čtvrtek 30. srpna 2007

Fotky z Loli-srazu

Tak se mi konečně dostaly do rukou fotky ze srazu. Sice jich bylo něco málo přes 400, ale já vybrala jen 15 z nich, jelikož...
  1. jich bylo dost nepoužitelných díky tomu, že jsem tam nebyla
  2. byla jsem tam, ale v nějaké katastrofické formě
  3. si ty fotky byly dost často hrozně podobné, jelikož se moc nelolitkovalo x_X
A zase je najdete na mém LiveJournalu ^_^

středa 29. srpna 2007

Žehlení a Maid Cafe

Tak se nám zase nahromadilo prádlo na žehlení a jelikož máti celý den jezdí, je to na mě. Fotřík měl teď ale tři týdny dovolenou, díky čemuž jsem se na nějaké žehlení vykašlala, protože jestli mě něco dokáže vytočit, tak ty jeho kecy o tom, jak moc to dělám špatně. Samozřejmě díky tomu ale mlel furt o tom, jak doma nic nedělám a že když se jako jediná flákám doma, tak že to bude do toho a toho dne vyžehleno. Už jsem prošvihla tři termíny a nějak se furt nic neděje XD

Je fakt, že se mi do toho žehlení moc nechce, ale taky je fakt, že si od pondělí, kdy otec opět nastoupil do práce, každý den vezmu trochu prádla a vyžehlím to. Časem to zmizí, jen to trvá déle. Nechápu, co ho na tom deptá. Když u nás v rodině někdo potřebuje něco narychlo, tak prostě vezme žehličku a vyžehlí si to sám, jenom můj drahý otec zase musí být výjimka. Včera jsem přilítla z pobočky té firmy, v níž budu pracovat, celá chcíplá z keců všech těch důchodců v tramvaji, rychle se najedla, uklidila a hodinu stála u žehličky. Pán si však ovšem zase nakráčel, že do středy to bude hotové, jinak ať se rozloučím s kapesným. To byla chyba. Prostě jsem ho poslala k čertu s tím, že když něco chce, tak kde je žehlička ví a pokud ne, je tím posledním, co mi má co vyčítat. Trvalo mu půl hodin, než přišel s nějakou děsně "originální" odpovědí - totiž že příště až od něj budu zase něco chtít, ať si řeknu 14 dní předem, jelikož on taky nebude pospíchat...Hmm...to bude fááákt děsně velká změna x_X

Začínám uvažovat o tom, že dlouhá dovolená ve vězení není úplně špatný nápad...

Teď ale z jiného soudku. Dneska jsem během svého nic nedělání na netu narazila na termín "Maid Cafe" v souvislosti s Japonskem. Dala jsem se tedy do menšího pátrání. V anime, hlavně v echi (komedie s lehce či těžce erotickými narážkami) se dost často vyskytuje téma mladé pěkné dívky (nebo dívek)- služky, která je oděna v jakémsi lolita úboru inspirovaném uniformou pro služky (buď z Francie nebo viktoriánské Anglie). Tyto dívčiny pak oddaně slouží nějakému svému pánovi. Echi moc nesleduji, ale většinou to bývá nezkušený mladík, z čehož pak vyplývá spousta "směšných" situací.

A co to má společného s kavárnami v Japonsku? Docela dost. Maid Cafe jsou totiž kavárny, jejichž zařízení a obsluha jsou hodně inspirované těmito oddanými služtičkami. Ne, vážně v tom není nic zvrhlého, třebaže by se to tak mohlo na první pohled zdát (i když ony se asi najdou i nějaké NC-17 podniky ^^;). Dívčiny, které zde pracují, nosí výše zmiňované uniformy - ať už v lolita stylu, nebo v tom klasickém s dlouhou sukní - od rána do večera se usmívají na zákazníky a plní každé jejich přání. Snahou těchto podniků je vzbudit v zákazníkovi jakousi domáckou atmosféru a dostat ho do role pána na vlastním sídle, zatímco servírky přejímají roli jejich osobních služebných. Kromě neustálých úsměvů, typicky japonské zdvořilosti a samého oslovení "pane", patří k jejich práci třeba i přátelská konverzace, karaoke nebo drobné společenské hry, jež mají zákazníky pobavit.

Jste-li anglicky mluvící osoby nebo jen zvědaví, tak zde je jedna reportáž, která vám to možná osvětlí lépe než já :


Když jsem na to tak koukala, tak si říkám, že úklidové práce, jež budu vykonávat, nejsou zas tak moc špatná práce. Vlastně je to vcelku fajn práce ^^; Nedokázala bych být celý den milá na kdejakého idiota, který by přišel...i když možná bych to přeci jen zkusila...než by mě vyhodili, tak bych ztopila jednu dvě uniformy XDD

See you later, Space Maids


úterý 28. srpna 2007

Brigáda, Anglie a zase B-T

Tak jsem právě byla násilně donucena vstát v osm hodin ráno, což je na můj zpřeházený režim docela vražda. Lehla jsem si sice už ve dvanáct, ale usnula až ve dvě, díky čemuž teď postrádám takovou tu drobnou věc jako je energie -_-.

A co že je vlastně důvodem toho strašlivého zločinu jako vstávání v tuto nekřesťanskou hodinu? Musím do vedlejšího města kvůli pracovní smlouvě na tu moji slavnou brigádu, která bude nejspíš příčinou toho, že od září nepovedu ani jeden volný den. Možná jeden, když mi vyjde volný pátek. Hezké vyhlídky na nový školní rok, co? Taky už se nemůžu dočkat, ale vzhledem k tomu, že mi mp-troska udělala na dobro pá pá a můj šatník je v horším jak dezolátním stavu, tak to hold budu muset nějak vydržet. V každém případě to vidím tak, že tento rok budu extra nepříjemná, tak se těšte.

Náladu mi nezlepšuje ani fakt, že Sarah Alex za chvíli odjíždí do Anglie. Ne, že bych pak umírala steskem po ní, to ne, ale docela nechutně jí závidím, jelikož jsem měla podle původního plánu jet s ní. Ještě minulé prázdniny jsem tomu fakt hodně věřila, jelikož jsme tohle plánovaly docela dlouho. Ale pak přišla má drahá matinka a předělala to na rodinný výlet s tím, že to pro mě tak bude lepší, neboť to pak celé zaplatí otec. Hmm, výsledek je myslím jasný nám všem >_< Při mém štěstí tam hošani z B-T zase provozují nějaké focení a ta mrcha Sarah je tam někde zná...uvidí T_T

Mno nic, život jde dál, takže si tu zlepšuji náladu svými milovanými Buck-Tick. Jak jinak taky, že? ^_^; Ani nevím kde nebo jak, ale podařilo se mi stáhnout nedávno do éteru vypuštěnou písničku Revolver z jejich nového alba, které by mělo vyjít někdy v polovině září (asi jediný důvod proč se na ten zatracený měsíc těším). Ta otázka "kde" by mě docela zajímala, protože si nejsem jistá, jestli jsem tam náhodou nepřehlédla další písničky. Jenže teď už to asi nevyhrabu x_X

V každém případě je to vcelku zajímavá písnička. Docela mě překvapila, protože je taková...zvláštní. Po tom, co se ven dostalo Rendezvous, jsem si udělala o novém cédé obrázek takový trochu popovější, pohodovější. Dlouho se mluvilo o spolupráci Hideho a Hisashiho, takže jsem si závěr neuměla dost dobře představit, ale pak se ke mě dostal seznam skladeb spolu s tím, kdo napsal texty a hudbu. Většina textů zase Atsushi a o hudbu se dělil Hisa-chan s Hidem tak, že Hide napsal celé čtyři písničky asi z patnácti!!! Koho překvapuje Hisashiho pojetí spolupráce? XD

Když si teď vedle sebe postavím všechny tři písničky z nového alba - totiž Rendezvous, Alice in Wonder Underground (nad kterou jsem se tu zapomněla rozplývat) a Revolver, tak se mi začíná rýsovat obrázek ne nepodobný albu Juusankai wa Gekkou. Zase mi přijde takové trochu bizardní a do gothu, akorát s tím rozdílem že tohle album nejspíš bude takovou zdivočelou verzí 13kai... Tohle totiž někdo prohlásil o písni Alice in the Wonder Underground a ono to perfektně sedlo nejen na ní, ale i na Revolver. Zdá se, že Rendezvous by mohla být něco jako oddychovější složka alba.

Taky mě docela zajímá, jestli B-T k novému albu vytvoří i nějaký nový klip, protože ty já ráda. Rendezvous byl takový vzdušnější, se šťastným podtextem plným optimistických nadějí. Alice byla...naprosto jiná. Myslím, že se díky názvu dá očekávat jistá inspirace Alenkou v říši divů, vlastně nejen jistá ale dosti zásadní. A to by nebyly B-T, kdyby tomu nedodali dosti zvrhlý podtón ^^; Je to celé takové temnější - trochu jako Romance, ale přitom úplně jinak - absurdnější, bizardnější. Pobíhá tam jakási Alenka, mladá nevinná dívka, a podivně a zvrhle vypadající přízrak, který se minimálně jednou k Alence přiblíží až podezřele blízko. Do toho se objevují záběry hošanů občas oblečených ve slušivých oblecích a občas zase ve slušivých oblecích s králičími hlavami. Ano, přesně tak. Čtete správně. Moje první reakce by se dala popsat asi takhle: "o_O ... OMG ... o__O ... OMGackt! ... o_____O .... WTF?!" Přiznávám ale, že kdby mě někdy napadlo představit si Alenku v říši divů v podání BT, tak by to vypadalo přesně nějak takhle ^^;

Já je prostě miluji! Fachají už 20 let a stejně ještě dokáží přijít s něčím novým nebo starým, předělaným tak že jen zíráte. *in love*

Ale to flákání fanservisu jim neodpustím >_<


sobota 25. srpna 2007

Blbci na ICQ a B-T dokument

1) Tak vám nevím, jestli jsem divná já nebo ti ostatní, ale když si na ICQ do profilu vyplním, že ovládám jen češtinu a angličtinu, proč mi lidi furt píšou v jiných světových jazycích? Doposud jsem takovouhle ignoranci přičítala jen Němcům, kteří zřejmě stejně jako lidé z anglicky mluvících zemí předpokládají, že jejich jazyk prostě musí všichni umět, ale zdá se, že stejným problémem trpí i Rusové. Zabít! >_<

2)
Konečně jsem se dostala k Sen-Sor, což je dokument o historii Buck-Tick, jenž byl vydán v rámci nějakého většího balíku DVD. Sice to bylo s anglickým dub a japonskými titulky (pro mě by to bylo lepší naopak), ale naštěstí mám o jejich minulosti něco málo načteno, takže co jsem nepochytila (a že toho bylo ^^;), to jsem si domyslela. Třebaže to dle mého není úplně celé, řadím to jako jejich věrný fanoušek mezi poklady, protože se zde nachází mnoho kvalitního obrazového materiálu z jejich prvních let (myšleno od roku 1987), což je něco nevídaného. Já osobně se vždy setkala maximálně se čtverečkovaným čímsi na Youtube.

Jedna věc ale potěšila mé srdce asi nejvíce - bylo tu tóóólik záběrů Atsushi x Hisashi!!! Možná tu pro své AMV, které snad i jednou dodělám, najdu dokonce celou minutu kvalitního sakra hodně sexy materiálu *pláče štěstím*. Asi bude něco pravdy na tvrzení, že se u nich dřív tenhle fanservis vyskytoval víc než teď, což je věčná škoda, protože tím zaručeně dokázali potěšit leckterou fan-girl a určitě i nějakého fan-boye ~_^ Chjo, chudák At-chan, v něm problém určitě není. To se nám spíš začal držet zpátky Hisashi T_T
Ta mužská ješitnost...x_X

Teď už ale poslední věc, týkající se Sen-Soru (že jste se báli sáhodlouhého rozplývání se jako minule ^_^). V jednu chvíli tam totiž At-chan hodil úúúplně nádherný úsměv!!! *100% fangirl-mode* Muff, kouknout se tak na mě, tak....ehm...radši nic ^^;


pátek 24. srpna 2007

Plakát s Chi

Wai, tak jsem si konečně pověsila plakát Chi, který mi na Advíku dala Dia *in love* Tedy ona je to spíš ta Chiina sestra, ale co... Fyzicky je stejně roztomilá jako Chi. Chjo, asi začínám být na roztomile natvrdlé dívčiny ^^;


Nějak se mi ty plakáty začínají množit, už mám totiž celé dva! Tedy to druhé ani tak není plakát, ale taková ta látková věc na zeď s Nightwish. Něco mi ale říká, že proti sis nemám šanci x_X Tak už to ale chodí, když někdo poslouchá něco, o čem píší v Bravíčku ^^;


Lolita sraz - výlet za nákupy?

Tak jsem včera přežila svůj první lolita sraz a říkám-li přežila, tak to myslím smrtelně vážně, protože to chvílemi skutečně byl boj o přežití. Mé pocity z něj jsou totiž značně rozporuplné. Vezměme to ale od začátku.

Někdy začátkem července se ke mě doneslo, že se 22.8. koná lolita sraz v Praze, což pro mě bylo rozhodně přijatelnější než nějaká Telč, která je sice hezká, ale dvanáct hodin cesty jenom tam se mi jaksi nechtělo absolvovat. Říkala jsem si, že by bylo fajn konečně vytáhnout své loli-šaty ze skříně a trochu je provětrat (nejen na advíku) a navíc mě velmi lákalo setkat se s některými dívkami z lolita fóra osobně. Takže bylo rozhodnuto o tom, že tam vyrážím. Odeslala jsem tedy přihlášku (zřejmě jako jedna z prvních) a dál se jen těšila.

První předběžný program, který se objevil na netu, mě trochu vyděsil, protože mi připadal jak větší pěší túra. A zřejmě ne jen mě, neboť se začalo redukovat. V závěrečné verzi jsem si program představovala asi tak, že se v jedenáct sejdeme, pak by se mohlo jí třeba někam do cukrárny, abychom se osvěžily (já byla na nohou už od šesti ráno a vzhledem k tomu, že ráno nemůžu jíst, tak jsem byla bez snídaně). Po tomto osvěžení by se vyrazilo na Hrad (trasa B), kde bychom spojily kulturu s příjemnou procházkou, načež bychom zase někde poseděly, třeba v parku, a povídaly si. Mluvilo se i o návštěvě několika obchodů, ale spíše v tom smyslu, že se podíváme do jednoho, do dvou, které budou při cestě. Alespoň tak jsem to pochopila já.

Výsledek byl ovšem takový, že se od jedenácti minimálně do tří couralo po krámech, Hrad odpadl úplně a do cukrárny jsme se dostaly až ke čtvrté hodině odpolední, což bylo pro tamější obsluhu docela podlé, jelikož nám díky jedné dívčině držely na dvanáctou hodinu rezervaci, což jistě nebylo jen tak, protože cukrárna to byla poměrně malá a nás bylo dvanáct. Díky tomu samozřejmě přišly o tržby a tak se nedivím, že z nás nebyli moc nadšení.

Bezcílné lítání po krámech k smrti nesnáším, obzvláště trvá-li takhle dlouho, na to si jistě vzpomene každý, kdo si přečetl můj výlet do Prahy z minulých Vánoc. Bylo vedro a já na sobě měla těžké černé šaty. Navíc se na veřejnosti nemůžu donutit k tomu, abych jedla nebo pila, takže jsem byla odkázána čistě na cukrárnu. Už jsem se však naučila přehodit na takovýchto výletech tělo do jakéhosi úsporného režimu, díky němuž, pokud se bavím, necítím potřebu jíst či pít i několik hodin a i pak mi stačí jen málo. Jenže já se nebavila. První část srazu skoro vůbec, protože táhnout se od jednoho krámu ke druhému, pak tam půl hodiny čekat na ostatní bez nejmenší naděje, že příští etapa bude jiná, to se za zábavu považovat nedá a tak se na mě začaly projevovat účinky dehydratace. Navíc jsem byla dlouho na sluníčku, které moc nesnesu a tak to chvíli vypadalo, že sebou na té ulici prostě seknu.

Jsem toho názoru, že pokud si tam dívky jely nakoupit, měly si tam zajet někdy jindy, a nebo mi dát předem vědět, že se jedná o nakupovací výlet, abych se tam nemusela mořit s nimi.

Jak už jsem ale psala, mé názory na tento sraz byly rozporuplné, takže k těm horším padesáti procentům muselo být i nějakých lepších. Když pominu tu nakupovací mánii, tak byly všechny dívky vcelku fajn, i když jsem pokecala jen s některými z nich, jelikož nejsem zrovna jednou z těch, co se jen tak dokáží bavit s někým naprosto neznámým, pokud onen neznámý není nějaký komunikační tahoun.

K mému nezměrnému překvapení jsem ráno vstala včas, třebaže jsem naspala jen dvě hodiny. Chtěla jsem totiž dodělat ten vějíř, tak jsem šila dlouho do noci, načež jsem v závěru zjistila, že stejně nemám vteřinové lepidlo. A pak jsem se z nepochopitelných důvodů ve čtyři probudila a usnula až 15 minut před zvoněním budíku x_X

Už u nás na nádraží jsem se potkala s FirstArsch, o níž jsem se dozvěděla, jen protože mě oslovila a zeptala se, zda-li na náhodou nejedu na sraz do Prahy. Byla totiž ještě v "civilu" s úmyslem se převléci až někde na toaletách, zatímco já rovnou vyrazila v plné polní, což zřejmě značně potěšilo jednoho mladého muže na zastávce, který mé šaty velmi obdivoval, avšak jeho manželka z toho už takovou radost neměla x_X

Spolu s FirstArsch jsem tedy dorazila na Václavské náměstí, kde nás k našemu překvapení již několik lolitek očekávalo. Čekala jsem totiž, že tu budeme jako jedny z prvních. Mno, zdá se, že někoho vyhnalo špatné spojení z postele dřív než mě (tedy u mě to byla spíš lenost dojet na bus do vedlejšího města ^^; ).

Už na Václavském náměstí jsme začaly přitahovat více pozornosti než zbylé běžné turistické atrakce. Zcela vážně jsem uvažovala vybírat za focení nějaký poplatek, ale něco mi říká, že bychom se pak nevyhnuly kontrolám z příslušných úřadů...i když...

Tato situace se pak opakovala, nebo spíše pokračovala po celou dobu našeho pohybu po oblastech, v nichž se to hýří turisty. Jakmile jsme se někdy zastavily (správně hádáte, že to byl obchod x_X), v tu ránu jsme zablokovaly provoz, protože se kolem nás vytvořil hlouček fotek chtivých turistů. Jenom já jsem se svojí hrůza-angličtinou nejméně třikrát vysvětlovala, o co jde, a ostatní na tom nebyly o mnoho lépe. Bylo pak velice těžké se zase probojovat skrze tento hlouček a získat možnost dalšího pohybu. Ani to ale fotografy a kameramany nezastavilo, protože jakmile jsme se podívala okolo, koukal na mě něčí objektiv. Až se stanu vládcem světa, bude si tyhle moje fotky spousta lidí dávat do rámečků a modlit se ke mě *zasněná*

Kromě těchto fotografií, které se k nám zřejmě nikdy nedostanou, budeme mít pravděpodobně i jiné, jelikož s námi celý den po Praze lítal i jakýsi fotograf z Jihlavy (vzpomínám-li si dobře), který se nám sám nabídl...navíc zadarmo o__O Pravda, sice dost našich fotek bude na přechodech (byl jimi posedlý!) a byla snaha udělat i jednu takovou, kde bychom stály v řadě přes celou silnici na Václaváku, kde byl zrovna silný provoz, ale jinak byl fajn.

Snad se ke mě ty fotky dostanou, protože já osobně jich moc neudělala. Sestřin digiťák si totiž zahrál na průměrného přepracovaného Japonce a za asistence naší zvědavé kočky spadnul z balkonu, což z mě zcela nepochopitelných důvodů nepřežil. Podařilo se mi ale půjčil foťák od otce Sarah Alex (který mi tím prosím projevil větší důvěru než můj drahý otec x_X). Ten se naneštěstí na začátku akce zasekl a já s ním nemohla nic dělat, než počkat až se vybije >_< Mám já to ale štěstí... Nakonec jsme přeci jen dorazily do cukrárny, kde jsme chvilku poseděly. Pak už se s námi ale musely první dívčiny rozloučit, protože jim jely spoje domů. Se zbytkem jsme si po cukrárně šly posedět na Letenskou pláň či jak se to tam jmenuje (prostě do nějakého parku se stromy), což byla naše poslední zastávka. Když se blížil čas odjezdu mého posledního autobusu, tak se vyrazilo na Florenc, kde jsem tak tak nasedla na odjíždějící autobus a potkala toho dne již druhého revizora (to jsem nevěděla, že lítají i po těhle busech, většinou lístky hned likviduji o_O). Domů jsem přijela po deváté večer, hladová a dokonale chcíplá, díky čemuž jsem zhltla mega porci číny a před jedenáctou už o sobě nevěděla ^^;

Edit : Fotky ze srazu na mém LiveJournalu

úterý 21. srpna 2007

Přípravy, bolavé prsty a brigáda

Wah, jsem sice úplně chcíplá a nemyslím na nic jiného než na pelíšek, ale stejně sem ještě napíšu pár řádek.

Dneska jsem si přivstala (rozuměj vstávala jsem kolem desáté), jelikož jsem musela na městský úřad vyzvednout si novou občanku, na níž se konečně bude nacházet mě podobná fotka. Na té minulé jsem byla ještě blond, děsivě, na krátko ostříhaná a bez brýlí. Když jsem se pak měla prokázat na přijímacích zkouškách v Olomouci, tak mě tam málem nechtěli pustit, že prý ta občanka není má XD

Mimo jiné jsem také konečně odeslala smlouvu na pomaturitní studium angličtiny a zaplatila první splátku. Trvalo tři týdny, než jsem se k tomu dokopala. Ještě že ale nemám víc rodičů, protože si oba našli chvilku (dost dlouhou), aby my sdělili pár užitečných rad, jak něco poslat doporučeně x_X Hej lidi, já na poště nejsem poprvé!

Ve středu se konečně koná sraz lolitek, na který se strašně moc těším, takže není divu, že teď v jednom kuse prší a podle zpráv zlepšení nastane samozřejmě až ve čtvrtek. Začínám se trochu bát, jak to nakonec všechno dopadne, protože v Praze budu o dvě hodiny dřív, deštník nevedu a představa, jak celou tu dobu čekám na Vacláváku a moknu, se mi moc nelíbí. To ale asi ovlivním jen těžko x_X

S přípravou jsem začal už dneska. Tedy autobusy do Prahy a zpátky mám zjištěné už dva týdny, to jsem si se svou láskou k cestování nemohla odpustit, jenže toho zbývá ještě tóólik! Předem jsem si musela dát do pořádku šaty. Po Advíku je máti vyprala v pračce a třebaže vše nastavila na ruční praní, nevypadají tak, jak by měly, jelikož se trochu zdrcla krajka. Máti říká, že je to její chyba, protože ji měla ještě za mokra natáhnout, tak snad. Není to nic katastrofického, jen mi teď furt odstává a mě to strašně deptá. Zkoušela jsem jí zlehka přejet žehličkou na nejnižší stupeň, ale moc to nepomohlo, takže to budu muset přežít.

Taky už jsem se konečně rozhodla, zda-li si vezmu klasickou čelenku nebo tu neko. Ta klasická mi docela leze na nervy. Na hlavě nic nesnesu a navíc jsem s ní neustále nervózní, že mi spadne, přestože ji připevňuji několika sponkami. Neko čelenka je ale v pohodě. Sice trochu tlačí, ale po čase si na to zvyknete a už to nevnímáte...Nebo to na Advíku přehlušila ta bolest nohou ^^; Navíc vypadá děsně roztomile *_*

Jen ještě nevím, jestli si vezmu i své nové rukavičky nebo ne. Abych pravdu řekla, nějak mě nezaujaly. Ale nejspíš si je stejně vezmu. Vždyť je přeci vždycky můžu uklidit do kabelky ^^

Celé odpoledne se tu peru s vějířem. Objednala jsem ho za pár kaček z jednoho webu a samozřejmě podle ceny také vypadá. Navíc se mi na jedné příčce odlepil a to záclonovité cosi už se nechtělo přilepit zpátky. Tak mě napadlo ho částečně podšít taftem, který mi zbyl z šatů. Jednak bude pevnější a jednak to konečně bude držet. Největší problémem se ukázalo být, jak nanést rozměry krajky na taft. Ať jsem dělala, co jsem dělala (samozřejmě těmi nejstupidnějšími způsoby, jaké jsem dokázala vymyslet), tak mi to prostě nevycházelo. Pak jsem pochopila svou chybu - šla jsem na to moc matematicky. A mě matika nikdy nešla XD Vyhrabal jsem kruh na vyšívání, zafixovala to a hotovo. Je to našité. Tedy částečně. Zatím jsem to jen nastehovala bílou nití, abych to měla dobře rozložené.

Když jsem pak viděla tu bílou nit na černé "krajce" a taftu, řekla jsem si, že to není špatné. Tak jsem se dala do vyšívání! Myslím, že to bude vypadat pěkně, až (jestli) to dokončím. Bohužel jen z jedné strany. Trochu si nevím rady s tím, jak schovat tu zadní stranu. Dalo by se to zakrýt ještě jednou vrstvou taftu, ale říkám si, že to pak možná už bude moc silné... No, uvidíme, na co se zítra budu cítit. Snad ho do středy dodělám, protože jestli bude teplo, tak ho k těm šatům (beru si rukávy) budu stoprocentně potřebovat, abych se jen připekla, ne upekla skrz na skrz x_X

Zítra si ještě vyčistím podkolenky, jelikož ty černé strašně chytají a jedna z našich koček (světlá) nemá na práci nic jiného, než si lehat do černého prádla. Snad zase pomůže vysavač. A také doufám, že najdu nějaké použitelné černé punčochy, protože na to, abych si koupila nové, nemám ^^;

Ony ty finance budou vůbec hodně zajímavé. Když tak pročítám, co děvčata plánují, tak se začínám bát, že snad ani nevyjdu a to jsem měla mít pět stovek zálohu. Muff, bude se chodit po krámech a já si zase nebudu moct nic koupit! T___T Jenže tak už myš dopadá, když je přinucena dobrovolně půjčit pro mě dost velký finanční obnos svým bližním, kteří budou mít na splacení až bůh ví kdy. Ach jo, tak mě to snad moc nerozesmutní. Alespoň pak jednou budu mít na to, abych si objednala jeden moc hezký korzet a kozačky o celkové hodnotě 4 tisíc korun. Už abych je měla ^^ A ještě musím našetřit na tyl, abych si konečně mohla nechat ušít jednu móóc nabíranou spodničku, k níž mám už koupenou sukni. Našla jsem ji v sekáči. Sice byla moc dlouhá a široká, ale právě díky tomu nebude vůbec žádný problém jí upravit na lolita sukni. I máti, jež to bude mimochodem páchat, to potvrdila.

Snad mi mou neútěšnou finanční situaci trochu zlepší brigáda. Sis si na poslední měsíc prázdnin sehnala docela slušnou práci u jedné uklízecí firmy, kde shodou okolností nemohli najít nikoho, kdo by jim chtěl dělat od září během víkendů. Přesně práce pro mě, protože jestli mi vyjde kurz němčiny a možná i ten kurz šití (pokud se tady něco takového vůbec pořádá), tak budu mít většinu pracovních dní úplně zabraných. To se pak brigáda hledá špatně. Proto mi bylo hned jasné, že budu potřebovat něco na víkendy a [vualá]! Jen mě začíná trochu deptat, že mi ta ženská ještě nezavolala. Teď je prý na dovolené, tak se nedá nic dělat, ale jestli se mi neozve do příští středy, tak jí zavolám sama. Tuhle šanci si nesmím nechat utéct!

Chjo, už zase...řeknu si "Napíšu pár řádků" a další román je na světě x_X Takže...

Dobrou noc, vesmírní ospalci

PS : A samozřejmě mi teď chcípnul net x_X

pondělí 20. srpna 2007

Luis Royo - malíř mého srdce

Luis Royo - španělský malíř, jehož práce mě zaujaly na tolik, že jsem si dokonce zapamatovala i jeho jméno. Každý kdo mě zná, jistě ihned pochopí, že na mě tedy musel zapůsobit skutečně hodně. V jeho pracích se objevuje několik témat, s naprostým přehledem však převazuje fantasy tématika, jež mi k němu sedí asi nejlépe. Těžko říct, co mě na něm zaujalo nejvíc. Možná je to ta dokonalá hra se světlem, díky níž získávají jeho obrazy zcela jedinečný ráz (na 99% rozeznám jeho práce od prací ostatních), možná to jak dokáže v námětech, které se dávno počítají mezi tuctové a naprosto vyčerpané, najít něco nového, zvýraznit to a upoutat tak novou pozornost. Jeho obrazy dokáží vzbudit nějaké emoce, nutí vás zamyslet se nad nimi, domýšlet si k nim příběhy... Možná je to také tím, že většina jeho obrazů je skutečně vzrušujících přesně tím způsobem, jaký mám ráda.

Mezi jeho díly můžete najít tématiku divokého západu, obzvláště zaměřuje-li se na indiány, je v těchto pracích cítit harmonie s přírodou. Stejně tak tam lze najít i sci-fi. Zde se mi ale líbilo tak 50 procent věcí. Nevím, občas mi to k němu prostě nesedělo. Vychází také z různých filmů, knih a her (našla jsem u něj něco s tématikou Star Treku, hry Castlevania, Barbara Connana...).

Jak už jsem ale zmiňovala, většinou se u něj setkáte s fantasy tématikou - s nádhernými kněžkami, sloužícími démonům, udatnými (a značně vyvinutými) bojovnicemi, válečníky se svaly ala Arnold Schwartzeneger za mlada - to vše mísící se s nádherně propracovaným pohádkovým prostředím a bájnými tvory.

Říkala-li jsem, že jsou jeho práce vzrušující, rozhodně jsem tím myslela v tom erotickém významu tohoto slova. Najdou se u něj i slušné práce, ale mnohem spíše narazíte na nějakého PG-15 nebo NC-17 obrazy, na nichž se vyskytují (polo)nahé krasavice.

Asi nejradši mám pak jeho zpracování námětu "Kráska a zvíře", kdy jsou tyto sličné dívky ve vášnivém objetí nebo i jiné...pozici... s nějakým netvorem.

Na youtube jsem našla několik videí s jeho pracemi, ale zaujaly mě tato dvě :



Tohle je sice trochu delší (cca 8 minut), ale poskytuje trochu komplexnější představu o jeho tvorbě. Takové video, které by obsahovala celé jeho tématické spektrum jsem bohužel nenašla T_T Jinak, obrázky od 6 minuty dál rozhodně nejsou jeho pracemi. Nechápu, proč je tam autor videa dal.


Kratší video (3,5 minuty), zaměřené na spanilé slečny jako takové a na krásky s bestiemi ^^

A tady ještě pár mých oblíbených obrazů, které bych chtěla mít na stěně :


Obraz 1 - kráska a zvíře, jak to mám ráda
Obraz 3 - pokud jde o mě, tak jeho nejvzrušující práce. Do posledního tahu přesně to, co od téhle tématiky očekávám.

sobota 18. srpna 2007

B-T - At the Night Side

Tak jsem dotáhla B-T koncert At the Night Side. Vlastně již po druhé, protože jsem ho nedávno objevila v domnělé lepší kvalitě. Alespoň jsem tak soudila podle rozdílu ve velikosti, který činil něco kolem sto mega. Nakonec se však ukázalo že onen rozdíl je skutečně jen ve velikosti. Kvalita mi lepší nepřijde. Mno co no, alespoň že se ještě stále nenačítají data, hehe ^______^

At the Night Side je sestřih ze záznamů koncertů Mona Lisa Overdrive Tour, takže je to takové trochu neucelené, navíc prokládané záběry ze zákulisí. Pravda, ty jsou zajímavé, ale díky tomu všemu je docela těžké se dostat do správné nálady, do níž vás uvrhne ucelený, ničím nerušený záznam koncertu.

Koncert začínal trochu nezvykle. V horním levém rohu se objevil malý rámeček se záběry ze zákulisí, kde hošani čekali, až budou moc na scénu. Nevěřila bych, že i po tolika letech na nich bude znát nervozita XDD

Obrazovku postupně zaplňovaly i další rámečky, z nichž bylo vidět do publika a na pódium z jiných úhlů.


Koncert
  • obraz rozdělený na několik rámečků s různými úhly pohledu se objevil ještě několikrát a musím říct, že to bylo zajímavé
  • At-chan si minimálně na koncert v Sapporu přinesl i nějakou masku na hraní XDD
  • na tomhle turné si mohl At-chan hrát s velice zvláštním mikrofonem, čehož taky hojně využíval *ďáblík*
  • Atsushi zase riskoval a dost často chodil k fanouškům až nebezpečně blízko, naštěstí se to ale většinou obešlo bez problémů
  • Během koncertu v Sendai si At-chan zase šlohnul jednu z kamer a poletoval s ní po pódiu. Tentokrát u toho ale musel i zpívat XDD

  • Během jedné písničky v Sendai bylo vidět, jak U-Ta během volné chvilky tancuje. Kami-sama, on je vážně zosobněním roztomilosti XD

  • Mwahaha, Hide se v Sendai během Kyokutou Yori Ai Wo Komete natáhnul XDD Proč vždycky on, to by mě fakt zajímalo XD

  • Během Kyokutou Yori Ai Wo Komete v Niigatě stál At-chan na kraji pódia, takže se fanynky mohly dotknout jeho nohy (fakt super zážitek, co x_X). Teď už při něm ale štěstí nestálo a některé z nich ho suverénně chtěly stáhnout dolů, díky čemuž Atsushi spadnul. Nakonec museli pomoct technici. Ani se mu nedivím, že se pak naštvaně vzdálil.

  • a Hisa-chan zase "tancoval" XDDD
  • už nevím u jaké písničky, ale nejspíš to bylo někde v Tokyu, A-chan vyzval U-Tu, aby šel taky jednou dopředu a hezky to tam rozbalil *__*

Set list
  • žádnou z písniček zde nenechali celou, takže tu uvádím jen ty, které byly skoro celé.

  • Nakayubi - dřív se mi tahle písnička vcelku líbila, ale pak přestala a teď už jí moc nemusím. Na druhou stranu je dle mého lepší, když koncík začne něčím rychlejším, což Nakayubi bezesporu je, než když se celá akce "rozjede" něčím pomalejším. Takhle to hned uvede do varu a náladu zkazí jen málo co. Ani At-chanův hlas, který tu dle mého zněl trochu divně...
    Tuto píseň provázelo dosti blikotavé světlo, plus ještě občas chaotické záběry kamer a rychlé střihy, takže bylo skutečně těžké zpozorovat kdy, kdo a co. Jediné co jsem stihla postřehnout byl U-Ta, který už se tam zase culil od ucha k uchu a zpíval s Atsushim. To je
    tak roztomilééé *in love, zapnut mód crazy-fangirl*

  • Buster - tuhle mám ráda, fakt hodně ráda. Už jenom na cédéčku je suprově rytmická, takže mě dokáže dostat do pohody a dodat mi energii, ale když je na živo...to nemá obdoby! NAP-ROS-TO DO-KO-NA-LÝ! Naneštěstí ji sem nedali celou T_T Začátek byl zase rozporcován na několik záběrů, hlavně na At-chana a Hisashiho.

  • Lion - tyhle starší písničky se mi snad vždy líbí mnohem víc se současným Atsushiho hlasem než s tím, jaký měl za mlada *_* Kéž by všechny předělali tak jako Tight Rope nebo My Eyes & Your Eyes *zasněná*

  • Tight Rope - ze začátku tu kamera zabírala jen At-chana schovaného za tím jeho mikrofonem, na který navíc pověsil svůj kabát a onu masku, takže nebylo vidět nic jiného. Ale i tak to byla dost žhavá písnička...muff, ten jeho sexy hlas *in love* Pak tedy začali zabírat o víc a to bylo....muff....zlobivý, zlobivý At-chan, hehe *ďáblík*
  • Kagiri Naku Nezumi - Zbožňuji album Six/Nine...je takové agresivnější, nebezpečnější a podle toho taky zní Atsushiho zpěv. Huh, chvílemi tu vypadal jako sám Satan

  • Kyokutou Yori Ai Wo Komete - bráno jednou z postranních kamer a dost shit zvuk x_X

  • Mona Lisa - zase duo Atsushi x Hisashi, bohužel pouze ve zpěvu. Jen mám trochu podezření, že tentokrát na playback nejel Hisa-chan sám >_<

  • Cyborg Dolly: Soramimi: Phantom - další má oblíbená a i ji mám raději live

  • Heroin - hudba skvělá, ale zpěvu něco chybělo. Nevzpomínám si jestli se mi kdy jako live verze líbila.

  • Zangai - jeden z mých oblíbených songů, které mám však radši z céda. Navíc mám takový divný pocit, že tu Atsushi přebral... >_<
  • Limbo
  • Mienai Mono Wo Miyou To Suri Gokai Subete Gokai Da
  • Genzai
  • Monster
  • Death Wish - oh, že by tu byl slyšet Hideho hlas? o__O
  • To Search
  • Baby, I Want You

Zákulisí
  • Tyto zákulisní momenty jsou dělány s jakýmsi odporně pruhovaným obrazem, který se mi ale vůůůbec nelíbil. Ještě že jsem to sehnala v koukatelné kvalitě, protože mít to v něčem průměrném, tak díky tomu jejich vizuálnímu čarování nejde vůbec nic poznat.

  • Hned na začátku videa bylo vidět, jak si At-chan před nástupem na pódium loknul z jakési průsvitné flašky, která vypadala spíš jako od vodky než od vody, takže jsem zase zuřila, i když ne tolik jako když si ji pak vzal sebou na pódium, aby měl ten svůj dryák při ruce. Naneštěstí zde bylo ještě mnoho a mnoho záběrů na At-chana s flaškou v ruce nebo cigárem v puse...nejlépe obojí na jednou x_X *píše 300 výhružných dopisů v marné naději, že s tím pak ctihodný pan Sakurai přestane*
  • První mě známý záznam přípravy Tollových vlasů o____O Jaj, ten toho spotřebuje...Ukázka nebyla delší než dvě, tři minutky a stejně se do ní vešlo, jak ho minimálně dvakrát přelakovali
  • Toll zase do publika házel podepsané takové ty placaté kulaté divné věci, co možná patří k bicím a možná taky ne *_*
  • U-Tovi během ladění baskytary asi přišla nějaká pěkná SMS ^__^
  • Ve Fukuoce se U-Ta snažil o jakýsi tanec...něco mezi rock-n-rollem a...bůh ví čím? V každém případě zase kawai ^^
  • A posledních pár fotek

Noční můra

Tak se mi zase jednou zdál dóóóst divný sen. Zdálo se mi, že máti pořídila velkého černého čokla, kterého jsem ale vůbec neměla ráda (jak tak jinak, že ^^; ). Chtěla jsem ho dostat z obýváku a tak jsem mu otevřela dveře na balkon, jenže to pako skočilo dolů a udělalo si něco s nohama. Máti ho však odmítla odvést k veterináři a já ztropila scénu. Najednou o něj neměla zájem a já ho měla radši než naše malé roztomilé kočičky!!!! (už chápete tu noční můru?)

Proč se mi radši nemůže zdát o bišících a bišinkách a všech těch zvrhlých věcech, co bych jim prováděla? *naštvaná*

pátek 17. srpna 2007

Všehochuť!!

Tak se mi při příležitosti včerejšího bowlingu konečně dostaly do paciček ty naše slavné fotky z tabla. Ten první set, kde jsme se měli stylizovat do loutek se mi moc nelíbí, ale na těch dalších už vypadám pěkně *in love*. Nahrála jsem je do své galerie na Live Journalu, ale měli byste se tam dostat bez problémů ^^
Sarah mi dneska nabídla, jestli bych s ní první školní den nechtěla jít do našeho ex-Ústavu se posmívat všem těm, které tam čeká další školní rok. Nápad to byl velmi dobrý a výraz mé sestry by stál za to. Jenže to má naneštěstí jednu drobnou chybičku - první školní den budu nastupovat na novou školu, takže zase nic... x_X

Při jednom ze svých hledání AMV na Fantoma opery jsem narazila i na AMV k Trinity Blood s techno-remixem písničky Phantom of the Opera. Na tenhle remix jsem narazila už dřív, ale dost jsem se té představy lekla a radši to ani nestahovala, což byla chyba, jelikož ono to ale vůůbec není špatné. Právě naopak. S hudbou u muzikálů je to tak, že ji lze jen těžko poslouchat bez obrazu...to je jako kdybyste si pustili z filmu jen zvuk, nikoliv i obraz. Jediné co se dalo z tohoto rámce vyoperovat byla právě Phantom of the Opera, ale v téhle remix verzi je to ještě lepší.
Pokud jde pak o video, tak myslím, že Cain a Abel si zasloužili lepší zpracování. Muff, moc krásný pár nemyslíte? Tedy pokud se Abel zrovna nechová jako malý harant...Ovšem Cain...Ten nemá jedinou chybičku. Škoda že nemůžu sehnat mangu T_T


Konečně jsem se dokopala ke skouknutí pár videí od Moi dix Mois, což byla nejspíš chyba. Doteď jsem MdM znala jen skrze hudbu nebo fotografie. Fajn, To jejich expresivní cosi, co si pěstují na hlavě (křoví možná...?) bych ještě nějak přežila...resp. u Many bych to přežila, zbytek je mi vcelku volný. Jenže teď je mi jasné, že se můj drahý krásný Mana nezměnil jen vzhledově, ale i chováním T_T Když pominu fakt, že většinu času stráví ukazováním jakéhosi paroháče, či co to je, tak nemůžu přehlížet fakt, že se jeho ladná roztomilá cupitavá chůze změnila v odporně chlapskou, klátivou x_X Mano-sama, proč?!!!!!
Je prostě rozhodnuto. Až sestrojím stroj času, který jsem původně chtěla využít k přenesení At-chana z roku 1993 do mého harému v současnosti, tak to vezmu kolem Many v lolita šatech a půjde taky. Jinak to nevidím, protože mě na něm zaujalo právě to jeho vytříbené chování slušně vychované DÍVKY.
Proč musí vše krásné jednou skončit? T_T

Bowling

Tak se mi zase jednou ozval Boss z mého ex-Ústavu (=zástupce ředitele z gymplu), jestli prý nechci jít na bowling. Když nepočítám jeho a svou ex-třídní, tak ta společnost sice byla nic moc, ale pak jsem si řekla, že by nemuselo být špatné zase jednou vyrazit mezi lid. Jen jsem se trochu bála, aby to nebylo příliš drahé, jelikož bych si ráda objednala jedny boty a korzet o celkové hodnotě 4 000,-, o finančně nákladném srazu lolitek příští týden raději nemluvit. Nakonec se mi ale finance podařilo nějak přerozdělit, takže se mohlo vyrazit. Zůstával už jen jeden problém - uvědomit si ve čtvrtek, že je čtvrtek, jelikož během dnů mého neustálého nic nedělání jsem začala tak trochu ztrácet pojem o čase XD

Naštěstí se mi to podařilo uhlídat a já ten den neprošvihla. Byla jsem nějaká chcíplá a tak jsem vstávala až ve tři, díky čemuž už jsem toho před odchodem moc neudělala (opět otcova první věta po mém probuzení : "Umyj nádobí!" apod. x_X). Přesvědčila jsem se však, že na aktuelce začnu dělat po návratu, protože stejně chodím spát až pozdě, což mi pak ovšem trochu nevyšlo.

Bylo mi řečeno, že sraz se koná v půl osmé před bowlingem. Samozřejmě mi příprava zase zabrala víc času, než s jakým jsem počítala a tak jsem sprintovala dolů do města, jak se dalo, abych zpoždění snížila co možná nejvíce. Když jsem dorazila, byla tam sotva polovina lidí, hrálo se až od osmi x_X Zabít...

Co se týče komunikace s lidmi, tak jsem si s nimi ze začátku vyměnila jen pár slov, aby se neřeklo, zaplatila poslední dluh do třídního fondu, vyfasovala dývko s fotkami a pak už se jen věnovala hře nebo Bossovi (hej, to není tak jak si myslíte! XDD ).

Jaj, tentokrát jsem hrála pěkně mizerně...Ne že bych tedy jindy byla mistr světa XD Myslím, že jsem to teď hrála tak po čtvrté, nemýlím-li se, takže malá omluva tu je, kdyby mi to nebylo úplně jedno.

I přes začáteční problémy s rozdělením družstva, kdy se po x-minutách dohadování nakonec sáhlo k losování a já se dostala do ryze mužského týmu (zase já x_X), se přeci jen stihly tři hry, při čemž mé skóre bylo -
  • 1. hra - 75
  • 2. hra - 75
  • 3. hra - 85
...jak říkám, děs a hrůza...jindy jsem mívala dvě slabší hry mírně přes 80 a tu lepší mírně přes 90. Hned je vidět, že jsem nebyla ve formě XDD

Akorát mě dneska děsně bolí pacička, jelikož vždycky hraji 12-kou, ke konci pak 11-kou. Jakmile si vezmu něco lehčího, tak mi to ještě před půlkou dráhy skončí ve žlábku x_X Bude zase trvat několik dní než budu moct pořádně hýbat s palcem T_T

Po hře jsme ještě chvíli poseděli a kecali. Samozřejmě jsem opět jak o život minerálkovala, čímž jsem si vysloužila hodně divných pohledů od našich pravidelných pivařů, pro něž to bylo něco nepochopitelného. Aby se neřeklo, tak jsem si pak přeci jen objednala jednoho rumíčka (mno jo, to já můžu). Mé průběžné propočítávání útraty bylo nakonec trochu zbytečné, jelikož se namísto tří drah objednávaly dvě a Boss za mě zaplatil pití (jsem zvědavá, jak to bude chtít vrátit XD).

A pak už hurá domů! Byla jsem celé odpoledne nějaká chcíplá, i když jsem spala vcelku dlouho, což mě docela štvalo, protože je to smůla takhle někam vyrazit v nespolečenské a unavené náladě x_X S tím ale asi nic nenadělám. Po menší noční procházce směr náš barák, kdy jsem šla svou obvyklou cestou (tedy samé tmavé zákoutí a nikde ani živáčka) jsem konečně dorazila domů, kde už mi bylo jasné, že z noční práce asi vážně nic nebude. V jednu jsem zalehla a spala spánkem spravedlivých až do úžasných pěti hodin ráno (wrauuuu!!), kdy jsem se z mě neznámé příčiny probudila a od té doby si to opakovala víceméně po hodině. Výsledkem toho všeho je, že jsem dnes ještě nepoužitelnější než včera x_X

čtvrtek 16. srpna 2007

Mise : Přesunutí blogu - kompletní

A je to tady! Konečně jsem přesunula poslední příspěvek ze starého blogu sem na tento nový a krásný *mrkne na slečnu nahoře* Uff, nevěřila bych, že mi to dá tolik práce a že už jsem tam toho měla tolik. Přitom jsem ještě nedávno blogovala nanejvýše tak jednou za uherský rok x_X

Teď už ale musím letět, abych se stihla zkrášlit. Jdu totiž na bowling ^^;

středa 15. srpna 2007

Versailles a Rudla s Koumákem

Už ani nevím kde, ale narazila jsem na jedno docela pěkné PV k písničce The Revenant Choir od skupiny Versailles. Když konečně začala hrát hudba, řekla jsem hned si "Páni, to je dobrý!" Vážně, hudba byla suprová, hlavně pak ty kytary byly naprosto perfektní. Jenže pak začal zpívat zpěvák a všechno stáhnul tak o tři stupně dolů. Co se týče hlasu, tak mi nevadil, právě naopak, ale něco mu prostě chybělo a táhl to trochu utahaně. Možná to bylo tím, že udělali tu hloupost a celou písničku napsali v angličtině x_X Tedy...myslím, že je celá v angličtině XDDDD


O pár minut později jsem našla další video, ovšem ze zcela jiného soudku. Upřímně...dostalo mě to do kolen XD Úvodní znělka z Rudly a Koumáka v japonštině :


Kami-sama....to je ženiální! Kam se na to hrabe originál XDDDD

A tady malý přídavek - music video na doktora House a Wilsona s úvodní melodií Rudly a Koumáka (nic k sobě nepasuje víc) XDDD



At-chan vs. Fei-Long

Huh, tak jsem si u Glad na blogu prolítla její článek o jedné mangace a všimla jsem si tam souvětí :

"Nekreslí sice takové ultra sexy bishíky jako Ayano Yamane, při pohledu na něž jen němě slintám, místo toho se její bishíci blíží spíš reálným mužům asi tak nejvíc jak to jen jde, aniž by se z nich nestaly plechovky."

To mě trochu nadzvedlo ze židle, protože Ayano Yamane kreslí skutečné muže, naneštěstí však silně ohrožený druh! A tady je důkaz místo slibů (po kliknutí se zvětší):






Nebo jsem snad jediná, kdo vidí tu podobu?! *in love*

Škoda jen, že tenkrát Atsushi nevystavoval víc ze svého nebezpečného já, protože to by pak vypadal ještě líp (ano, to by určitě ještě šlo *devil*).

pondělí 13. srpna 2007

Idol - Lee So-Young

Huh, zase se mi jednou začalo blížit datum spjaté s aktuelkou na BL a tak jsem se musela zamyslet nad tím, co do ní vlastně dám. nějaké yaoi anime bych tu měla, takže to ještě chtělo mangu a shounen-ai, aby byl obsah stránek trochu v rovnováze. Prolítla jsem tedy svůj zrovna započatý seznam mangy, jíž vlastním, hledajíc nějakou věc, která by měla víc jak jeden book. Ha, Idol...kresba mě sice chvilku odrazovala, protože byla taková zvláštní a některé prvky mi v ní vadily (třeba občasné prapodivně provedené vykreslení rtů), ale když se tam mihlo slovo upír, dala jsem tomu šanci. Na konci prologu jsem tím již byla uchvácená. A na začátku první kapitoly jsem zjistila, že jeden z bišíků není bišík, ale bišinka...x_X

neděle 12. srpna 2007

Longinus

Jednou jsem si tak zašla na Youtube a vyhrabala tam jedno music video na Longina - krátký béčkový film, kde si hlavní roli zahrál Sakurai Atsushi. Video se mi vcelku líbilo a ve chvíli, kdy tam Tarja z Nightwish zpívala "...one without the name...", zatímco se po záběru promenádovala Atsushiho bezejmenná postava, jsem chcípala smíchy.

Když doběhly titulky, zjistila jsem, že je to video od Sarah Alex XDDD


V každém případě jsem dostala chuť zase jednou tenhle béčkový film skouknout. Není nad komedii se sexy hlavní postavou. Tedy, autoři to jako komedii moc nezamýšleli, ale psst! XD


Už jenom to "hraní" bylo u všech herců takové pofidérní XDD Scény mi svým provedením připomínaly spíš divadlo než film - to jak se tam herci pohybovaly, jak byly rozestoupeni a vůbec i celé to prostředí, v němž se tvůrci snažili použít co nejméně kulis jen jde.


A postavy...no...chtěla bych vidět, v které příručce pro začínající autory je vyhrabali XD


Sestřička byla nesnesitelně ukníkaná a přecitlivělá. Jasná známka toho, že se mi bude všechno jenom ne zamlouvat. Navíc, už jste někdy viděli sestřičku, která by málem omdlela při pohledu na krev? Já tedy zatím naštěstí ne a to jsem byla dokonce i v Mostecké nemocnici!


Další, pro mě rovněž zcela nesnesitelnou postavou je Velitelka. Nesnáším tyhle drsňácké ženské charaktery napsané muži. Jsou stejně přirozené jako Gackt...tedy pet-láhev v lese.


Dále pak x-krát naklonovaná postava vojáka Bezvýznamného, jehož jedinou úlohou je hádání se s ostatními klony, případně s velitelkou. Splní-li tento úkol, je jeho poslední povinností zemřít nějakou hodně krvavou smrtí, která má diváka zvednout ze židle.


Pak taky nějaký ten tuctový záporák, o němž nevíte víc, než je stráááášně zlý a chce všechny zabít plus jeho naklonovaní poskoci, kteří se při troše štěstí vzmůžou na víc, jak vzteklé zavrčení před svou smrtí.


Důvodem proč jsem na to ale koukala je jakýsi bezejmenný tajemný hrdina, odhodlaný toho strááášlivě zlého záporáka porazit a zachránit nebohou sestřičku! Tedy, ne že by jeho charakter byl víc 3D než ostatní, to vážně nehrozilo. Šlo tu spíš o představitele, jelikož tím nebyl nikdo jiný než sám Sakurai Atsushi *in love* Asi jediný, kdo se tam alespoň trochu pokoušel hrát, i když jeho role nevyžadovala nic víc než tři výrazy - depresivní, zlý a roztomilý úsměv na konci - a to vše At-chan zvládá s přehledem tak nějak přirozeně XD


Co se děje týče, je to triviální. Na světě zuří blíže nespecifikovaná válka. Sestřička a dva vojáci se připravují na opuštění skladiště, kterému se odvažují říkat nemocnice, jenže jim do toho vpadne banda jiných vojáků s nepříjemnou velitelkou v čele. Nesou sebou zraněnou ženu, kterou je nutno ošetřit. Jenže s tím jim asi naše drahá sestřička moc nepomůže. Také sebou mají jakousi dlouhou krabici, v níž se nachází, jak se později ukáže, kopí Longina - zbraň, která zabila Krista. Má velkou moc, která se v době války vždycky hodí. To však nebyl poslední příchod. Přijde totiž další cizinec. Zničehonic rozrazí dveře, díky čemuž je temné skladiště...tedy nemocnice zalito světlem slunečného dne, a taneční sexy chůzí vejde do vnitř. Pan Neznámý, jehož hraje At-chan, je rovněž upír (vzpomínáte si ještě na to jak přišel za dne? Ehm...), který jde po bandě jiných upírů. Těch zlých. I ti se ukážou a tak dojde k souboji (o___O At-chan v bojových scénách *in love*)...


A abych nezapomněla, tak na prskání krve taky došlo XD



Scény, které mě upřímně pobavily :


- sestřička omdlívá při pohledu na krev


- scéna, kdy se zraněná žena / upírka začne smát - první co mě napadlo bylo "Bože, zastřelte ji už konečně někdo!“ Svatá Naga z The Slayers x_X


- Atsushiho "výhružné" zasyčení před tím, než se vrhl na hlavního záporáka


- všechny scény, v nichž byl záběr na umělohmotné špatně sedící upíří zuby


- Atsushiho vyplivnutí krve kvůli naprosto jasně povrchovému zranění (včera jsem se řízla do prstu...možná jsem to taky měla zkusit XD)


- závěrečná scéna :

Sestřička: "A co kdybyste žil kvůli mě?"

At-chan (v mé úpravě) : "A co kdyby taky ne, huso?" *sladký úsměv*



A proč jsem vlastně na tuhle hrůzu koukala? Navíc po několikáté? Nejspíš kvůli tomuhle :



Nestojí to za to? *in love*


Ovšem ještě mnohem zábavnější mi přišlo video Making of Longinus. Vážně. Koukat se, jak se tam všichni před Atsushim plazí po zemi…XDDDD To bylo samé „Sakurai-san tohle…“, „Sakurai-san tamto…“ a „Sakuraii-san, vy jste vážně skvělý herec, i když jste ten záběr zkazil víckrát než všichni ostatní!“. A na konci mu navíc přinesly kytku, která podle mého sežrala polovinu rozpočtu na film (ne, ta kytka nebyla tak velká, to ten rozpočet byl tak malý) XDD


Byly tam však i neuvěřitelně kawai záběry, třeba když trénoval ty svoje „bojové“ scény nebo když si ustlal na matraci *in love*



See you later, Space vampaira-hantar XD

čtvrtek 9. srpna 2007

Deštivý pohled z okna

Hudba : Buck-Tick – Tight Rope (2007 verze)

Přestože dnešek vypadal spíš na slunečný den, k večeru se hezky zatáhlo a netrvalo dlouho a spustila se bouřka. Fotřík samozřejmě hned zavelel vypojit všechny PC ze zásuvky, což mi moc nevadilo, jelikož můj notebook vydrží na vlastním zdroji dvě hodiny a net od dopoledne nefungoval. Teď když nemohl můj milovaný ctěný otec hrát, odebral se zpátky do obýváku, díky čemuž jsem měla v pokoji zase klid. Zavřela jsem za ním tedy dveře, roztáhla žaluzie, které mívám většinou zatažené a usadila se na okně, abych se mohla kochat pohledem ven.

Bouřka naneštěstí netrvala příliš dlouho, což mě mrzí, protože dle mého není krásnějšího pohledu, než když temnou oblohu křižují blesky a z nebe padají provazce vody. Stromy se ohýbaly pod náporem větru, až si člověk musel chvíli myslet, že se jisto jistě zlomí, ale nic takového se nekonalo. Chvíli dokonce i padaly kroupy, jež jen umocnily celý ten hluk vyvolaný hromy, dešťovými kapkami narážejícími do oken a hukotem větru.

Jak ráda bych se v takovou chvíli procházela venku! Je to pro mě lákavější než slunný den se svým jemným vánkem a letní vůní. Ta svěžest a lehkost vzduchu během deště mi pokaždé dokáže dodat takové množství energie a touhy něco dělat, tvořit… Ach, kéž by ta bouřka mohla trvat celý den. Jak nádherné by to bylo!

středa 8. srpna 2007

Pýcha a předsudek - Jane Austenová

Tak jsem právě dočetla knihu Pýcha a předsudek. A první dojmy? Těžko říct. Myslím, že je to první kniha, jíž jsem tak moc prožívala a to beru v úvahu i Fantóma opery. Třebaže se tady oproti všem těm Erikovým intrikám vlastně nic nedělo, nad některými scénami jsem zatajovala dech, nad jinými se upřímně smála či plakala. Rozhodně je to jedna z těch knížek, po nichž ještě nejednou ráda sáhnu.

Děj knihy se točí kolem rodiny Bennetových. Otec Bennet je takový starý zamlklý filozof, neváhající si udělat srandu z lidské hlouposti. Možná by se mohlo zdát, že je trochu zahořklý, ale každý kdo zná jeho manželku se nemůže divit. Matka Bennetová je s prominutím úplně blbá. Jedna z těch prostoduchých ženštin, které se ženou jen za drby, pověstí a ženichy pro své dcery, ať už jakýmikoliv. V jednu chvíli od ní můžete slyšet jednu lichotku za druhou, ale vzápětí se toto vlezlé lichocení změní v netaktní urážky, úmyslné nebo ne, protože se náhodou od jedné paní doslechla, že…

Rodina Bennetových nebyla požehnána žádným synem, „jen“ pěti dcerami. Nejstarší je Jane, rozmilá to osůbka s hlavou v oblacích, která si nikdy o nikom nepomyslí nic zlého. Přesto se ale nedá říct, že by jí rozum chyběl úplně. Její největší důvěrnicí je druhá nejstarší dcera Elizabeth, asi ta nejhlavnější postava. Na rozdíl od své sestry je ona k potěšení svého otce velmi racionální a rozvážná. Tím však ta lepší část rodiny končí. Dvě nejmladší sestry Kitty a Lydie jsou jen rozmařilými dívkami, které zajímá jen poletování za důstojníky, na což pak jedna z nich i doplatí. Prostřední dcera Mary je velmi sečtělá. Ráda si pročítá filozofickými knihami, domnívajíce se že tak získá nezměrnou moudrost. Faktem ale je, že se získanými vědomosti pak tato nespolečenská dívka vůbec neumí nakládat a tak se její snaha obrací vniveč.

Život této rodiny se obrátí naruby, když se do blízké usedlosti nastěhuje zámožný a mladý pan Bingley. Matka Bennetová v něm hned vidí dokonalou partii pro jednu ze svých dcer a tak netrvá dlouho a začne uhánění. Bingley neskutečně zamiluje do jedné ze slečen Bennetových a to do Jane, se kterou si je povahově velmi podobný. Tento dobrosrdečný mladík je však velmi závislý na názorech svého blízkého přítele pana Darcyho, rovněž zámožného a vlivného muže. Jeho osoba si však v městečku nezíská přílišnou oblíbenou. Nikdo o něm po chvíli nemluví jinak než o hrdopýškovi, který se cítí být vysoko nad ostatními. Pravdou však je, že tak o většině lidí zde skutečně smýšlí. Je odtažitý, s málokým promluví víc, než kolik si žádá etiketa a neváhá si udělat legraci z charakterových nedostatků ostatních (vlastně mi trochu připomíná pana Benneta).

Zázraky se ale dějí a tak se nám i pan Darcy zakouká do jedné z „méněcenných“ dívek z domu Bennetů – do Elizabeth. Ta si ho získala svým přímým přístupem, popichováním jeho osoby a svou upřímností, jež byla tolik odlišná od všeho toho pobízení, jehož se dočkal od ostatních dívek. Ta si o něm však utvoří vlastní, značně nelichotivý obrázek, odvozený z jeho chování a příběhu jednoho velmi milého a hezkého důstojníka domobrany Wickhama, který se chvíli motal kolem ní a později pak kolem Lydie a o němž pan Darcy nemůže ani slyšet.. Podle tohoto vyprávění se zdá, že na světě neexistuje většího zlosyna, než je právě pan Darcy.

On sám musí velmi dlouho bojovat sám se sebou a svým přístupem ke společenskému postavení, než se rozhoupe své city dívce vyjevit. Nikoho asi nepřekvapí, že ho dívka odmítne dosti nevybíravým přístupem. Krátce po této události se však vyjeví nové skutečnosti, které doposud byly Elizabeth utajeny a ona konečně pochopí, že svět není černobílý.

I tak před sebou ale mají oba ještě dlouho strastiplnou cestu zpět k sobě, proloženou mnoha intrikami a překážkami, díky nimž není vůbec jisté, zda-li se cesty těch dvou skutečně spojí. Obzvláště když se Darcymu nabízejí hned dvě mnohem vhodnější partie.

Kniha se točí hlavně kolem vztahů mezi Darcym a Elizabeth a mezi Jane a Bingleym, které se potýkají s mnoha událostmi – ať už tragickými, trapnými či směšnými.

Dějové zvraty se zde ale odehrávají spíše na úrovni názorů na lidi kolem. To bylo to, co se mi na celé knize líbilo asi nejvíc - vykreslení lidských vztahů a to, jaký vliv na ně mají různé drby, neověřené informace a zkreslené příběhy. Jedna postava je vám v jednu chvíli vykreslena jako ta nehorázná a špatná, avšak když se skrze hrdinky knihy dopátráte nových informací, zjistíte, co stálo na pozadí jejich jednání, objeví se vám v novém světle. A tak je to tu s téměř každou osobou, která knihou projde. Nemůžete na začátku říct, že ta a ta postava je vám sympatická a na sto procent se vám zamlouvá, protože v druhé půli knihy už prostě není taková, jakou jste ji viděli na začátku. Z dvourozměrného obrázku se najednou stane skutečný člověk, se všemi svými klady i zápory.

Co říci závěrem? Název knihy je naprosto vystihující. Pýcha je to, čím se tu vyznačuje většina postav – vědomě či nevědomě – a stejně tak se tam každý stane obětí předsudků. Možná vás to donutí se zamyslet nad svým přístupem k okolí a zhodnotit vaše vlastní chování. A možná jste jako „srdečný“ pan Collins či matka Bennetová a nic vám nedojde, to už vám pak ale zřejmě není pomoci.

Buck-Tick music video

Ano, i já se konečně dokopala ke spáchání nějakého music videa a za svůj cíl jsem si vybrala At-chana a Hisashiho. Proč jsem to dělala nevím, v každém případě tu teď kvetu, protože za sebou mám hodinové prohledávání klipů a výsledkem je asi 30 vteřin záběrů, kde se k sobě ti dva přiblížili alespoň na metr.

Potřebuji ještě 4 minuty...

Jestli je nezačnu nesnášet teď, tak už asi nikdy x_X

Přesun blogu

Tak jsem se rozhodla přesunout svůj blog z Lidí sem. Na tenhle server jsem přišla díky Sarah Alex, která se zde zabydlela přede mnou a já ji následovala. Důvodů pro změnu mého bydliště bylo hned několik. Úprava vzhledu mi přišla jednodušší, neexistuje zde hranice maximálního počtu znaků v příspěvku, takže jsem sem narvala i Advík, který jsem na Lidech musela rozdělit na tři části, a hlavně zde existují štítky! Tenhle systém mi přijde mnohem přehlednější než rozdělování do nějakých kategorií a hlavně i užitečnější. Jak mám asi zařadit příspěvek, v němž píšu o x-věcech? x_X
Mno, jen doufám, že se tu ale neukáží nějaké jiné problémy...

úterý 7. srpna 2007

Nové kalhoty?

Tatík si dnes začal probírat šatník a vyřadil asi troje kalhoty. Když za mnou s jedněma přišel, jestli si je nechci zkusit, jelikož si neustále stěžuji, že nemám co na sebe, tak jsem jen nevěřícně zamrkala. To byl určitě vtip, řekla jsem si. Bohužel jsem se mýlila.

„Ty jsou starší,“ pokračovala ctihodná hlava rodiny, „Možná ti i budou přes boky malý…“

JAKŽE?!!!! To snad nemyslí vážně?! x_X

To už na mě bylo vážně moc. Jak může srovnávat svojí mega neforemnou postavu s tou mojí?!

Tohle prostě ne….*láduje se čokoládou, aby se uklidnila*

Anime Dance Víkend 2007

Už ani nespočítám, kolikrát jsem na otázku „Jedeš na ten a ten con či festival?“ odpověděla záporně a to z nejrůznějších důvodů. Tím hlavním byly tedy vždy finance, protože jakožto naprosto líná myš, jež si zatím vždycky dokázala najít výmluvu proto, proč nezačít pracovat, jen z kapesného vyžiji těžko. Na obvyklé věci mi to stačí, ale takový con hezky vleze do peněz, to mi nikdo nevymluví.

Tenhle rok jsem ale našetřila trochu penízků a rozhodla se jet na Advík (Anime Dance Víkend). Jednak to byla skvělá příležitost, jak si konečně vyzkoušet své lolita šaty, ale taky bych tak mohla potkat pár svých netových známých.

Bylo tedy rozhodnuto!

Jenže to bych nebyla já, kdyby se nevyskytl problém už na začátku. Registraci na tuto akci jsem posílala docela včasně, abych ještě chytla ty nejnižší ceny (strýček Skrblík forever!). Po dokončení registrace mi nepřišel žádný potvrzovací e-mail. Řekla jsem si však, že se takovou zbytečností prostě nezabývali. Když jsem se pak ale po pár dnech podívala na seznam přihlášených, mé jméno tam jaksi nefigurovalo. Fajn, prostě se jen vykašlali na aktualizaci (povšimněte si prosím, jak je roztomile hodnotím podle sebe ^^;).

Po delší době se pak registrovala i Sarah Alex, jejíž jméno se však na seznamu přihlášených objevilo, zatímco moje jaksi stále ne. Ha, začalo mi vrtat hlavou, nebo že by přeci jen nějaká chyba? Prolistovala jsem tedy svůj kontakt list na ICQ a splašila jednu z organizátorek, jestli by mi nemohla vyzjistit, jestli jsem tedy přihlášená nebo ne. Po chvíli se mi ozval Trill se zprávou, že ne. Hmm, proč vždycky já? Nakonec se přišlo na to, že za to mohl apostrof v mém nicku x_X PHPéčko či v čem to bylo napsané, ho pobralo nějak špatně a tak se ta moje registra vůbec nevzala v potaz, přestože se mi na jejím konci objevila hláška v tom smyslu, že vše úspěšně proběhlo. Mno, hlavně že se to vyřešilo (děkuji, Trille ^^).


Přípravy
Před cestou jsem si musela dát dohromady svou lolita výbavu, což odnesla hlavně matka, jež dostala za úkol mi ušít takovou tu čelenku (nebo se tomu říká jinak?) do vlasů a kabelku. Sice mě málem prohodila oknem a já si to pak dodatečně musela upravit k obrazu svému (tak aby se o tom nedozvěděla), ale stihlo se. Stejně tak jako i děsivé a drahé nákupy tužidel a laků, jelikož jsem si chtěla před akcí natočit vlasy, abych je měla alespoň trochu nadýchané.

Vzhledem k tomu, že se akce konala v Praze, tak jsem se ihned napakovala ke své milované Gladness, protože spánek a nehlídané věci někde v tělocvičně nebo třídě plné lidí, to se mi moc nezamlouvalo (další důvody, proč jsem nikam nejela už dřív).
Nesnáším cestování. Vážně! Jsem z toho vždycky na nervy. Vždyť jenom předtím než jdu do krámu, tak si pětkrát zkontroluji, jestli mám peníze a během cesty ještě tak desetkrát. Umíte si představit, jak vyvádím, když někam jedu na několik dní a nemám možnost se pro zapomenuté vrátit? Věci k zabalení jsem si dávala dohromady dva dny předem.
Navíc musím mít každou takovou cestu perfektně naplánovanou a běda, jak ty plány nevyjdou. To začnu panikařit. Jenže to by nebyla má drahá, milovaná Gladness (mluvila jsem tu o ní už v dobrém?), kdyby mi právě takovou přípravu cesty nezkomplikovala. Chtěla jsem k ní přijet už ve středu, protože by to tak bylo snazší. Ani jedna z nás by nemusela vstávat extra brzy, abychom se dopravily k ní domů, kde bych se převlékla (Lolitka s báglem a igelitkou není zrovna to pravé XD) a uložila si u ní věci, a navíc bych měla možnost se trochu aklimatizovat v neznámém prostředí. Glad ale nevěděla, jestli to ve středu půjde nebo ne a samozřejmě mi dala vědět až ten večer před odjezdem x_X Já už tu šplhala po stropě, nervy někde na smetišti, protože před týdnem bylo pro tuhle informaci pozdě. Zabít!


Den první
Vzhledem k tomu, že Glad byla ještě ve středu u babičky, tak jsem měla přijet až později odpoledne, což jsem stejně měla v plánu. Vše proběhlo bez problémů, i když jsem si cestou na nádraží vzpomněla, že jsem doma nechala foťák, což mě pak velmi mrzelo. Do Prahy jsem měla dorazit hodinu před Glad, tak jsem to vzala metrem na Hlavní nádraží, kde jsem na ni měla počkat. Byli jste někdy v pozici mladé krásné dívky (ehm, skromnost nade vše), jež čeká přes půl hodiny na hlavním nádraží? Proč já?!!!!!!
Vzhledem ke Gladnessinu neexistujícímu orientačnímu smyslu a mé neznalosti okolí jsem na ni čekala hned u východu z metra. Netrvalo ani deset minut a už si to ke mně nahasilo jakési nelibě vypadající, alkoholem zapáchající cosi, co mě zvalo na panáka. He he, ne děkuji, nemám čas – a pak rychlý ústup! Ještě že Glad přijela přesně na čas, protože víc takových útoků bych už asi tak mírumilovně nevzala x_X
Sotva Glad dorazila, nasedly jsme zase na metro a hurá k ní domů. Tentokrát mi dokonce dala i deku! o_____O Mé pohodlí, co se týče spánku se však příliš nezvětšilo, jelikož jsem si kvůli nadýchaným a trochu zvlněným vlasům dala na noc natáčky. Na vlasy jsem spotřebovala téměř půlku nejsilnějšího tužidla, jaké jsem sehnala a pořádně zafixovala, aby to vydrželo až do rána. Mezitím se Glad prala se svým nově založeným blogem (gladness.sblog.cz), respektive s jeho nastavením a vzhledem. Příliš jsem jí platná nebyla, jelikož pokud jde o styly, tak jsem bez svého editoru nahraná. Prostě jsem byla líná si ty hodnoty zapamatovat, i když na ně při správě svých webů neustále zírám.

Den druhý
Po pár hodinách spánku nás čekal budíček. Po snídani jsem se jala rozplétat natáčky, v marné naději, že to bude mít nějaký účinek. Ano, vlasy byly hezky nadýchané a kudrnaté a vypadalo to vážně hezky, ovšem do dvou hodin zase dokonale zplihly, navíc úplně slepené od tužidla a laku, jež jsem ještě ráno přidala (opět ten nejsilnější). Grrm! Pak už jsem se neobtěžovala a nechala si vlasy rovnou rovné.
Program prvního dne na Advíku měl začít v jednu hodinu odpoledne (tedy spíš otevření recepce). O hodinu později začala snouben-ai linie, kvůli které jsem tam jela pokud jde o program. Na Petřiny jsme sice dorazily bez větších problémů, ale cesta od zastávky ke škole byla horší. Naštěstí na stejném místě vystupovali i další dva účastníci, jež se za pár minut dovolali jakémusi tajemnému navigátorovi, který jim řekl kudy jít. My s Glad jsme je samozřejmě poslušně následovaly XD
U školy, v níž se akce konala, jsme se setkaly se Sarah Alex, Marajkou, Merry a jednou Marajčinou známou. V téhle sestavě jsme se pak odebraly k recepci, kde jsme zaplatily vstupné a dostaly haldu papírů, na které jsem se koukla až doma :D Když jsem jakémusi mladíkovi sdělovala své jméno, natáhl ke mně najednou ruku a představil se jako Trill. Docela jsem koukala, protože jsem si ho vždy představovala jako někoho staršího a…děsivějšího XD Tak nic no XD Pak mě tam také odchytly dvě dívčiny, které jsem znala z netu. Celé to však proběhlo tak rychle, že jsem si ani nestačila zapamatovat jejich tváře ^^;
Celý tento den jsem se zdržovala jen na shounen-ai linii, kterou měla pod svými křídli Akiko. I ji jsem znala, i když mi chvíli trvalo, než mi to docvaklo. Přednáška o shounen-ai byla velmi zajímavá a poučná. Dozvěděla jsem se tam pár věcí, o nichž jsem neměla ani páru, přestože se v této oblasti docela pohybuji. Důvod je však zcela jednoduchý – lenost. Prostě jsem nikdy neměla potřebu si o svých žánrech zjišťovat něco na takové úrovni. Totéž platilo o přednášce o slashi, hlavně tedy o různých zkratkách, které se u povídek vyskytují, aby se dalo čtenáři na vědomí, co všechno za zvrhlosti se zde dá očekávat. Znala jsem jich jen pár, jelikož jak jsem se pak veřejně přiznala:

„Jediné, co potřebuji vědět je, co znamená PG-13, abych věděla, čemu se mám vyhnout.“

Ano, takových hlášek tam padlo dost. Za prvé jsem se v tom prostředí cítila vcelku příjemně a za druhé jsem byla se Sarah Alex, s níž jsme tam prosluly jako zvrhlá dvojka (chudák Glad se občas i naprosto roztomile červenala, když nás slyšela! *in love*)
Akiko si během SA přednášky zřejmě naivně myslela, že jí vybrané série budou určitě všichni znát. Jenže to neznala Sarah. Jediné shounen-ai, které viděla bylo Yami no Matsuei XDDD
Já pak zase perlila, když se nás Akiko na besedě ptala, jestli máme raději shounen-ai nebo yaoi. Má odpověď byla:

„Shounen-ai vyhledávám, jen když potřebuji něco na recenzi, ale jinak dávám přednost yaoi. Pokud možno co nejtvrdšímu.“

Myslím, že už mi nikdo neuvěří, že jsem malá roztomilá dívenka XD
Po besedě jsme se pak tuším s bandou odebraly na zahradu, kde jsme zdrbly tolik j-rockerů, kolik se jen dalo. Glad se bohužel příliš nezapojila, protože se v j-rocku příliš nevyzná. Marajka zase měla problémy se orientovat v anime x_X Vždycky jsem si myslela, že lidé, jež se zajímají o anime nebo j-hudbu, tak musí jednou zákonitě přejít k tomu druhému. Alespoň mi to tak doposud připadalo, ale jak se zdá, tak jsem se mýlila. V každém případě jsem to shledala jako příjemně strávenou chvilku, během níž se naše výbuchy smíchu rozléhaly po okolí. Myslím ale, že Akiko jakožto přítomný zástupce orgů neshledala, že bychom dělaly nějaký bordel…he he.
Jinak jsem hned tohoto prvního dne začala sbírat jakási varování. Za tři se mělo letět z místnosti, ale jaksi se nekonalo XD
Nakonec oficiálního programu se mělo promítat Ai no Kusabi, ale s Glad jsme to měly domů docela daleko, tak bylo na čase zvednout kotvy. Beztak se mi nechtělo brečet mezi lidmi x_X Měly jsme sakra velké štěstí, jelikož jsme jen taktak stihly poslední autobus.


Den třetí
Tentokrát program začínal dřív (již v deset) a tak měla Glad smůlu. Jejím zvykem je totiž vstávat kolem dvanácté, ale já jí z postele vytáhla už v osm XD Jako první měla být přednáška o j-rocku, kterou si připravila Merry. Měla mluvit o X-Japan, Gacktovi a Malice Mizer. Jediné, co jsem měla ráda, bylo právě Malice Mizer, to ostatní fakt nemusím, ale byla jsem zvědavá, jak MM podá. Naneštěstí Glad přehlédla zastávku na níž jsme měly nastupovat, díky čemuž nám autobus ujel. Tím pádem jsem propásla polovinu Merryiny přednášky a přišla až na Gackta, kterého vážně nesnáším. Jenom za tuhle půl hoďku jsem chytla další dvě napomenutí (celkově za oba dny jsem jich měla 8 nebo 9), ale já si prostě nemohla pomoct XD
Další netrpělivě očekávanou přednáškou pak byla ta s názvem „Kdo je bishounen a jak se jím stát“. Akiko však podcenila ochotu a fyzický vzhled mužského osazenstva a tak horko těžko splašila jen jednoho adepta na svou „kouzelnou přeměnu“. Mno, bišík dle mého vypadá trochu jinak, ale řekla bych, že v tom zase sehrál roli můj poněkud pokřivený vkus na muže XD V každém případě tato „přednáška“ zabrala tuším jen dvacet minut s původně zamýšlené hodiny, což byla škoda, ale co se dalo dělat.
I Soutěž byla dobře udělaná. S naší skupiny se přihlásila Marajka se Sarah Alex, ale my s Glad fungovaly jako „strašně nenápadný“ poradní sbor (seděly jsem hned vedle Merry, jakožto organizátorky). Docela hezky jsme se doplňovaly, protože Sarah s Marajkou se neorientovali v snouben-ai, což Glad se svou pamětí na jména a já docela ano, a pokud jde o j-rock, tak víc hlav víc ví. Sarah skončila ve skupince jakýchsi pomyslných druhých míst, díky čemuž za odměnu dostala sadu obrázků od jedné malířky, kreslící bišíky. Svůj balíček pak rozdělila mezi svůj poradní sbor, díky čemuž mám teď knihovnu mnohem hezčí.
Po soutěži se většina shounen-ai linie přesunula na přednášku o echi, na níž jsem se značně pobavila, přestože mi tohle téma není blízké. Co jsem z echi viděla, tak vše obsahovalo zrovna ten japonský hrubý a vulgární humor, který jaksi vůbec nemusím a ani ho příliš nechápu. V každém případě skládám poklonu oběma hochům, kteří ji připravili, jelikož dokázali inteligentním způsobem vyplnit i volný prostor, vzniklý díky nedostatkům techniky (miluji matematické vtipy XD)
Pak už ale zase zpátky do naší třídy, kde se promítala AMVčka a různá japonská hudba. Tohle tam běželo vůbec celý den mezi jednotlivými přednáškami. AMV mi nic neříkala, protože většina byla na mainstreamová anime, která jdou silně mimo mě a navíc, na takové AMV se prostě musíte koukat a soustředit. Když ale pustíte klip od nějaké skupiny, můžete poslouchat hudbu a pokecat s přáteli a to mi přišlo mnohem lepší. Naštěstí se většinou právě pouštěly klasické klipy, přestože to organizátorky nesly se značnou nechutí. Akiko, která dávala přednost AMVčkám, se v j-rocku vůbec neorientovala a na konci akce ho zřejmě začínala z duše nesnášet, což si zrovna nenechávala pro sebe, a Merry zase neměla možnost pustit své oblíbené skupiny. Hold nebyl zájem no. Je faktem, že klip Stay Away od Hyda nebo Laruku tam běžel asi třikrát, což si tedy mohli nechat pro sebe, ale hlas většiny promlouvat. Hlavní je, že se tam protlačilo i pár klipů od mých milovaných Buck-Tick, mezi nimi i Glamorous *in love*
Toho dne jsme si se Sarah Alex a Marajkou zašly na oběd do jedné pizzerie, která byla poblíž. Ceny byly slušné (alespoň u jídla, pití děs a hrůza – minerálka za 22,- x_X). Se Sarah jsme se dohodly, že si dáme pizzu na půl, protože celou bychom nesnědly a poloviční porce nedávali. Navíc jsme už počítaly s tím, že sem zajdeme i dalšího dne a tak jsme si placení rozdělily – první den ona, druhý den já. Mno, při placení mi bylo dost trapně, protože tam holky odpočítávaly tu sumu na korunu přesně, takže jsem odtamtud mizela rudá jak rak. Vážně, asi ještě neslyšeli o tom, že by se mělo nechávat dýžko. Nemluvě o tom, že si tam Sarah Alex chtěla zavolat…v restauraci...ale to se mi naštěstí podařilo jí vymluvit.
V původním plánu bylo, že s Glad zůstaneme i na promítání Winter Cicady, přestože jsem to již (bohužel) viděla, jelikož jsme tak ještě chvilku mohly kecat s ostatními. Sarah Alex a ostatní se však sbalily a odešly, o čemž jsem se dozvěděla pouhopouhou náhodou. Bylo od nich fakt milé, že daly vědět x_X Neměly jsme tedy důvod proč zůstávat a tak jsme se opět vydaly na cestu domů.

Den čtvrtý
A byla tu sobota, můj poslední den v Praze. Díky balení jsem si musela trochu přivstat, ale nakonec jsem u Gladness snad nic nenechala nebo o tom alespoň nevím. Sobotní program už byl docela slabota, pokud šlo o mě. Zaujaly mě tam dvě věci, ale nakonec jsem šla jen na Chcete být otaku, což byla soutěž v duchu Chcete být milionářem? Samozřejmě jsem se opět nechytala, protože pokud už se náááhodou stalo, že jsem o nějakém zde zmiňovaném anime slyšela, tak jsem o něm skutečně jen slyšela XD Nuda ale rozhodně nebyla.
Poté už jsme s Glad v programu nenašly nic, co by nás zaujalo, a tak jsme se začaly pocházet po okolí a drbaly koho a co jsme mohly…jako vždy ^^;
Kolem dvanácté jsme se pak se zbytkem (Sarah Alex, Marajka, Merry) sešly v pizzerii, abychom se naobědvaly. Tentokrát jsem naštěstí platila já, takže se mému chování snad alespoň trochu vylepšila pověst ^^; Docela jsem byla ráda, že s námi tentokrát šla i Gladness. S Merry jsme si totiž dost nesedly. Už na ICQ to bylo takové na hraně, ale tady na advíku se to prostě vyostřilo (mno, vlastně jsme tam chvílemi neměly daleko k tomu, abychom se navzájem sežraly). Je jednou z těch, co nesnese kritiku svých oblíbenců a já jsem zase jednou z těch, co kritizují koho se dá (samozřejmě spíše ze srandy, vždyť to odnáší i moji milovaní hoši z B-T). Nebylo to však jen tím. Prostě je jednou z těch, na nichž mi po chvíli začne vadit úplně všechno, a naopak. Ale to už se hold stává. Mě to moc nedeptalo, ale představa, že bych byla jen ve společnosti Marajky a Sarah, které se s Merry normálně bavily, mi nebyla moc příjemná, protože bych se za takové situace nemohla vyvarovat chvil vzájemného nuceného kontaktu. Prostě by to napjalo celou atmosféru a to by byla škoda. Takhle jsem se ale mohla obrátit na Glad a bylo to v pohodě.
Po obědě jsme ještě chvíli kecaly, ale pak už jsme se musely se Sarah vydat na cestu. Bylo dohodnuto, že mě odvezou její rodiče, kteří nás měli vyzvednout snad někde na Zličíně. Jediné, co jsme musely bylo najít způsob jak se z Petřin dostat na nejbližší metro. Skočily jsme si tedy pro věci nahoru do třídy (já si je tam toho rána uložila), kde jsme se ještě loučily s Diou. Bohužel ani já se nevyhnula jejímu děsivě dlouhému objetí. Nejsem jednou z těch, co by si na tohle zrovna potrpěli, vlastně mi takový tělesný kontakt přijde trochu nepříjemný a trapný, ale už si začínám zvykat, že je to u lidí asi běžné. Ovšem ono je objetí a hodně dlouhé objetí x_X
Poté, co mě Sarah vysvobodila, už bylo ale na čase, abychom se odebraly na zastávku. Nejdřív jsme to chtěly zkusit tramvají, ale tam nám bylo řečeno, že v tramvajích se lístky neprodávají. Fááákt děsně vtipný. A jak to má asi udělat někdo, kdo v Praze nebydlí, navíc v sobotu odpoledne? Geniálně vymyšlené. Nechápu, proč by se nemohly prodávat i v tramvajích, když to v autobusech a metru není problém? Svaté naše čipovky a automaty přímo v autobuse.
No nic, přešly jsme tedy na zastávku autobusu a chtěly po Gladnes jednu jedinou triviální věc – aby nám řekla jakýkoliv autobus, který nás doveze k jakémukoliv metru. Vychrlila na nás polovinu jízdního řádu s tím, že tohle a tamto není časové výhodné, že takhle tam budeme dřív, ale když pojedeme tady tím, tak….(co mi máti říkala, vlastnost všech Pražáků x_X) Nevydržela jsem to a zase jí suverénně skočila do řeči, ať nám řekne první autobus, který tu zastaví a pojede kolem nějaké stanice metra. Nakonec se přeci jen podařilo, došlo na loučení a pak hurá na zpáteční cestu. Konečně domů!

Nejsem příliš společenský tvor, takže ty tři dny v cizím prostředí, neustále mezi lidmi, mě dost vyčerpaly. Doma jsem pak zalehla v osm a probudila se až po čtrnácti hodinách. Navíc mě děsně bolely nohy. Od 13-ti let chodím jen v podpatcích, ale i na mě už to bylo trochu moc. Ty boty k lolita šatům mají docela vysoký podpatek a já v tom byla na nohou celý den. Kolikrát jsme při čekání na hromadnou dopravu stály na místě i dvacet minut. Ten odpočinek přes noc prostě nestačil a tak mě už druhý den po pěti minutách chůze zase chytaly křeče. Ale pro krásu se hold musí trpět a já si ve svých šatečkách přišla strašně krásná. Na dívčích toaletách pak bylo jedno velké zrcadlo. Wuff, to mi neměli dělat. Strávila jsem tam strašně moc času, z čehož samozřejmě moje známé zase nemohly. Ale když to zrcadlo odráželo takové pěkné věci *zasněný pohled* Ty šaty se mi líbily a myslím, že ostatním také, což mě velmi potěšilo ^^

A to už je asi všechno…paměť hold zase zklamala a Glad nedovolila, abych si zážitky sepisovala už u ní. Takže zase někdy

See you later, Space Otaku

středa 1. srpna 2007

Fantom opery - Gaston Leroux

Tak jsem právě dočetla knihu Fantom opery od Gastona Lerouxe, jíž jsem před několika dny získala v jednom internetovém antikvariátu. A jaké jsou mé současné pocity? Plakala jsem a stále pláči. Cítím tak hluboké dojetí, že nesvedu volit ta správná slova, jež by dokázaly mé pocity převést do vět, a v mém srdci se usídlil pocit prázdna, které by si přálo být nahrazeno něčím mě neznámým. Ano, pohnuté osudy hrdinů, temná atmosféra gotického románu z přelomu 19. a 20. století, krutost příběhu, to vše v mém nitru rozehrálo melodii citů a představ, vybírajíc si přesně ty struny mé duši, jež vytvoří nezapomenutelnou melodii, k níž se ještě nejednou vrátím.

Teď už však k ději. Jak ho vůbec ve zkratce charakterizovat? Snad jako bravurně zpracovaný milostný trojúhelník, v jehož obsazení si své místo našel i motiv krásky a zvířete. Jen těžko jde vystihnout mistrovskou práci, jíž zde autor předvedl a jež zaujme nejen milovníky milostných příběhů, ale i ty jež se rádi zapředou do sítí záhad a napětí, které v sobě obsahují temná zákoutí.

Ústřední postavou této knihy je jakýsi Fantom opery, legendární duch, jenž nikým neviděn, navždy nedostižný a nevypočitatelný, prochází známou pařížskou operou, přiváděje tak její ředitele téměř k šílenství. Jeho dosud neškodné šprýmy a jednání však začne přibírat na vážnosti, když se na scéně objeví sboristka Christine Daaé, jež záhadného Fantoma zcela okouzlí. Tato dívka, naivní a důvěřivá, uvěří, že je fantom Andělem hudby, jehož jí poslal její otec z nebe. Kdo jiný by to také mohl být? Kdo jiný než Anděl hudby by dokázal zpívat tak nádherně a podmanivě? Podrobit si člověka jen svým dokonalým hlasem a svým naprostým porozuměním hudbě?
Christiane začne za Fantomovy pomoci rozvíjet své hudební nadání a o tři měsíce později triumfuje jako náhradnice za hlavní zpěvačku zdejšího sboru, jež „náhle onemocní“. V té době se však ale začne celá záležitost komplikovat. Na scéně se totiž objeví Christinin dávný přítel z dětství – vikomt Raoul de Chagny, jenž se do ní bláznivě zamiluje. Zdá se však, že ho dívka schválně přehlíží a ignoruje, což ho velmi ničí. Znal ji velmi dlouho a vždy ji považoval za hodné děvče. Právě proto mu její současné chování nejde do hlavy. Rozhodne se tedy vypátrat, co či kdo stojí na pozadí jejích činů.
Právě tehdy naráží na jejího Anděla hudby, nebo-li Fantoma opery, hudebního génia, jež si svým hlasem zcela získal Christininu poslušnost. Zdatným využitím psychologie, nátlaku a laskavosti k sobě dívku připoutá tak, že ona již není schopná se sama z jeho pout vysvobodit. Fantom je ve skutečnosti lidská bytost, ne jen nějaký nadpřirozený přízrak. To však ještě neznamená, že Raoulův boj o Christinino srdce bude snadný. Právě na opak.
Fantom, vlastním jménem Erik, se naneštěstí narodil jako znetvořený, díky čemuž ho odvrhovala i vlastní matka a jeho život byl vyplněn jednou krutostí za druhou. Během svého smutného života se však naučil velmi hluboce milovat hudbu. Sám byl obdařen nádherným hlasem a velkým talentem, díky němuž sám komponoval. Mimo jiné byl i geniálním architektem. Jeho fantazie a vychytralost neznaly mezí. To vše mu pomohlo vytvořit si své vlastní podzemním království přímo pod operou, v níž zpívala Christine Daaé, a plně ho přizpůsobit všem svým potřebám se všemi propadlišti a tajnými chodbami, jež mu umožňovaly dostat se kamkoliv rychle a nenápadně. Možná právě proto se v opeře začalo říkat, že Fantom je všude! To mu dávalo neskutečnou výhodu nad ostatními a proto by se mohlo zdát, že když nakonec svou vyvolenou Christine unese do svého podzemního světa, nemá Raoul nejmenší šanci je najít. Jenže on se nevzdává, ačkoliv je jeho protivník zosobněním zla a zběsilé nenávisti…

Fantom opery byl vydán roku 1910 ve Francii a dočkal se řady dalších zpracování. Tím nejznámějším je zřejmě muzikál, jež má na svědomí Andrew Lloyd Webber a jež se na divadelních prknech objevuje od roku 1986 až do současné doby a troufám si říci, že se to během nejbližších desetiletí nezmění. Dále se také dočkal mnoha filmových zpracování. Já osobně viděla to z roku 2005, které mě okouzlilo stejnou měrou jako kniha, avšak zcela jiným způsobem.

Zda-li se mi líbil více film nebo kniha? Těžko říct. Filmové zpracování muzikálu z roku 2005 bylo dle mého mnohem poetičtější a vizuálně líbivější než kniha (už jen tím Erikovým vzhledem) a navíc i hudební složka byla velmi povedenou. Vlastně hlavně díky ní se Fantom opery stal mou láskou ještě dřív, než jsem ho vůbec viděla či četla. Celý příběh i jednání jednotlivých postav zde bylo poněkud zjemnělejší, kouzelnější, díky čemuž na konci vznikla jakási lyrická, křehká kompozice zanechávající hluboký dojem.
Na druhou stranu se však nic nevyrovná napětí během chvil, kdy se vikomt de Chagny spolu s Peršanem plíží podzemními prostorami opery, či těm strašlivým okamžikům v zrcadlové místnosti, kdy téměř přišli o zdraví rozum. V knize nebyl Erik jen potenciálně nebezpečným, tak jako ve filmu. Ne, hlavní rekvizitář nebyl jeho jedinou obětí, lustr nespadl mimo publikum a v ohrožení nebyli jen Raoul s Christine, tak jako tomu bylo ve filmu. Knižní Erik byl mnohem hrozivějším nepřítelem, jehož hrozby vždy nabyly svých neskutečných rozměrů, větších než si kdo dokázal představit. A stejně tak jako Erik byl i celý příběh poněkud těžší a temnější. Díky kruté realitě Erikova života zde již prostě nezbylo příliš prostoru pro básníka.

Myslím, že knihu a film prostě nelze srovnávat, protože, třebaže obojí pojednávalo o jednom příběhu, obé zpracování zvolily naprosto jiný přístup a pohled na věc. Jistě se najde mnoho těch, kteří budou považovat za lepší spíše knihu, a stejně tak bude i stejný počet takových, jež zase budou hájit muzikál/film, ale já se prostě nedokáži rozhodnout. Rozhodně doporučuji obojí ^^