sobota 7. října 2006

Angel Sactuary !Spoilers!

Tak jsem se konečně (po více jak půl roce) dokopala k druhé polovině mangy Angel Sanctury. Stále přede mnou leží něco málo kolem dvaceti kapitol, ale už tak jsem plná dojmů z tohoto fantastického počinu, v němž si nemůžete být jistí téměř ničím, že ze sebe musím něco dostat.

Když současný děj porovnám s tím na začátku, jde o zcela jinou záležitost. V prvních kapitolách šlo spíše jen o Setsunu a Sáru a jejich vztah, jenž byl stíhán jedním neštěstím za druhým, jelikož jsou to sourozenci. Nyní je ale tato skutečnost tak trochu zatlačena do pozadí, jelikož zásadní problémy (zdaleka ne jen problém) jsou tak nějak více globální, dá-li se tak nynější situace nazvat. Rovnováha mezi nebem a peklem byla narušena, díky čemuž se schyluje k další svaté válce, a síla Adama Kadamona, jež ve fyzickém světě udržuje zastavený čas, se pomalu vytrácí. Nezbývá mnoho času a náš svět bude nadobro zničen. V Angel Sanctuary však nikdy nestojí bílá proti černé, kladní proti záporným. Kéž by zde byly jen dvě soupeřící strany, kéž by postavení charakterů bylo pevně dané. Sevi-sama byl zbaven vlády i života a tak nebi víceméně vládne šílený Rosiel, posedlý touhou stát se bohem. Jak dlouho bude trvat než se andělé vzbouří proti jeho tyranské vládě, ne nepodobné té Seviho-sama? Navíc na jeho straně teď stojí i Lucifer, jehož naši hrdinové znali jako Kiru, muže, který jim byl důležitou oporou. "Živly", včetně dlouho ztraceného Uriela se přidali na Setsunovu stranu, s organizací Anime Mundi za svými zády, aby tak stáli jak proti pekelným démonům a chránili tak bezpečí nebe, tak i proti samotnému Rosielovi. Navíc je Sára uvězněna v nekonečné noční můře, do níž ji ponořil Sandalphon, Metatronovo dvojče....

Tak takhle nějak vypadá současná situace bez všech podrobností. Teď však k tomu, co mě v AS dostává nejvíc. Je toho víc, ale na prvním místě jednoznačně stojí zásadní odhalení, týkající se Sevotharta (alespoň pro jednou celé jméno). Už od první chvíle kdy se v AS objevil, mi bylo jasné, že tu má Rosiel hodně silnou konkurence. Muž, odmítající lásku, považující ji za cosi odporného a špinavého, co odvádí pozornost andělů od Boha. Nemilosrdný, přímý a sexy Mrazák! Přiznávám, že potkat ho v reálném životě, nejspíš prchnu, protože jeho krutost byla uchvacující, nepochopitelná. Volala po zodpovězení otázek "Proč to všechno dělá?", "Co ho k tomu vede?". Jeho tajemnost jen zvyšoval fakt, že byl zahalen od hlavy k patě, včetně větší části obličeje, z něhož jsem mohla spatřit pouze oči - ledové a bez jediné známky citu! Jeho osobnost pro mě byla jako magnet. Nedokázala jsem ho pochopit, proniknout skrze jeho hradbu tajemství. Chtěla jsem ho vůbec pochopit? Jak může být někdo tak chladný a zároveň tak laskavý k tomu hloupému děcku Metatronovi? Přesto měla jeho vřelost své hranice. Hltala jsem každou stránku, na níž se objevil, každé slovo, které pronesl. Posedlost jeho postavou mě držela ještě dlouho poté, co jsem po první polovině mangy odložila čtení, jelikož mi nějak nezbýval čas, a světelnou rychlostí se zase vrátila po otevření první stránky poloviny druhé, byť uplynula tak dlouhá doba.

Co se skrývá za tou jeho maskou? Proč se tolik bál odhalení své tváře? Tolik, že byl schopen kvůli tomu zabít každého, kdo ji spatří? Nabyla jsem přesvědčení, že musí být jeho tvář zohyzděná a jen mě v tom ujistila jeho reakce ve chvíli, kdy k němu do pokoje nečekaně vešla Sára - k jejímu štěstí v tu chvíli slepá. Jen mě v tom všem utvrdila Merry, jež AS dočetla dlouho přede mnou. Zmínila se o velkém odhalení, týkajícího se právě Seviho-sama a mě bylo hned jasné, že konečně spatřím jeho tvář. Navíc v tom měl sehrát roli jeho velký oponent a nepřítel Rosiel, což jen zvýšilo mé očekávání.

Pak přišla ta nádherná scéna se Zaphkielem, čekajícím na svou popravu! Z jakého důvodu ho Sevi-sama tak nenáviděl? Ne, nebyla to čistá nenávist, jako by v tom bylo i něco víc. Nikdo mi nevymluví, že ho tenkrát políbil! Přesto přihlížel jeho popravě, přesto ho nechal trpět strašlivou proměnou v ghúla.

Přestože se mi to už asi dvakrát vymstilo, nedokážu ukončit čtení kapitoly, aniž bych si nepřečetla Wild Talk od Kaori Yuki. Naneštěstí jí zde čas od času ujede nějaký ten spoiler, za což bych jí nejraději roztrhla ve dví, ale na druhou stranu je mi velmi sympatická a ráda se o ní touto cestou dozvím co nejvíce. V jednom takovém sloupečku začala najednou o Sevim-sama mluvit jako o "ní". Ona? To musí být špatný překlad, uzavírám celou záležitost. Přesto mi to v mysli nepřestává hlodat a poprvé mě napadá, že by Sevi-sama mohl být Laylou. Pak si ho ale znovu pořádně prohlédnu - tu jeho nádhernou nejméně dva metry vysokou a naprosto mužskou postavu. O pár záběrů dál se objevila Layla, malá a drobná. Věc uzavřena jako hloupý nápad.

Jenže pak nadešel čas Gabrielina soudu. Sevi-sama u něj byl naprosto úchvatný, sebevědomý a jistý si svým vítězstvím. Alespoň do chvíle než zasáhne Raphael a objevivší se Uriel. Náhle můj chladný "Bílý anděl" ztrácí půdu pod nohama, jelikož vyjde najevo, že anděl jménem Sevotharte zemřel během první Svaté války. O chvíli později je bez nejmenších pochyb jasné, že ten dvoumetrový chlápek je skutečně onou drobnou Laylou a můj svět se obrátil na ruby.

Myslím, že jsem byla tímto zjištěním zklamaná. Jistě, Seviho chování tak dostalo nový, stejně působivý rozměr, chápala jsem vše, co Layla v Seviho roli udělala a i Seviho vztah k Metatronovi byl náhle jasnější, nemluvě o té poslední scéně se Zaphkielem. I přesto jsem ale tento fakt nedokázala přijmou a nejspíš ani nikdy nedokážu. Nebylo to tím, že se ze Seviho-sama najednou stala žena. S tím já problémy nemám a u mnohých jiných svých oblíbenců bych to možná i uvítala, ale ne u Seviho. Ne, pokud tou ženou měla být Layla, která, přestože se v příběhu objevila jen párkrát, mi byla nesympatická, příliš sebelítostivá. Kaori Yuki obrátila mou oblíbenou postavu naruby, úplně změnila její charakter a právě to mě dorazilo.

V mých očích je prostě Layla jen ztracenou kapitolou v Zaphkielově životě, zatímco Sevi-sama, muž Sevi-sama, krutý tyran, chladný vládce nebes, je takovým jakého jsem si ho vysnila na začátku. Plný tajemství a vnitřních bojů, která se nikdy nedostanou napovrch.

Teď už ale sbohem, mý drazí zkorumpovaní andělé...S Bohem...


PS: Přestože zde autorka působila víceméně vyrovnaně, je její psychický stav nenávratně zničen. Její svět se obrátil naruby. Prosím, mějte k jejímu šílenství ohledy....

Žádné komentáře: