středa 1. srpna 2007

Fantom opery - Gaston Leroux

Tak jsem právě dočetla knihu Fantom opery od Gastona Lerouxe, jíž jsem před několika dny získala v jednom internetovém antikvariátu. A jaké jsou mé současné pocity? Plakala jsem a stále pláči. Cítím tak hluboké dojetí, že nesvedu volit ta správná slova, jež by dokázaly mé pocity převést do vět, a v mém srdci se usídlil pocit prázdna, které by si přálo být nahrazeno něčím mě neznámým. Ano, pohnuté osudy hrdinů, temná atmosféra gotického románu z přelomu 19. a 20. století, krutost příběhu, to vše v mém nitru rozehrálo melodii citů a představ, vybírajíc si přesně ty struny mé duši, jež vytvoří nezapomenutelnou melodii, k níž se ještě nejednou vrátím.

Teď už však k ději. Jak ho vůbec ve zkratce charakterizovat? Snad jako bravurně zpracovaný milostný trojúhelník, v jehož obsazení si své místo našel i motiv krásky a zvířete. Jen těžko jde vystihnout mistrovskou práci, jíž zde autor předvedl a jež zaujme nejen milovníky milostných příběhů, ale i ty jež se rádi zapředou do sítí záhad a napětí, které v sobě obsahují temná zákoutí.

Ústřední postavou této knihy je jakýsi Fantom opery, legendární duch, jenž nikým neviděn, navždy nedostižný a nevypočitatelný, prochází známou pařížskou operou, přiváděje tak její ředitele téměř k šílenství. Jeho dosud neškodné šprýmy a jednání však začne přibírat na vážnosti, když se na scéně objeví sboristka Christine Daaé, jež záhadného Fantoma zcela okouzlí. Tato dívka, naivní a důvěřivá, uvěří, že je fantom Andělem hudby, jehož jí poslal její otec z nebe. Kdo jiný by to také mohl být? Kdo jiný než Anděl hudby by dokázal zpívat tak nádherně a podmanivě? Podrobit si člověka jen svým dokonalým hlasem a svým naprostým porozuměním hudbě?
Christiane začne za Fantomovy pomoci rozvíjet své hudební nadání a o tři měsíce později triumfuje jako náhradnice za hlavní zpěvačku zdejšího sboru, jež „náhle onemocní“. V té době se však ale začne celá záležitost komplikovat. Na scéně se totiž objeví Christinin dávný přítel z dětství – vikomt Raoul de Chagny, jenž se do ní bláznivě zamiluje. Zdá se však, že ho dívka schválně přehlíží a ignoruje, což ho velmi ničí. Znal ji velmi dlouho a vždy ji považoval za hodné děvče. Právě proto mu její současné chování nejde do hlavy. Rozhodne se tedy vypátrat, co či kdo stojí na pozadí jejích činů.
Právě tehdy naráží na jejího Anděla hudby, nebo-li Fantoma opery, hudebního génia, jež si svým hlasem zcela získal Christininu poslušnost. Zdatným využitím psychologie, nátlaku a laskavosti k sobě dívku připoutá tak, že ona již není schopná se sama z jeho pout vysvobodit. Fantom je ve skutečnosti lidská bytost, ne jen nějaký nadpřirozený přízrak. To však ještě neznamená, že Raoulův boj o Christinino srdce bude snadný. Právě na opak.
Fantom, vlastním jménem Erik, se naneštěstí narodil jako znetvořený, díky čemuž ho odvrhovala i vlastní matka a jeho život byl vyplněn jednou krutostí za druhou. Během svého smutného života se však naučil velmi hluboce milovat hudbu. Sám byl obdařen nádherným hlasem a velkým talentem, díky němuž sám komponoval. Mimo jiné byl i geniálním architektem. Jeho fantazie a vychytralost neznaly mezí. To vše mu pomohlo vytvořit si své vlastní podzemním království přímo pod operou, v níž zpívala Christine Daaé, a plně ho přizpůsobit všem svým potřebám se všemi propadlišti a tajnými chodbami, jež mu umožňovaly dostat se kamkoliv rychle a nenápadně. Možná právě proto se v opeře začalo říkat, že Fantom je všude! To mu dávalo neskutečnou výhodu nad ostatními a proto by se mohlo zdát, že když nakonec svou vyvolenou Christine unese do svého podzemního světa, nemá Raoul nejmenší šanci je najít. Jenže on se nevzdává, ačkoliv je jeho protivník zosobněním zla a zběsilé nenávisti…

Fantom opery byl vydán roku 1910 ve Francii a dočkal se řady dalších zpracování. Tím nejznámějším je zřejmě muzikál, jež má na svědomí Andrew Lloyd Webber a jež se na divadelních prknech objevuje od roku 1986 až do současné doby a troufám si říci, že se to během nejbližších desetiletí nezmění. Dále se také dočkal mnoha filmových zpracování. Já osobně viděla to z roku 2005, které mě okouzlilo stejnou měrou jako kniha, avšak zcela jiným způsobem.

Zda-li se mi líbil více film nebo kniha? Těžko říct. Filmové zpracování muzikálu z roku 2005 bylo dle mého mnohem poetičtější a vizuálně líbivější než kniha (už jen tím Erikovým vzhledem) a navíc i hudební složka byla velmi povedenou. Vlastně hlavně díky ní se Fantom opery stal mou láskou ještě dřív, než jsem ho vůbec viděla či četla. Celý příběh i jednání jednotlivých postav zde bylo poněkud zjemnělejší, kouzelnější, díky čemuž na konci vznikla jakási lyrická, křehká kompozice zanechávající hluboký dojem.
Na druhou stranu se však nic nevyrovná napětí během chvil, kdy se vikomt de Chagny spolu s Peršanem plíží podzemními prostorami opery, či těm strašlivým okamžikům v zrcadlové místnosti, kdy téměř přišli o zdraví rozum. V knize nebyl Erik jen potenciálně nebezpečným, tak jako ve filmu. Ne, hlavní rekvizitář nebyl jeho jedinou obětí, lustr nespadl mimo publikum a v ohrožení nebyli jen Raoul s Christine, tak jako tomu bylo ve filmu. Knižní Erik byl mnohem hrozivějším nepřítelem, jehož hrozby vždy nabyly svých neskutečných rozměrů, větších než si kdo dokázal představit. A stejně tak jako Erik byl i celý příběh poněkud těžší a temnější. Díky kruté realitě Erikova života zde již prostě nezbylo příliš prostoru pro básníka.

Myslím, že knihu a film prostě nelze srovnávat, protože, třebaže obojí pojednávalo o jednom příběhu, obé zpracování zvolily naprosto jiný přístup a pohled na věc. Jistě se najde mnoho těch, kteří budou považovat za lepší spíše knihu, a stejně tak bude i stejný počet takových, jež zase budou hájit muzikál/film, ale já se prostě nedokáži rozhodnout. Rozhodně doporučuji obojí ^^

Žádné komentáře: