sobota 1. září 2007

První den v té odpornosti jménem práce

Tak je to tady - můj první den, co by pracující myši. A mé první dojmy? Gackte, jak já to nesnáším!

Dnes jsem výjimečně nemusela vstávat "tak brzy" jako budu muset normálně, protože bylo potřeba mě zaučit a paní K., která to měla na starosti, buď dřív nemohla, nebo se jí dřív nechtělo. Ráno jsem trochu podcenila vzdálenost domov-zastávka tramvaje a tak jsem měla hned takhle ze začátku pěknou rozcvičku, jelikož jsem to musela brát sprintem. Naštěstí jsem ji ale stihla, třebaže to bylo na vteřiny a já cestou málem vyplivla plíce.

Měla jsem čekat na autobusové zastávce "na protější straně" od té tramvajové, kde jsem vystoupila. Samozřejmě jsem si ale stoupla na tu špatnou "druhou stranu", protože dráha tramvají vedla prostředkem silnice. To znamenalo další sprint za přijíždějícím autem.

Mé první dojmy vůči paní K. nebyly zrovna nejlepší, protože nevypadala jako ta nejpříjemnější persóna pod sluncem, ale časem se ukázalo, že není tak zle. Ovšem rozčílit bych ji vážně nechtěla. Ta mě tedy autem dovezla do Komořan, kde jsem měla uklidit šatny. Pánské šatny XDDD Naštěstí je to téměř práce mých snů, protože celé dopoledne byly všichni na směně, díky čemuž jsem potkala jen pár lidí. Mám tedy svatý klid na práci.

Ze začátku mě překvapilo, že jsem dostala tak malé prostory. Říkala jsem si, že to budu mít za chvíli hotové a pak se snad dostanu i ke knížce o Japonsku, jelikož sis říkala, že měla během své letní brigády docela dost volného času. Jaj, asi o hodinu později mi bylo jasné, že to zas tak moc jednoduché nebude. Je to totiž v úseku zpracování uhlí, takže všude uhelný prach a bůh ví co všechno ještě a samozřejmě to jde dost těžko dolů. Drhla jsem to tam od půl osmé do půl jedné a to super rychle. Dala jsem si jen tři přestávky - první byla na snídani, tu druhou pak způsobila žena od bezpečnosti, která se za mnou přišla podívat a na chvíli pokecat, a třetí pak nějaký týpek, který tu prý byl také nový (v tomto sektoru) a tak se tu rozhlížel. Zašel do těch šaten dvakrát, takže ta jeho výmluva trochu pokulhávala. Vědět, že tam budu působit jako atrakce, tak si nechám platit víc x_X

Doma moc často neuklízím a když už, tak je to prostě jen byt. A mezi bytem a čímsi velikým je sakra velký rozdíl. Když mě paní K. ponechala svému osudu, převlékla jsem se v jakémsi kamrlíku, který se opovažují nazvat šatnou (odporná pidi místnost se skřínkou), načež jsem prohlédla svou výzbroj. Fajn. Na vytření podlahy budu potřebovat koště. To ještě poznám. Byly tam asi čtyři různá, tak jsem prostě jedno popadla. Pak následoval i první velký hadr, jenž mi přišel pod ruku, a kbelík. Problém nastal při průzkumu čistících prostředků, protože buď jsem slepá, nebo tam prostě nebylo nic na mytí podlah x_X Musela stačit voda (pro jistotu jsem si ale doma od sis nechala udělat menší instruktáž, díky čemuž jsem zjistila, že bych měla hledat modrý prášek...který tam myslím byl ^^;)

Aby můj první den v práci nebyl nudný, tak mi samozřejmě hned někdy v půl deváté vypnuly vodu. Naštěstí jsem vyžila s tím, co zůstalo v potrubí, protože jinak bych tam byla někdy do čtyř...tedy pokud by mi pak něco vůbec jelo domů. Spojení je tam šílený, natožpak o víkendech >_<

Po menších zmatcích při cestě k bráně, kterou jsem málem nenašla, jsem v půl jedné dorazila na zastávku. Autobus mi ale jel až ve 13:11 a nikde v okolí samozřejmě žádná lavička, takže jsem tam docela slušně chcípala. Když u mě pak zastavil jakýsi mladík s tím, jestli nechci někam hodit, měla jsem sto chutí mu říct "Ano!!!". S těmi řidiči byla vůbec sranda. Myslím, že jsem byla jediná (pěkná) žena v okolí, navíc stojící sama u silnice. To že tam byla zastávka je asi moc nezajímalo, jelikož po mě všichni koukali jako kdybych tam šlapala. Přitom jsem byla slušně oblečená x_X

Když konečně přijel bus, koupila jsem si jízdenku na dvě pásma s naivní představou, že pak v Záluží, kde jsem měla přestupovat na tramvaj, bude ještě platný (30 min.). To jsem ovšem nevěděla, že ta tramvaj tam přijede tři minuty před autobusem >_< Takže jsem zase čekala dvacet minut.

Doma jsem se sotva najedla a při první příležitosti odpadla. Už teď se cítím, jako bych nespala minimálně měsíc, takže jsem docela zvědavá, jak budu vypadat za týden. Obzvláště, nevyjde-li mi volný pátek. Na druhou stranu se těším, jak se během všedních dnů krásně vyspím, protože ve škole mám být až na osmou *___*


Žádné komentáře: