pátek 24. srpna 2007

Lolita sraz - výlet za nákupy?

Tak jsem včera přežila svůj první lolita sraz a říkám-li přežila, tak to myslím smrtelně vážně, protože to chvílemi skutečně byl boj o přežití. Mé pocity z něj jsou totiž značně rozporuplné. Vezměme to ale od začátku.

Někdy začátkem července se ke mě doneslo, že se 22.8. koná lolita sraz v Praze, což pro mě bylo rozhodně přijatelnější než nějaká Telč, která je sice hezká, ale dvanáct hodin cesty jenom tam se mi jaksi nechtělo absolvovat. Říkala jsem si, že by bylo fajn konečně vytáhnout své loli-šaty ze skříně a trochu je provětrat (nejen na advíku) a navíc mě velmi lákalo setkat se s některými dívkami z lolita fóra osobně. Takže bylo rozhodnuto o tom, že tam vyrážím. Odeslala jsem tedy přihlášku (zřejmě jako jedna z prvních) a dál se jen těšila.

První předběžný program, který se objevil na netu, mě trochu vyděsil, protože mi připadal jak větší pěší túra. A zřejmě ne jen mě, neboť se začalo redukovat. V závěrečné verzi jsem si program představovala asi tak, že se v jedenáct sejdeme, pak by se mohlo jí třeba někam do cukrárny, abychom se osvěžily (já byla na nohou už od šesti ráno a vzhledem k tomu, že ráno nemůžu jíst, tak jsem byla bez snídaně). Po tomto osvěžení by se vyrazilo na Hrad (trasa B), kde bychom spojily kulturu s příjemnou procházkou, načež bychom zase někde poseděly, třeba v parku, a povídaly si. Mluvilo se i o návštěvě několika obchodů, ale spíše v tom smyslu, že se podíváme do jednoho, do dvou, které budou při cestě. Alespoň tak jsem to pochopila já.

Výsledek byl ovšem takový, že se od jedenácti minimálně do tří couralo po krámech, Hrad odpadl úplně a do cukrárny jsme se dostaly až ke čtvrté hodině odpolední, což bylo pro tamější obsluhu docela podlé, jelikož nám díky jedné dívčině držely na dvanáctou hodinu rezervaci, což jistě nebylo jen tak, protože cukrárna to byla poměrně malá a nás bylo dvanáct. Díky tomu samozřejmě přišly o tržby a tak se nedivím, že z nás nebyli moc nadšení.

Bezcílné lítání po krámech k smrti nesnáším, obzvláště trvá-li takhle dlouho, na to si jistě vzpomene každý, kdo si přečetl můj výlet do Prahy z minulých Vánoc. Bylo vedro a já na sobě měla těžké černé šaty. Navíc se na veřejnosti nemůžu donutit k tomu, abych jedla nebo pila, takže jsem byla odkázána čistě na cukrárnu. Už jsem se však naučila přehodit na takovýchto výletech tělo do jakéhosi úsporného režimu, díky němuž, pokud se bavím, necítím potřebu jíst či pít i několik hodin a i pak mi stačí jen málo. Jenže já se nebavila. První část srazu skoro vůbec, protože táhnout se od jednoho krámu ke druhému, pak tam půl hodiny čekat na ostatní bez nejmenší naděje, že příští etapa bude jiná, to se za zábavu považovat nedá a tak se na mě začaly projevovat účinky dehydratace. Navíc jsem byla dlouho na sluníčku, které moc nesnesu a tak to chvíli vypadalo, že sebou na té ulici prostě seknu.

Jsem toho názoru, že pokud si tam dívky jely nakoupit, měly si tam zajet někdy jindy, a nebo mi dát předem vědět, že se jedná o nakupovací výlet, abych se tam nemusela mořit s nimi.

Jak už jsem ale psala, mé názory na tento sraz byly rozporuplné, takže k těm horším padesáti procentům muselo být i nějakých lepších. Když pominu tu nakupovací mánii, tak byly všechny dívky vcelku fajn, i když jsem pokecala jen s některými z nich, jelikož nejsem zrovna jednou z těch, co se jen tak dokáží bavit s někým naprosto neznámým, pokud onen neznámý není nějaký komunikační tahoun.

K mému nezměrnému překvapení jsem ráno vstala včas, třebaže jsem naspala jen dvě hodiny. Chtěla jsem totiž dodělat ten vějíř, tak jsem šila dlouho do noci, načež jsem v závěru zjistila, že stejně nemám vteřinové lepidlo. A pak jsem se z nepochopitelných důvodů ve čtyři probudila a usnula až 15 minut před zvoněním budíku x_X

Už u nás na nádraží jsem se potkala s FirstArsch, o níž jsem se dozvěděla, jen protože mě oslovila a zeptala se, zda-li na náhodou nejedu na sraz do Prahy. Byla totiž ještě v "civilu" s úmyslem se převléci až někde na toaletách, zatímco já rovnou vyrazila v plné polní, což zřejmě značně potěšilo jednoho mladého muže na zastávce, který mé šaty velmi obdivoval, avšak jeho manželka z toho už takovou radost neměla x_X

Spolu s FirstArsch jsem tedy dorazila na Václavské náměstí, kde nás k našemu překvapení již několik lolitek očekávalo. Čekala jsem totiž, že tu budeme jako jedny z prvních. Mno, zdá se, že někoho vyhnalo špatné spojení z postele dřív než mě (tedy u mě to byla spíš lenost dojet na bus do vedlejšího města ^^; ).

Už na Václavském náměstí jsme začaly přitahovat více pozornosti než zbylé běžné turistické atrakce. Zcela vážně jsem uvažovala vybírat za focení nějaký poplatek, ale něco mi říká, že bychom se pak nevyhnuly kontrolám z příslušných úřadů...i když...

Tato situace se pak opakovala, nebo spíše pokračovala po celou dobu našeho pohybu po oblastech, v nichž se to hýří turisty. Jakmile jsme se někdy zastavily (správně hádáte, že to byl obchod x_X), v tu ránu jsme zablokovaly provoz, protože se kolem nás vytvořil hlouček fotek chtivých turistů. Jenom já jsem se svojí hrůza-angličtinou nejméně třikrát vysvětlovala, o co jde, a ostatní na tom nebyly o mnoho lépe. Bylo pak velice těžké se zase probojovat skrze tento hlouček a získat možnost dalšího pohybu. Ani to ale fotografy a kameramany nezastavilo, protože jakmile jsme se podívala okolo, koukal na mě něčí objektiv. Až se stanu vládcem světa, bude si tyhle moje fotky spousta lidí dávat do rámečků a modlit se ke mě *zasněná*

Kromě těchto fotografií, které se k nám zřejmě nikdy nedostanou, budeme mít pravděpodobně i jiné, jelikož s námi celý den po Praze lítal i jakýsi fotograf z Jihlavy (vzpomínám-li si dobře), který se nám sám nabídl...navíc zadarmo o__O Pravda, sice dost našich fotek bude na přechodech (byl jimi posedlý!) a byla snaha udělat i jednu takovou, kde bychom stály v řadě přes celou silnici na Václaváku, kde byl zrovna silný provoz, ale jinak byl fajn.

Snad se ke mě ty fotky dostanou, protože já osobně jich moc neudělala. Sestřin digiťák si totiž zahrál na průměrného přepracovaného Japonce a za asistence naší zvědavé kočky spadnul z balkonu, což z mě zcela nepochopitelných důvodů nepřežil. Podařilo se mi ale půjčil foťák od otce Sarah Alex (který mi tím prosím projevil větší důvěru než můj drahý otec x_X). Ten se naneštěstí na začátku akce zasekl a já s ním nemohla nic dělat, než počkat až se vybije >_< Mám já to ale štěstí... Nakonec jsme přeci jen dorazily do cukrárny, kde jsme chvilku poseděly. Pak už se s námi ale musely první dívčiny rozloučit, protože jim jely spoje domů. Se zbytkem jsme si po cukrárně šly posedět na Letenskou pláň či jak se to tam jmenuje (prostě do nějakého parku se stromy), což byla naše poslední zastávka. Když se blížil čas odjezdu mého posledního autobusu, tak se vyrazilo na Florenc, kde jsem tak tak nasedla na odjíždějící autobus a potkala toho dne již druhého revizora (to jsem nevěděla, že lítají i po těhle busech, většinou lístky hned likviduji o_O). Domů jsem přijela po deváté večer, hladová a dokonale chcíplá, díky čemuž jsem zhltla mega porci číny a před jedenáctou už o sobě nevěděla ^^;

Edit : Fotky ze srazu na mém LiveJournalu

6 komentářů:

JR da Boss řekl(a)...

Tedy ty fotky bych fakt chtěl vidět^_____^

T'Sal řekl(a)...

JR da Boss: Až se mi nějak dostanou do paciček, tak sem hodím link ;)

my hope die řekl(a)...

cože si udělala s čínou vždyť sem po tobě jedla ještě půl misky.
A vůbec se mi nezamlouvá že si získala víc pozornosti než kdy já vůbec měla. Asi musim vymyslet něco novýho a hlavně bych si měla nechat ušít tu sukni

T'Sal řekl(a)...

Happy : Nemůžu za to, že mi tepelně upravené ovoce a mandle nechutnají x_X
Na to, abych získala víc pozornosti než tvoje zářivě růžové vlasy, stačila i obyčejná neko čelenka XD

my hope die řekl(a)...

t-sal : pchee to vůbec neni fér tady se člověk snaží a ono nic to fakt neni fér
:kitty

T'Sal řekl(a)...

Happy : Se stává... XDDD