to byla jen chyba... to bych rozhodně jen tak nevydejchala... Já tam vážně chci...

Edit : do háje...jsem jediná myš, která brečí nad jogurtem...

pátek 22. srpna 2008

Advík 2008

Měla bych sice sedět na BL a rvát si vlasy, ale vzhledem k tomu že už mi paruka dochází, dávám pauzu a konečně se pokusím sepsat něco o letošním Advíku. Je to už dlouhá doba, zase jsem si nedělala žádné poznámky a má paměť je děravější než jakou se může pyšnit důchodce s Alzheimerem, takže toho spoustu vynechám, poupravím a všelijak autorsky zdramatizuji, čímžto chci decentně naznačit - nechci slyšet žádné stížnosti! XD

neděle 17. srpna 2008

Výlet do Brna

Wuáááá, tak jsem zpět a to s konečnou platností. Mému výletování je konec, i kdybych v něm chtěla pokračovat, jelikož má peněženka je jaksi v mínusu...přesněji řečeno sedm stovek v mínusu x_X Nejdřív se tu rozepíšu o svém výletu do Brna, kam jsem jela za svou netovou sestrou Micinkou (spíše známá jako Nicol XD), jelikož Advík jsem neměla čas sepsat a tak budu muset horko těžko vzpomínat, což se mi teď nechce XDDD




Z Advíku jsem přijela v úterý večer a do Brna jsem měla vyrazit v pátek ráno, což znamenalo, že jsem měla sotva dva dny na odpočinek a regeneraci. Bohužel, tak jsem si to jen plánovala, realita byla jiná...jako vždy -_- Vzhledem k tomu, že je můj šatník poměrně chudý a Advík byl značně dlouhý, čekalo mě praní a žehlení, abych do toho Brna měla vlastně v čem jet. Nuda, která mi zabrala dva dny. Pravda, praní moc práce nedalo, ale žehlení už tak flákací nebylo x_X Navíc se na mě otec vytasil s tím, že musím ve středu uklidit. Fáááájn, ne že když sis odněkud přijela a měla zase někam odjíždět, musela jsem za ní uklízet já, jelikož ona "neměla čas". Na mě hold platí jiná pravidla, mno....Krom toho jsem také musela vyrazit na nákupy, ještě něco oblítat ve městě a nakonec si i zabalit, takže odpočinek se vážně nekonal.

Cestu jsem si naplánovala tak, že busem pojedu do Prahy a odtud pak přes Student Agency přímo do Brna. První část trasy mě neznervózňovala, jelikož jsem ji absolvovala již nesčetněkrát a proto se zklidnila i má stresující se dušinka. Ovšem to platilo jen do doby, než mi má drahá sestřička začala vyprávět o tom, jak Idos občas vyjíždí autobusy, které už nejezdí...a já si cestu naplánovala na desátou, tedy na dobu, kdy jsem ještě nikdy nejela. Děkuji, sestři, vážně...mám tě moc ráda *skřípe zuby*
Stejně jako předtím do Prahy, jsem i teď s námahou a nadávkami na rtech dotáhla svou opět těžkou, esteticky vypadající brašnu na naše autobusové nádraží a modlila se. Autobus přijel, díky Gacktovi. Řidič dokonce otevřel i kufr, takže jsem si mohla uložit zavadlo. Jak tak sleduji, tahle možnost, skýtající pohodlí, se nabízí jen při cestě Litvínov - Praha, obráceně nikoliv, což je vážně skvělé, jelikož jet s taškou pod sedačkou a nohama ve vzduchu je vskutku paráda.
Vystoupila jsem jako vždy na Dejvické a metrem se dostala na Florenc, kde jsem dokonce i bez problémů našla správný výlez.
*začíná mít pocit, že záznam cesty zase bude delší než samotný pobyt v Brně*

Micinka mě instruovala, že se lístky na autobusy Student Agency prodávají v jakési žluté boudě, která mě hned po vstupu na nádraží praští do očí, jelikož bude přímo přede mnou. Přišla jsem a neviděla jsem. Po menším hledání po všech čertech jsem ji ale nakonec našla. Stála tam kde měla, jenže ještě před ní parkoval bus ^.^; U okénka mě pak hned vyděsil nápis "Nejbližší autobus do Brna v 16:00".
Já tam byla v půl jedné...
S hrůznou vidinou několikahodinového čekání jsem si tedy řekla o lístek, ale prodávající mě příjemně překvapila informací, že se zrovna uvolnilo místo v autobuse, který měl odjíždět ve dvě. Má dušinka zaplesala. Na lístek mi napsala i z jakého stání autobus odjíždí a tak jsem se uklidila na místo, kde jsem musela ještě hodinu a půl čekat. První půlhodina byla děs, jelikož tam spolu se mnou stála i skupina Ukrajinců *vůbec se jí nelíbilo, jak po ní koukali*.
Po menších záchvatech paniky z toho, že stojím na špatném nástupišti (přečíslovávali se), že mi bus ujede, že mě vykopnou někde v Bukurešti, apod. ... jsem nakonec přeci jen nastoupila včas do správného autobusu. Co víc, stavěl v Brně jen na jednom jediném místě *-> T'Sal nemohla vystoupit na špatném místě* a navíc jsem seděla úúúúúplně vepředu *.* *měla krásný výhled a bylo jí naprosto fuk, že kdyby něco, hezky by se proletěla* Na rozdíl od Kafky tu vedli i klimatizaci a tak bylo fajn...vlastně chvílemi i zima, což byl vcelku zázračný jev uprostřed všech těch veder, během nichž jsem jezdila >_<

Micinka na mě měla čekat na brněnském autobusáku, měla ovšem zpoždění, jelikož její trolejbus uvízl v zácpě. Napsala jsem jí tedy, že čekám na nástupišti číslo osm a čekala, až si mě najde. Po chvíli jsem si všimla, že po mě divně kouká nějaký chlap. Nasadila jsem tedy zaujatý pohled a začala se dívat jinam. Po chvíli jsem si všimla, že po mě furt kouká. Co víc, nakonec i vykročil mým směrem. V duchu jsem si připravila několik svých zbav-se-toho-dementa taktik a očekávala s čím zázračným se vytasí.
Zeptal se, jestli čekám na Nicol XY.... XDDD
Vzhledem k tomu, že jsem očekávala, že si mě vyzvedne přímo Micinka, nenapadlo mě zjišťovat, jak se skutečně jmenuje nebo kde bydlí. Takže jeho upřesnění: "Bydlí tam a tam," mi taky moc nepomohlo. Spoléhala jsem tedy na tom, že je její nick skutečně odvozen od jejího pravého jména a nechala se tím naprosto neznámým chlápkem odvést k jeho autu, zatímco mi hlavou běhaly myšlenky na to, že mu právě možná umožňuji naprosto stupidně lehký únos XD
Naštěstí Micinka přeci jen po chvíli dorazila, takže můj únosce vlastně nebyl únosce, ale přítel její matky. Myš byla zase jednou zachráněna XD

Má návštěva se odehrávala tak brzy po Advíku z jednoho prostého důvodu - Micinčiny rodiče měli odjet na dovolenou XD Vzhledem k tomu, že je má netová sestra o pár let mladší než já, přáli si mě vidět a očíhnout, jestli se ze mě náhodou nevyklube dvoumetrový nabušený úchylák s motorovou pilou v báglu, což vcelku chápu a tak jsem jim vyhověla. Měli odjíždět toho dne ve tři ráno, takže jsme se stejně moc neviděli (což bylo štěstí, jelikož mě Micinčina mladší sestra drobet vytáčela... ne, ze mě matka asi nikdy nebude XDDD).
A pak už jsme měly celý barák jen samy pro sebe *_*
První dva dny byly takové...divné...Mici seděla u PC a chatovala, zatímco já si četla. Dala jsem tam dalších 200 stran Tchaj-Pana a radikálně se tak přiblížila ke konci (můj malý nebohý Gordon T____T), díky čemuž jsem byla nucena knihu odložit, abych měla co číst v autobuse na zpáteční cestě. Mici u sebe ale měla půjčenou knížku Japonci jak je neznáme, z čehož se sice vyklubala naprosto nehorázní komunistická kravina, jež mi do konce života zprotivila jména Marx a Engels, jelikož je tam autoři citovali jako o život...o jakési výrobě a jejím vlivu na psychologii národa či co ani nemluvím >-< To se fakt nedalo, děsím se toho, až si tu knížku půjčím u nás a dočtu ji, jelikož jsem ji přelouskala do poloviny a to jsem ještě několik stran vynechala x_X
Trochu jsem se tedy zprvu bála, že to bude asi mezi námi dost váznout, ale naštěstí jsme se pak rozkecaly. Já se se svými Marx....tedy Japonci přesunula k PC a tak jsme tak u chatu drbaly osazenstvo, známé, rodinu a vše co se dalo, zatímco nám na Youtube běhaly klipy. Docela dlouho jsem prosazovala Buck-Tick, ale pak si Mici otevřela své vlastní YT okno a začaly jsme to střídat s The Gazette x_X Po chvíli přišly na řadu i jiné skupiny a my zjistily, že máme lehce (rozumějte diametrálně) odlišný vkus na zpěvačky a zpěváky. Nelíbila se jí ani D[di:], což bych ještě brala, jelikož ta je dost...alternativní, ale ona zamítla i Ariku z Ali Project!! T___T Co mě ovšem položilo, bylo, když o Garovi z Merry prohlásila, že se jeho zpěv nedá poslouchat x_X
Pouštěla jsem jí ho ale tak dlouho, až se jí nakonec děsně zalíbila Blind Romance a ona si ji sama od sebe pouštěla furt dokola XDDDD

Na pondělí jsme si pak naplánovaly cestu do Brněnské zoo. Budíček jsme měly mít v sedm, ale nějak se nezadařilo a z postele jsme se vykopaly asi až za hodinu, což nakonec vůbec nevadilo. Po docela dlouhé cestě (proč mám pocit, že ta zoo byla na přesně opačné straně Brna?) jsme přeci jen dorazily na místo. U vchodu ze mě bylo vymámeno 80 Kč (za celou dobu studia jsem vyjma jízdného ani jednou nevyužila studentskou slevu a když bych konečně mohla, tak...jsem na pracáku T_T) a pak už se jen šlo. Převážně do kopce.
Abych pravdu řekla, tak mě brněnská zoo dost zklamala. Čekala jsem od ní o dost víc x_X Byla nějaká malá, bylo v ní málo zvířat a celkově působila dost prapodivně. Cestou jsme narážely na spoustu prázdných výběhů, kde pravděpodobně chovaly zuřivé a krvelačné větve, a když už ve výběhu něco bylo, schovávalo se to před vedrem tak dobře, že jsme to neviděly x_X V lepším případě to někde leželo rozpláclé ve stínu jako totální mršina XDDD
Díky tomu všemu jsme měly zoo za dvě hodinu prošlou a tak jsme se zase vrátily domů.

Druhý den bylo v plánu jít do města koupit mi lístky na bus, abych pak v den odjezdu někde večer nezůstala trčet v Praze a trochu se projít. Volala mi však matka, že by mě ve čtvrtek mohla vyzvednout a odvést domů služebním autem, jelikož jela na firmu či co *-> T'Sal mohla ušetřit tři stovky*. Má radost nad tím, že je má peněženka zachráněna, však nevydržela na dlouho, jelikož mi asi o půl hodiny později volal otec, že tu mám dopis z pracáku a že se mám do 15. dostavit Gackt ví kam kvůli pohovoru. *-> T'Sal proklela otce, pracák, pohovor a celý širý svět s chutí někomu opravdu, ale opravdu hodně ublížit*

Tak nic, do města se šlo ve středu. Lístek byl koupen a já, zdeptaná z toho, epřijdu o tři stovky, jsem se rozhodla utratit všechny zbylé peníze, které jsem u sebe ještě měla. Nehledejte v tom logiku, sama nevím proč to dělám, ale vždycky, když mám pocit, že mě někdo připravil o peníze, propadnu stavu to-už-nemá-cenu a začnu šíleně utrácet. Výsledkem toho byly dva číze s hranolkami a Colou u Meka, Dracula v angličtině a naprosto dokonale roztomilé modré věci do vlasů.

Krom toho, že jsme někde lítaly, jsme také hodně drbaly, kecaly a jedly. To poslední v neskutečném nadlidském množství. Když nám docházelo pečivo, šly jsme si koupit nové. Vzaly jsme 12 rohlíků....bylo to odpoledne.... než jsme šly spát, bylo jich tam pět... a to nemluvím o gumových medvídcích, čokoládách, sušenkách apod. Vlastně jsme většinu peněz utratily za jídlo...i ten Mekáč byl dražší než knížka XDD

A aby se neřeklo, že jen jíme, tak jsme i koukaly na klipy (při tom jídle...) a později na celé koncerty. Já si pustila jak jinak než Buck-Tick, které jsem vzala s sebou, přesněji řečeno Tenshi no Revolver Tour, kde měl At-chan ty těsné, TĚSNÉ kalhoty, a po něm Day in Question 2003, v němž má Atsushi pro změnu ony bílé kalhoty, v nichž je dokonale vidět ten jeho sexy zadek *.* Micinka si pustila něco od Gazette, které moc neznám, ale stačilo mi vědět, že jednoho z nich má děsně ráda, pak zjistit, který z nich to je a už jen drbat XDDDD

Nevím, jestli to bylo těmi koncerty, čerstvým smogem, kterým jsme se při cestách do města nadýchaly, nebo tam někde vážně unikal rajský plyn, ale po většinu večerů jsme byly totálně mimo. Inteligence v místnosti klesla někam poblíž bodu mrazu a vidět nás někdo, skončíme na psychiatrii, protože to se nedalo. Pokud jsme se zrovna nesmály totálním kravinám...

Ačičan na chatu : Teď jsem si na monitoru rozmázla mušku. -> výbuch smíchu
Mici : Ta voda je ze Slovenska! -> výbuch smíchu (to nám vydrželo na tři dny, prosím ^.^;)

...nedabovaly zpěváka The Gazette, Rukiho...

*Ruki zpívá a přitom má ruku v jakémsi gestu, které by se dalo vykládat jako naznačení velikosti*
Ruki v mém podání : Nekecám, mám ho takhle malýho!
*...načež následuje dojemný příběh o tom, jak tím nebohý Ruki trpí, protože je tak proti své vůli vržen do roli ukeho, jak ho zbylí členové litují a jak mu nakonec upadne a všichni fanoušci mu ho pomáhají najít na podlaze koncertní haly. Celá balada o Rukiho osudu byla nakonec zakončena smutnou dohrávkou za zpěvákův penis T___T*

...tak jsme prostě jen tak plácaly kolosální voloviny...

Já : Mi ukradli nohu!
Mici : Botu.
Já : Jo, nohu!

*při sledování koncertu Gazette ve chvíli, kdy se k zemi snášely třpytky*
Mici: Hvězdičky padají!
Já : To nejsou hvězdičky, to je antrax!

*obsáhlá debata o vodě ze Slovenska, zakončená překvapivým zjištěním*
Mici : Takže špatně vymyli perlivou vodu?

Ehm...ano...bylo jedině dobře, že jsem s sebou vzala do Brna foťák a ne kameru, jelikož jsou věci, které mají zůstat neviděny/neslyšeny/ nezažity... alespoň pokud jde o osoby, jichž se to přímo netýká XD

Byly tu však i stinné stránky pobytu *nasadí dramatický výraz, jako by měla ohlásit zemětřesení*

Požitek z koncertů nám jen trochu kazila Micinčina technická výbava. Představte si monitor, který by byl odsouzen jako starý a nevhodný už při vzniku naší sluneční soustavy, přičemž ještě chvílemi všechno házel dožluta...blikavě dožluta. A o kontrastu asi nikdy neslyšel. Nedalo se na něm skoro nic přečíst. Všechno jsem si musela zvětšovat, vybírat a co jsem lidem odepsala na chatu, jsem si mohla zkontrolovat, až když jsem to odeslala a text se tak octnul na nebílém pozadí. Vážně úchvatné, ale zdaleka ne všechno.
Na její bedýnky jste museli opatrně. Neustále hučely a poté, co jste se hloupě pokusili regulovat hlasitost, začaly šíleně praskat. Navíc jí blbnul zvuk. Vtip byl ovšem v tom, že jen v přehrávačích. Ve všech přehrávačích. Ale YT fungovalo normálně. Takže poté, co jsme si pustily koncerty v klasických přehrávačích, stalo se následující -> bicí a basovka zůstaly v pohodě, kytary měly výraznější zvuk, zpěvák nebyl slyšet. Vůbec XDDD V BSP jsem si trochu pohrála s equalizérem a trochu Atsushiho, který jak se zdá měl pro její přehrávače relativně přijatelný hlas, vytáhla, ale ten Micinčin zpěvák se prostě nechytal XDDD Fascinující, jak by řekl Spock.
O její myši, která prostě nereagovala, jak měla, neustále odmítala vlézt na řádek, na který jste ji potřebovaly dostat, přestože tam ještě před chvílí, když jste ji chtěli někde jinde, lezla furt, se nebudu zmiňovat. *s láskou objímá svůj fungující notebook a děkuji za něj Gacktovi*

Dalším faktorem, který mi život u Micinky víc jak otravoval a v porovnání s nímž byla víceméně mrtvá PC sestava rajskou hudbou, byl její pes. Nesnáším psi. Nenávidím je a kdybych mohla, kopla bych do každého, které bych potkala. Přijdou mi jako totální socky x_X A ten Micinčin byl ukázkovým příkladem. Stupidní až na půdu, o výcviku nikdy neslyšel a navíc byl neuvěřitelně vlezlý. Co hůř, nejspíš měl i masochistické sklony, jelikož čím hnusnější jsem na něj byla, tím víc za mnou lezl o_O Myslím, že po téhle kůře už se nebude stávat, že bych se ve slabé chvilce rozplývala nad roztomilými štěňátky x_X
Ještě že měla i mačkací kočičku, samozřejmě jako vždy dvojnásobnou oproti těm našim XDD
Krom těhle dvou jsme ještě chodily krmit zvířectvo vedle k sousedům, kteří byli pryč. I oni měli kočku, krásnou černou, a navíc králíčka a křečka *nedokáže odolat hlodavcům*. Já chci zase domů králíčka nebo morče T____T

Pak už tu ale byl čtvrtek a nám tohle poflakování, přežírání a koukání na bišíky skončilo, jelikož jsem musela domů. Vstaly jsme plny energie *vzpomíná na skoro probdělou noc, kdy ji budil pes, opilec a komár*, nějak poklidily, já si sbalila kupodivu i všechny věci (nebo Micinka něco zapřela) a vyrazilo se na nádraží, kde už nezbývalo než se rozloučit T__T

V autobuse jsem tentokrát měla stewardku a film, přičemž to druhé jsem spolehlivě ignorovala, jelikož jsem si do uší pustila D[di:] a začetla se do Tchaj-pana a od toho prvního jsem si nechala přinést horkou čokoládu *.*

Shrnu-li to, návštěva byla fajn, Micinka skvělá společnost a za ty prachy to určitě stálo, což je dobře, jelikož jinak bych si svůj první větší dluh musela pěkně vyčítat o_O

A ještě poslední věc. Fotky ze zoo zde. Zase jsou mizerné a naneštěstí jsem tam občas i já, takže bacha na monitory XDDD

středa 30. července 2008

Odjezd

Jen chci oznámit, že zítra ráno odjíždím na Advík. Pokud je tu tedy někdo, kdo to ještě neví XD Jinak, z Prahy se vrátím v úterý, tak kdyby bylo něco potřeba, máte mě na přímu už někdy v úterý večer. Ale jen do čtvrtka, jelikož v pátek zase odjíždím, tentokrát do Brna XDD

Tak paci *mává a jde balit*


Řetězáky! - Naruto a obyč

Byla jsem postřelena dalšíma dvěma řetězáky. Jeden od Najt, takový nic moc, ale aby měla radost, tak jsem ho vyplnila (Vidíš?! Vidííš?!! Jsem na tebe hodná! T_T), a druhý od Taylor. Ten byl ovšem vtipný, jelikož se týkal Naruta a já z toho neviděla ani pět minut XDD



Řetězák číslo 1.

1. ČÁST

1. Ideš po ulici a uvidíš ako sa Naruto bozkáva s Tenten. Čo urobíš?
Obejdu je, jelikož mi stojí v cestě.

2. Išla si na návštevu k Temari a videla si ako Gaara spí (zožere ho jeho démon). Čo urobíš?
Prošacuji ho, jestli u sebe nemá prachy a rychle se zdejchnu? o_O

3. Išla si na prechádzku a zrazu vidíš, že sa Kurenai bozkáva s Kibom. Čo urobíš?
Zase je obejdu a začnu uvažovat o návrhnu na vyhlášku o zákazu líbání se na chodnících. Uprostřed silnice by jim to šlo rozhodně lépe.

4. Kisame ti povie že má rád Evu a Vaška XD. Ako zareaguješ?
Soucitně poplácám po hlavě a popřeji upřímnou soustrast. Nebožák choromyslná...*kroutí hlavou*

5. Sakura ti povie, že sa preto tak chovala k Ino, lebo ju chcela odmotať od Sasukeho, aby bola Ino len jej (je lezba). Čo spravíš?
Řeknu jí: "Holka, kašli na nějaké intriky a radši ji něčím uspi a svaž." XD

6. Bojuješ s Kakashim a zraz mu odpadne maska. Ako zareaguješ?
Poradím mu, aby raději používal solidní make-up, ten jen tak neodpadne.

7. Ráno sa zobudíš a vydíš ako pri tebe leží spotený Orochimaru. Čo spravíš?
Ať je to, co je to, poletí to z postele rychlostí namydleného blesku....ne nutně všechny jeho části jedním směrem.


2. ČÁST

Shino sa ťa opýta či by s ním nechcela chovať hmyz čo urobíš?
Poklepu si na čelo a pošlu ho o dům dál.

Naruto sa ťa opýta či by sním nešla na rande čo urobíš?
Pošlu mu svou oblíbenou SMS : "Sorry, ale mezi námi by to neklapalo." XD

Sasuke ti povie že má radšej Sakuru než teba! Čo urobíš?
Zeptám se : "A kdo že to jsi? o_O"

Ino ti dohodla večeru s Choujim a ty o ničom nievieš. Čo urobíš?
Asi nic...když o ničem nevím...a budu se modlit, aby ten slastný pocit nevědomosti pokračoval XD

Kiba ti povie ža sa mu páčiš? A či sním nechceš chodiť? Čo urobíš?
Zase ta SMS...Nebo možná i solidní kopanec, aby si hošani mohli vyměňovat zkušenosti m(^.^)m

Hinata ti povie že si jej naj.kamoška. Čo urobíš?
Řeknu, že to má blbý a dám ji do ignoru.


3. ČÁST

1.Potkáš Hinatu a ta ti řekne že šílene miluje Orochimaru-sama, co jí řekneš?
Budu jen vyjeveně koukat a hledat na sobě nápis "Linka důvěry".

2.Ino na tebe vyletí a začne ti nadávat do pitomců, co jí řekneš?
Odsouhlasím jí to, nazvu ji nejmoudřejší bytostí pod sluncem a pak ji začnu ignorovat. Aplikujte tohle na libovolného blbce a zaručuji vám, že se na výsost pobavíte tím, jak cokoliv dalšího řekne bude víceméně jím samým použito proti jemu samému XDD

3.Sasuke ti řekne že Naruto se pokusil ho znásilnit,pomůžeš mu se pomstít Narutovi?
(Není tu trochu zpřeházený pořádek ve slovech? o_O)
Jinak, hodím mu pod nos pár giga yaoi a nehne se od toho, dokud nepochopí, že znásilnění se vždy a všem prostě líbí! Jediná výjimka je Yuki z Gravitation...ale ten chlap by vůbec zasloužil znovu ohnout XD

4.Jsi v Ichiraku Ramen,a kolem jde Kakashi,vidíš že na tebe divne zírá a pak se tě zeptá jestli si lezbička nebo gay,vypálíš mu?
(Tyhle otázky už asi budou od někoho jiného, co? o_O)
Na oplátku se zeptám, jestli už přešel na ten make-up.

5.Gay-sensei se ti přizná že ve skutečnosti je přeorientovaná holka co na to řekneš?
Ga...Gay-sensei? XDD *válí se smíchy na zemi a z očí jí tečou slzy*

6.Naruto se promění v Kyuubiho a myslí si že si liščí holka a chce tě...co udeláš?
Nakopnu ho tam, kde se mu to líbit nebude a budu pokračovat v procházce. Takových už bylo...


4. ČÁST (o tři roky později..)

1.Všichni z akatsuki s tebou chtějí chodít koho si vybereš???
Ani jednoho, jsem hnusná, zlá, protivná a vystačím si sama XD

2. Příjde k tobě sasuke a romanticky tě obejme a políbí !!!(!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!) No co ty??
Napadlo mě pár způsobů kastrace a odmontování vykřičníku z autorčiny klávesnice o_O

3. Kakashi chce zabít Hakua, uděláš něco??
Vezmu popcorn a budu pozorně sledovat.

4. Kdo je z tady těch nej.
Oni...Sledují nás. Každý den. Každou hodinu. Čtou nám i myšlenky! Střezte se Jich! *v panice běhá po pokoji*

5. Naruto tě kopne a řekne ti: Sorry to bylo reflexně..., co ty???
Se stejnými slovy mu nejbližší židlí urazím hlavu. To víte, zavedla jsem u nás v místnosti nové výchovné metody a ti neřádi se ne a ne napravit.

Kdo bude pokračovat?
Je tu vůbec někdo, koho Tay nejmenovala? Pochybuji XDD


Řetězák číslo 2.

Co tě dokáže rozbrečet?
1, Který film?
Každý, do kterého mi hodili sexy týpka se smutnou minulostí a pak mi ho brutálně rejp...zabili T_T A kromě toho spousta dalších, kde je sebemenší smutná scéna. Když se dívám sama, jsem děsná měkota o_O

2, Která písnička?
*přemýšlí* Asi Misa no Uta z DN OST, nebo Room of Angel ze Silent Hill 4. Možná by se dala považovat i Sacrifice od At-chana, ale s tou je to trochu jiné.

3, Pohádat se s kým?
S matkou...jakmile započne svůj dveřní efekt (prásk dveřmi sem - blabla - prásk dveřmi ven - prásk dveřmi sem - blabla -.....), musím se schovávat, aby neviděla, jak brečím smíchy.

4, Který místo?
Knihkupectví. Já chci peníííze T__T

Co tě dokáže rozesmát?
1, Který film?
Komedie s inteligentním humorem? Červený trpaslík, Jistě, pane ministře a Kaibutsu Oujo vedou.

2, Která písnička?
Každá hrůza, než si uvědomím, že to autor myslel smrtelně vážně o_O
Jinak, zaručenými nálado-zvedači jsou Glamorous od B-T a Neko od mého nastávajícího.

3, Které místo?
Knihkupectví, když mám peníze XD

4, Jaká osoba?
Micinka tím, jak je divná, Glad tím, jak se vždycky roztomile rozčiluje, a můj otec, když se mě každé odpoledne ptá, jestli s ním nepůjdu zalít zahradu x_X


Jaké čtyři věci děláš doma, když se nudíš?
1. Spím
2. Čtu
3. Jdu někoho prudit
4. Civím do zdi (většinou předchází spánku XD)

Do jakých čtyř obchodů chodíš nejraději?
1, Knihkupectví
2, Švadlenka
3, drogérie
4, Matiko - kdybyste viděli kolik mňamek tam mají O.O Drahé kávy, roztodivné sladkosti a výběr dárků pro rodinu! (rozuměj široký sortiment alkoholických nápojů XD)

Jaké čtyři cizí země bys nejraději navštívil/a?
1. Velká Británie (Oxford *_* ...a klidně na dlouho)
2. Japonsko (přijet, šlohnout svého nastávajícího a pár hadrů, a zase rychle odjet)
3. Francie
4. Itálie

Jaké čtyři předměty ve škole ze srdce nenávidíš? (pro mě v současné době minulý čas XD)
1. matematika (e-e, tu mi hlavinka nebrala)
2. biologie (Napiš i co nevím o... - nou cement -_-)
3. chemie (nesnáším názvosloví!!!)
4. fyzika za Šípka, za Morávkové to sice furt byla nuda a pro mě velké nepochopitelné neznámo, ale alespoň bylo na co koukat XD

Jaké blogy budou pokračovat?
Kdo jen chce XD

pondělí 28. července 2008

Noc s osamělém říjnu - Roger Zelazny

A je tu další kniha od mého milovaného autora. Tentokráte je to hororově laděný příběh zasazený někdy do konce 19.století a pojednávající o skupince podivných lidí, jejich zvířecích pomocnících a jisté události, na níž se všichni připravují. Čekáte-li však zvraty a intrikami nabytou akci, kde jedna událost střídá druhou, pak budete překvapeni, protože to tu nenajdete.

neděle 27. července 2008

A pak jí přes cestu přeběhl modrý králík...

Tak jsem zase tady, stále tady, navždy tady a nikdy se mě nezbavíte. Ha, a máte to! Ne, nic jsem nepila. Vážně. Není období medoviny, víte? Jej...uhm..ne, výmluva není. Prostě jsem a klávesnice je a já se nudím XDD


V poslední době s toho děje strašně moc a přitom nic XD V současné době se všechno točí hlavně kolem Advíku. Na ten jedu už ve čtvrtek ráno, abych na Florenci vyzvedla Micinku, svoji spolusprávcovou, k níž pak po Advíku jedu na návštěvu. V metru se vyznám a mapka s umístěním školy už je taky na netu, tak si myslím, že by neměl být problém ji tam dokormidlovat, jelikož ona se metra bojí XD Bude to také taková naše první okukovačka, abychom věděly, s čím pak strávíme několik dní...úplně samy XD
Někdy po poledni se pak odebéřu za Gladness, která mě, jak doufám, vyzvedne někde u metra. Většinu cesty k ní sice znám, ale jakmile se dorazí k té osadě rodinných baráčků, byla bych nejspíš ztracena XDDD
V Praze bych měla být do úterý, což nejspíš znamená tu slíbenou procházku Prahou, takže kdybych se už neozvala, tak víte koho máte vinit *kouká na Gladness*. Nejspíš budu někde na dně řeky s utlapkanými packami T_T
Pokud bych přeci jen přežila (nějakou náhodou), tak se doma moc nezdržím. Hned v pátek totiž zamířím do Brna za Micinkou, kde strávím dalších pár dní. Chudák moje peněženka bude úplně vyždímaná, jelikož jen cesta bude za 600,- T_T Je hrozné, jak se ty výlety prodraží x_X

Kromě toho makám na stránkách. Asi před týdnem jsem si říkala, jak už mám většinu webu převedeného na nový vzhled a že už to bude jen brnkačka. Pak jsem ale část nahrála na web a...nejspíš budu do pondělí nebo do úterý mimo provoz x_X Zase jsem zapomněla zkontrolovat, jak to vypadá ve Firefoxu (dělám s editorem, který využívá IE zobrazení) a tak mi tam poletují tabulky. Navíc jsem se rozhodla u povídek změnit pár drobností. Samozřejmě už jsem tu sekci měla komplet hotovou, takže zase předělávání x_X Není to sranda koukat několik hodin do kódu a na více jak stovce stránek upravovat jednu a tu samou věc. Za chvíli vám z toho začne solidně přeskakovat. Nejlepší je, že když něco dodělám, pak přijdu na další chybu nebo věc na úpravu a jedu znovu T_T

Alespoň že vzhled vypadá solidně. I když to je tím, že jsem vykradla jednu předlohu tady na blogu XD Jsem totiž na tyhle věci děsná. Což je poznat podle hlavičky, jíž už jsem sama dělala a vypadá příšerně. Photoshop hold užívám jen na editaci textu XD
Taky jsem přepsala asi dvě recenze a mám v plánu postupně konečně předělat i zbytek. Tedy myslím, takové ty hrůzy, co jsem psala dřív. Poslední rok už ty recenze píšu vcelku dobře (rozuměj, jsou dlouhé na jednu A4 -> T'Sal je spokojená).

Ale zase budu mazat fórum. Už mě to začíná štvát, vážně. Dneska jsem tam nakoukla a vybaflo na mě oznámení, že 15. bude server uzavřen. To je vážně skvělé. Teď nemám čas hledat nějakou jinou alternativu, takže prozatím BL mít fórum nebude. Dokud se v klidu nerozhodnu, co s ním dál. Projdu zase hostingy a uvidím, ale abych pravdu řekla, možná počkám až se vyřeší moje finanční situace a přejdu na placený hosting, jen ještě nevím, jestli jen s fórem nebo i s celými stránkami...Ale to je otázka měsíců.

Začínám si také říkat, že bych se měla začít pořádně drtit anglinu. V zimě si totiž chci dělat testy. Zase se rozhoduji mezi TELCem a FCE. FCE bych radši, jelikož se o něm tak nějak mluví víc, ale zase mi přijde strašně drahý x_X 4500,- je docela dost a já nevím, jestli mi na to fotřik dá, nejspíš ne... Podporu nedostávám žádnou (ne že by mi ji hlava rodina stejně zabavila -_-) a s prací by to mohlo být komplikovanější. Což se snad nestane, protože už teď mě unavuje poslouchat, jaká jsem finanční přítěž >_<

Zpátky k anglině. Se známou, která mi abych pravdu řekla, začíná trochu vadit, jsem se nedávno bavila o angličtině a nabídla jsem se jí, že bych ji mohla doučovat. Udělala jsem to ze zcela sobeckých důvodů, protože bych si tak jednak zopákla nejnudnější část angliny - časy a navíc si takové doučování ochmatala. Uvažuji totiž o tom, že bych tak začala trochu brigádničit. Než s tím ale začnu ofic, chtěla jsem zjistit, jak na tom se schopností učit někoho vlastně jsem a hlavně si vybudovat nějaký systém.
Přemýšlela jsem o tom a došla k závěru, že základem gramatiky pro mě bude můj milovaný Murphy (a já se Milušce smála, že ho tak uctívá T_T), kde je vše pěkně vysvětleno, ale cvičených je zde pomálu, takže ty bych pak brala z dalších učebnic, kterých mám doma a v PC plno. Díky tomu a faktu, že je Murphy docela drahý, jsem se rozhodla, že bych si materiály na hodiny nechala tisknout ve městě, což samozřejmě něco stojí. Z toho důvodu jsem si té známé řekla o 50,- Kč za jedno sezení, protože vlastní peníze do toho dávat nebudu. Myslela jsem si, že to nebude problém, protože to je v porovnání s placenými kurzy jako zadarmo a navíc je to logické. Ovšem to co mi řekla, mi vyrazilo dech...
Prý že z ní tahám peníze.
V tu chvíli jsem nevěděla, co na to říct. Já se jí jako kráva nabídnu, že jí zlepším její angličtinu, řeknu si o pitomých 50,- týdně na materiály, i když příprava na jednu hodinu mi zabere tak tři, čtyři hodiny (to už mám vyzkoušené) a ona mi na to řekne tohle.
Měla jsem chuť ji poslat k čertu nebo si říct o 200,- na hodinu. Prostě...neskutečné....

Áááá, zase pěním a už se mi nechce psát o ničem jiném, takže jdu koukat na písmenka a tvořit stránky XD

neděle 20. července 2008

Vlk (Wolf)

Je jen málo filmů, které mě skutečně zaujmou natolik, že si nemůžu pomoct a pokaždé, když je zahlédnu v tv nebo programu, se na ně kouknu , ať už jsem zrovna měla v plánu cokoliv. Můžu je vidět pětkrát, šestkrát, stále dokola a dokola stejně se mi neomrzí. Jedním z takových filmů je Vlk.



Will Randall (Jack Nicholson) je již stárnoucí, avšak stále schopný redaktor v jednom newyorském nakladatelství. Kvůli jeho věku a inteligenci se ho ale snaží jeho šéf zbavit, čemuž hodně napomáhá Stewart (James Spader), mladý ambiciózní muž, jež se dlouhou dobu prohlašoval za Willova přítele. Hlavně pak protože ho Will vzal pod svá křídla a vytáhl ho nahoru. Jakmile však Stewart ucítil mršinu, neváhal Willovi bodnout kudlu do zad a připravit ho jak o práci, tak i o ženu.
Willův život se však změní, když jedné noci srazí na cestě vlka. Poté co vystoupí z auta, aby se na zvíře podíval, to ho kousne. Zranění nevypadá nijak vážně, tak si z něj Will příliš nedělá. Po několika dnech si ale začně všímat, že se mu pomalu zbystřují smysly. Mohl odložit brýle, jeho čuch i zrak dalece přesahovaly normální schopnosti lidí. Také se v něm začne probouzet jakási zvířecí dravost, jež nad ním v noci přebírá vládu.
Během tohoto období se seznámí s nezdárnou dcerou svého šéfa - Laurou (Michelle Pfeiffer), jíž Will zaujme. Během krátké doby se mezi nimi vyvine velice úzký vztah, díky čemuž se Will dívce svěří se svou proměnou. Ta to sice bere ze začátku s humorem, ovšem ani jeden z nich nemůže na dlouho ignorovat Willovu očividnou proměnu, jeho noční výpadky paměti a zprávy o lidech, roztrhaných zuřivými psi...

Když jsem tak na CSFD prolítla komentáře pod infem, dost lidí film označilo za průměrnou záležitost, točící se kolem vlkodlaků. Takových filmů prý již bylo mnoho. Já s nimi však nesouhlasím. Film má jedinečnou romanticky tajemnou a temnou atmosféru, která jen podporuje dle mého mocný příběh o soupeření dvou silných mužů. Je zde vidět, že přestože se prohlašujeme za civilizované, vypustíte-li do jednoho teritoria dva cílevědomé alfa-samce, začne boj o vůdčí roli. A mezi těmito dvěma muži, odhodlanými jít přes mrtvoly (víceméně doslova), pak stojí Laura, samička, hodná kvalit obou mužů.

Ono obsazení vůbec udělalo své. Jack Nicholson je pan herec. Neznám nikoho, kdo by uměl tak skvěle zahrát totální magory - ať už mluvíme o skutečných šílencích jako byl například Jack Torrance v Osvícení, nebo jen celým svým širým okolím neoblíbený mrzout Melvin Udall z Lepší už to nebude. Mám takový pocit, že tenhle týpek dokáže dodat kouzlo a jedinečnost každé postavě. Krom toho je neuvěřitelně sexy a to i přestože není vlastně vůbec hezký *.*
Michelle Pfeiffer si víceméně pamatuji jen z filmu Batman se vrací, jelikož tam mě její role zaujala, ovšem i zde se zhostila své role na výbornou. K Nicholsonovi se mi skvěle hodila (přišli mi jako kouzelný pár ^.^) a James Spader vypadal dokonale úlisně a na konci filmu pěkně nebezpečně O.O

Je tu spouuusta důvodů, proč si mě tenhle film získal a neomrzel ani po letech a já věřím, že se to v budoucnu nezmění. Je to hold taková moje klasika.







čtvrtek 17. července 2008

Zelazny v češtině

Rozhodla jsem se udělat seznam knih, které u nás od tohoto autora vyšly. Chci mít totiž přehled o tom, co už mám a co ještě musím koupit XDDD
Ságu Tajemný Amber sem nedávám.

úterý 15. července 2008

Absolute Obedience

Konečně jsem se dostala k nainstalování Absolute Obedience, která mi tu dlouho ležela a čekala na své místo na disku. Kdyby vás zajímalo, co AO je, tak se jedná o yaoi hru. Více na blogu Tiny.

Pařím to tu celý den a už mám za sebou tři mise v podání mého krásného Louise, přičemž můžu říct dvě věci. Za prvé je tam na mě trochu moc málo interakce, což mě drobet otrávilo. Více by mi vyhovovalo větší možnost rozhodovat za postavy x_X A za druhé je tu mé úžasné skóre, jelikož zatím zcela úspěšně....
....
...prohrávám XD
Jedna mise na C (což je bída) a ve dvouch mě dokonce znásilnili, přestože jsem to měla být já, kdo znásilňuje XDDDDD O tom, že jsem zvolila špatné pořadí misí a zbytek si zablokovala, nemluvím XD Prostě úspěch na celé čáře. Jsem hold herní talent ^.^;


neděle 13. července 2008

Žehlení

Lolita je vážně pěkná móda...taková elegantní, hezká... ale přísahám, že na žehlícím prkně ji chci vidět zase až za rok >_< Jednu pitomou sukni jsem žehlila půl hodiny, protože to chtělo dát na trojku, jenže díky krajkám jsem musela dát nižší stupeň. Halenka byla to samé + samý volán a kraječka, díky čemuž padlo 45 minut. Ještě jedna taková věc a asi si založím pěkně drahý táborák >_< *fouká si popálené prsty*