pondělí 23. července 2007

Phantom of the Opera

Včera večer jsem na Youtube hledala nějaká fanvidea s tématikou Mana x Klaha, když tu jsem našla jedno s písní "Phantom of the Opera". Když se spustila hudba, začalo mi to být divné, protože tuhle písničku už jsem znala. Přišlo mi, jako by to byla jedna věc od Nightwish, ale nazpívaná někým jiným. Že by ji Nightwish převzali? ptala jsem se sama sebe, zatímco se mi originál začínal líbit stále víc než mě doposud známá verze. Ta hudba mě doslova chytla u srdce, během okamžiku mě dojala k slzám.
Dala jsem se tedy do hledání a zjistila, že je to z muzikálu "Phantom of the Opera", o němž jsem snad i párkrát slyšela, avšak sotva jen to, že něco takového asi je. Netušila jsem, o co v tom jde, o příběhu jsem nevěděla ani ň a přesto ve mě ta jedna jediná píseň dokázala vzbudit tak neskutečné emoce, že jsem okamžitě začala pátrat, kde by se daný film (z roku 2004) dal sehnat. Mé hledání bylo úspěšné, díky čemuž se mi film dotáhl již dnes večer. Trochu jsem se obávala, zda-li k němu najdu nějaké titulky, protože jen v angličtině bych to zatím nezvládla. Ne ve zpívané. Po pár problémech jsem je však přeci jen našla, navíc i dokonce k té verzi filmu, jíž jsem si sehnala, takže nebyl žádný problém s časováním.
Musím se tu rozepisovat, jak moc mě ten příběh okouzlil a dojal? Jak moc na mě zapůsobil? Tak půvabně zpracované téma milostného trojúhelníku jsem neviděla již velmi dlouho, zda-li vůbec kdy. A navíc ta tématika Krásky a Zvířete...
Každý, kdo mě alespoň trochu zná, musel ihned uhodnout, že postavou, jež mi nejvíce přirostla k srdci, byl právě Fantom. Jeho dekadentní charakter, tak nádherná tragická minulost, přetvářející jeho genialitu v šílenství...Ano, to je něco, pro co jsem měla vždycky slabost - nešťastní šílenci. Jsem ráda, že alespoň tenhle můj oblíbenec přežil...
Na konci filmu jsem zjistila, že je muzikál sepsaný na základě knihy. Nic lepšího se mi snad ani nemohlo stát! Naneštěstí se u nás tato kniha příliš nevydávala a tak jsem ji našla jen v jednom internetovém antikvariátu. Snad se ještě neprodala a její majitel se mi brzy ozve, protože já ji musím mít za každou cenu! Zaujme-li mě alespoň z poloviny tak jako film, pak je to něco, co se musí přiřadit i k ostatním perlám mé knihovny. Ani mě nepřekvapuje, že tento příběh vnikl v mém nejoblíbenějším literárním období, totiž na přelomu 19. a 20. století, jsou-li mé informace správné...






(Má oblíbená písnička v čínštině,
zpěvák má vážně krásný hlas)




A tady v japonštině. Zřejmě předabovaná verze jednoho ze starších filmů
(Fantom tam teda moc sexy není x_X)




Menší mix předtavitelů Fantoma a jazyků ^^

Mana a Klaha - aneb proč tenhle pár tolik miluji

Proč mě tihle dva tolik rozechvívají? Proč mi vstupují slzy do očí a úsměv na rty pokaždé, když je vidím? Možná protože jsou jako nádherný sen...
Malice Mizer, to nebyla jen hudba. Ne, byla to snaha vytvořit fantaskní iluzi, jež nás zavede do světa s jinými hodnotami. Členi skupiny nebyli jen muzikanti, byli i herci a koncertní pódium, klipy jejich jevištěm, na němž se pokaždé předvedli ve svých nádherných kostýmech a nechali oživnout své role...

Klaha... V mých očích byl vždy nádherným temným, dekadentním princem z pohádek, galantní a ochotný obětovat se pro štěstí své vyvolené. Jeho napřažená ruka slibovala tolik lásky. Držel v ní své srdce, nabízeje ho té, jež mu na oplátku byla ochotna nabídnout to své... Jeho nádherný hlas prostupuje celou mou bytostí a dojímá mě k slzám, protože je za ním i za celou jeho osobou skryto tolik romantických představ, že by pisatelé měli práci na celý svůj život. Ano, vždy jsem v něm viděla prince, na něhož celý svůj dosavadní život čekám.

A kdože byl jeho princeznou? Onou sladkou bytostí, jíž je třeba chránit a dvořit se jí? Kdo je mu stejně tak dokonalým protějškem jako je i on sám? Jaká dívka to přišla z minulých dob až sem k nám a svým cudným pohledem si podmanila jeho srdce? Kdo jiný než Mana ve své nevinné podobě rozkošné panenky s porcelánovou tváří, v šatech, jež z něj dělají dámu. Jen jeho něžné zjevení je hodno svého místa vedle ctnostného Klahy.

Jak nádherné je pak vidět ty dva spolu, onu prastarou romantickou představu, křehkou a vzdušnou jako sen...




Vím, že ani jeden z nich není takovým, jakými jsem je zde popsala, hlavně pak Mana ne, ale je mi to jedno, protože to, co jsem si v tomto případě zamilovala, jsou role, nikoliv herci. Jsou to představy, pro něž v tomto světě není místo a jež obživly jen na letmý okamžik, aby zase zanikly, až představení skončí. Onen pocit dojetí a krásy mě však neopouští ještě dlouho poté, protože co je krásné, nenecháváme jen tak odejít. A oni jsou beze sporu krásní.



neděle 22. července 2007

Atsushi jako spící princ *in love*

Sotva jsem tuhle jeho fotku spatřila, ihned jsem si ji dala na plochu. Myslím, že je to jeho nejkrásnější fotka, jakou jsem zatím viděla.Vážně tu vypadá jako princ spící na sněhu. Přijde mi, jako by měl každou chvíli otevřít ty své nádherné oči a podívat se na mě *zasněná*
...a ty jeho rty...

sobota 21. července 2007

Aktivní období

Huh, je to divný, ale já dneska i pracovala. Když jsem včera konečně dodělala aktuelku na BL, která mi časově opětne vyšla, jak bylo původně v plánu, tak jsem si řekla, že by bylo fajn, kdybych koukla i na své zbylé stránky. O mých stránkách s povídkami se už ani nedá říct, že stagnují, jsou spíš v pokročilém stádiu rozkladu. Dneska jsem na ně tedy koukla a dala to trochu dohromady. Je ale pravdou, že mě v nejbližší době čeká radikálnější předělávání, protože jsem je psala ve svých netových začátcích a podle toho to taky vypadá. Málem jsem u jejich editace chcípla smíchy, když jsem viděla, jak jsem naprosto triviální problémy řešila tím nejkomplikovanějším způsobem, jaký lze vymyslet. Jasné, i teď mám do mága webu daleko a za pár let mě asi opět čeká značné pobavení, ale stejně...musím si poklepat po rameni nad tím, jaký pokrok jsem udělala a navíc úplně sama (což je zázrak, protože se to týká mě a něčeho, co vyžaduje logické uvažování x_X).
Při té příležitosti jsem tam také hodila pár nových věcí, které jsem před pár měsíci dopsala a uložila je k pozdějšímu přečtení. Kromě drabble slash povídky na B-T pod názvem Vstávej, jíž jsem již uveřejnila na BL, přibyly i další mé optimistické počiny - Život je jako valčík hovoří o dvou dívkách, z nichž každá očekává od vztahu něco naprosto jiného než ta druhá; Jen zapomenout pak patří do série Padlých andělů. I krutá pomsta se občas může stát spásným vysvobozením...Taky jsem přihodila jednu báseň, která mě napadla, když jsem sledovala Verte Aile od Malice Mizer. Jmenuje se Harlekýn a je inspirována scénou, v níž vystupuje Közi. Jen díky tomu jsem tu nudárnu hned nesmázla...tak dobře, tak díky tomu a Manovi jako šlapce XD

Taky jsem trochu mákla na stránkách o Buck-Tick. Strašně mě tam deptalo, že mi jdou odkazy hodně do hloubky. Například u překladů jste si museli otevřít nejdřív "Překlady", pak vybrat typ (jestli písně, časopisy atd.) a pak si vybrat příslušný článek x_X Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak to vyřešit, ale napadlo mě jen vysunovací menu. Naneštěstí však o php či skriptech nebo co to je, nemám nejmenší ponětí, takže to byl docela problém. Nakonec jsem to po pár hodinách přeci jen dala dohromady za pomoci jednoho programu a vypadá to, že to vcelku šlape *raduje se jak malý harant*. Tedy až na jeden drobný detail x_X.
Vzhledem k tomu, že už mám vlastní PC, tak není problém s tím, co kam instaluji, takže jsem si sem hodila i Operu, abych věděla, jak uživatelé vidí moje stránky. Blue Love i T'Sal (konečně jsem nastavila kódování ^^;) se zdají být v pohodě, jak v IE, tak i ve FireFoxu a Opeře. Samozřejmě tu jsou menší rozdíly, ale nic katastrofického. Jako vždy jde zase o tabulky (nesnáším je!!!!!!). Pak jsem ale koukla i na B-T a na své zázračné menu a ono whuuups! Z mě naprosto neznámého důvodu Opera ignoruje nastavení šířky v jednotlivých polích menu. Kdyby alespoň ignorovala ty rozměry nějak logicky, ale ona hlavní okna roztáhla a podokna zase zúžila x_X. Upřímně říkám, že na to teď kašlu. Je mi líto, ale prostě nevím co s tím. Přežít se to dá, jen je to drobet...neestetické x_X

Huh, jsem si zase řekla, že to bude jen na pár vět a opět jsem se rozkecala ^^; Jak sednu ke klávesnici, tak se hold neznám XD
Takže...
See you later, Space webmasters and webmistress

pátek 20. července 2007

Další interviw s B-T a ukecaný U-Ta

Tak jsem právě skoukla další interview s mými milovanými Buck-Tick. Bohužel jsem k němu nenašla žádný překlad, takže co se týče obsahu, nemám nejmenší zdání o tom, co tam probírali, ale stejně to byla zajímavá podívaná, protože se tu nečekaně rozkecali U-ta s Tollem. Většina interview, co jsem viděla, se odehrávala spíše tak, že mluvil hlavně At-chan, čas od času i Hisashi, a ostatní jen přitakávali nebo prohodili jednu dvě věty. Tady jsem si ale konečně mohla pořádně poslechnout i hlas obou brášků!





U-ta při tom rozhovoru působil velmi příjemně a nejvíc pohodově, což je mu podobné. Jen ta cigareta, co měl v ruce mi vadila. U-ta je prostě náš malý nevinný člen B-T, co nikdy nedělá nic špatného!*odmítá vzít na vědomí, že i on je jen člověk* Prostě mi to furt přijde jak pěst na oko XD. Wah, ale strašně se mi líbí ty jeho načechrané vlasy. Vypadá čím dál tím lépe *in love*




Na Tollovi bylo vidět, jak moc je nervózní, jelikož si neustále hrál s vlasy, což bylo značně obtížné a viditelné vzhledem k tomu, že je měl jako vždy vyčesané nahoru XD Ale bylo to roztomilé *když je nervózní, dělá to samé*.




At-chan působil jako během každého současnějšího interview. Málokdy ho je teď vidět, že by byl nervózní, obzvláště, pokud je ve společnosti celé skupiny. Hold už není tím plachým štěňátkem jako dřív. Zato začíná působit drobet nepřístupně. Vlasy měl zase trochu spláclejší, i když ne tolik jako to nosí teď. Už jsem se ale smířila s tím, že cílem jeho samého nebo jeho vizážistů je zvýraznit na něm to nejhorší a pak ho pustit mezi lidi x_X Trochu to ale vylepšil černým tričkem na tělo s krátkým rukávem, takže se nedá říct, že by nebylo na co koukat *devil*




Hisashi si jako vždy hrál s rukama, u čehož se musím vždycky smát, protože to svědčí o tom, že i takový...frajer..jakým se snaží být a jakým v mých očích skutečně je, má nějakou slabost. Byla jsem zde nesmírně vděčná za to, že se během interview dost často díval na tu ženu, která to tam vedla. Nevzpomínám si teď, jestli to dělá častěji nebo to byl jen ojedinělý případ, ale utkvělo mi v hlavě docela dlouhé interview, během něhož se neustále díval jen do země nebo někam do prázdna, vyhýbaje se očnímu kontaktu s tou, co interview vedla, nebo kamerou. Neuvěřitelně mě to deptalo, protože já sama mám ve zvyku dívat se na toho, s kým mluvím a totéž očekávám od ostatních. Být na místě té ženské, tak ho něčím majznu po hlavě x_X Ale jak říkám, tady si to naštěstí odpustil. Jinak tam seděl zabořený do sedačky, jako by se snad chtěl propadnout mezi matrace (což není při jeho tělesné konstituci zdaleka nemožné), zabalený v nějaké bundě, kterou bych si neváhala vzít do mrazů. Ale budiž. Když dokázal odehrát koncert v kabátě a nesložil se, tak proč ne. Začínám si o něm myslet, že je větší zmrzlík než já.




Tajně jsem celou dobu doufala, že když se tu takhle hezky rozkecali i U-ta s Tollem, tak se odváže i Hide. Ehm...zřejmě jsem naivnější než jsem myslela. Aby se neřeklo, tak na konci pronesl jednu větu a konec x_X Já vlastně do dnes nevím, jaký má hlas! A to klidně mohl být B-T zpěvákem! Grrm...jeho jediným štěstím je, že je na něm tenhle mrazák-přístup tak roztomilý XD





A to je pro dnešek vše, takže
See you later, space crazy fangirls/boys

úterý 3. července 2007

To jsem já

...aneb co vyvádím, když se mi nechce dělat smysluplná práce.

pondělí 2. července 2007

Temná stránka Lolitek

Po delší době jsem zase zavítala na Saiyančin blog, který se zaměřuje na Lolita módu a díky němuž jsem se s tímto stylem blíže seznámila. Docela mě tu překvapil její poslední příspěvek. Našla totiž na Live Journalu komunitu jménem Lolita Secrets, kam Lolitky posílají obrázky s textem, jehož prostřednictvím se zpovídají ze svých problémů.

Dosud jsem se pohybovala jen v prostředí českých Lolitek na příslušném fóru na Lidech, kde byli všichni vždy milí a ochotní pomoci. Nikdy jsem se zde, pokud si dobře vzpomínám, nesetkala s tím, že by někdo na nějaký dotaz od nováčka odepsal něco v tom smyslu, ať si prohledá stovky předešlých příspěvků, protože tenhle dotaz už tu byl, nebo že je úplně vypatlaný, když to neví, jako tomu bývá na jiných fórech (hlavně na fóru Gothic móda se s tím setkávám hodně x_X ). Možná právě proto jsem došla k závěru, že Lolitky jsou vlastně fajn lidi, před nimiž se nemusím stydět, třebaže bych na fórum poslala jen fotku s nic moc šaty, narychlo upravenými do tohoto stylu. LJ komunita Lolita Secrets mě však z tohohle omylu hodně rychle vyvedl a ukázala mi i tu temnější stránku těchto lidí - tu stránku, jíž jsem chtěla přehlížet, protože hodit všechny Lolitky do jednoho pytle s názvem "Vlídnost" bylo tak příjemné. Zdá se totiž, že mnoho Lolitek je jen namyšlenými, pokryteckými husami, přesvědčenými o tom, že jen ony jsou skutečnými Lolitkami a nikdo jiný se tomuto ideálu ani zdaleka nepřibližuje. Hodně mi to připomíná lidi, pohybující se kolem subkultury goth...

Některé jejich problémy byly až směšně triviální. Já bych se jimi nezaobírala ani na minutu, ale jiné byly smutné a kruté. Ráda bych tu některé z nich rozebrala a zamyslela se nad nimi.


Značka nade vše
Když tak procházím stránky internetových butiků s Lolita šaty, neubráním se myšlenkám na to, jak by bylo skvělé všechny tyhle krásné věci mít, procházet se v nich po městě a nechat se obdivovat lidmi kolem. Ze začátku jsem i uvažovala o tom, že si něco objednám, ale to jen protože jsem neviděla jinou možnost, jelikož jsem neuměla a stále ještě neumím šít. Teď už však vím, že je máti schopná podle těch pár střihů, co jsem sehnala něco málo ušít a co nezvládne ona, to udělá švadlena, stále ještě o tisícovku laciněji než dovoz.
Zdá se však, že ve světě Lolitek je značka mnohem víc, než by se mohlo zdát. Značkové šaty jsou pro některé z nich jediným životním cílem, čímkoliv jiným opovrhují, třebaže by takové šaty byly stejně tak krásné nebo i krásnější než ty jejich s nášivkou například Angelic Pretty. Mnoho Lolitek z výše zmíněného fóra se proto bojí pochlubit svými fotkami na fórech, jen protože jejich šaty značkové nejsou. Bojí se kritiky, které by se dočkaly.
Zdá se mi to poněkud hloupé. Samozřejmě i já jsem ochotná pro tuto módu obětovat hodně a ono to jinak ani nejde, jelikož to není zrovna nejlacinější záležitost, ale jak se říká "všeho s mírou Rychlá Roto". Jsou věci, které mají přednost a já se odmítám omezovat v základních věcech potřebných k životu, jen abych měla na nové šaty ze svého milovaného butiku. Není výjimkou, že tyto dívčiny své šaty zase rychle prodávají, protože prostě potřebují peníze...ať už na nové šaty nebo nájem.


Silnější lolitky? Nikdy! Ať žije anorexie!
Dalším cílem kritiky a posměšků jsou Lolitky, které nebyly od přírody obdarovány postavou jak ze žurnálu. Přečetla jsem si hodně komentářů, podle nichž by tyto ženy neměly danou módu nosit, protože prostě "nikdy nemůžou být tak roztomilé a krásné jako hubené Lolitky". Nesmysl. Viděla jsem již několik fotek se silnějšími Lolitkami a i ony mohou vypadat velmi roztomile, když zvolí vhodné šaty a hezky se upraví.
Nemusíme jít ale do extrému. Vždyť ani moje postava není ideální. Příliš jsem nekoukala na velikosti a míry, v nichž se dají šaty v buticích objednat, ale nebudu naivní. Už jen protože hlavní cílovou skupinou jsou Asiatky, jež mají jinou tělesnou konstituci než Evropanky, to nebude zrovna ideální situace. Myslím, že právě to a tuny fotografií krásných štíhlých modelek v Lolita šatech leckterou z nás dohnaly až ke zdraví zničujícím dietám a jiným způsobům, jak zhubnout. A přitom to vše je zcela zbytečné. Vždyť tyhle šaty by nám měly pomoci se cítit krásně a spokojeně sami se sebou, a ne naopak...


K čertu s Asijskými Lolitkami. My bílé jsme lepší! A naopak...
Lolita móda vznikla v Japonsku, avšak její původ leží v Evropě. Možná právě v tom dlí onen problém, vedoucí snad až k rasové nesnášenlivosti, na níž jsem narážela hodně často. Podle některých jsou asijské Lolitky mnohem roztomilejší a jen ony by měly tuto módu nosit. Jenže je tu i protipól, který je zase opačného názoru - totiž že tento styl sedne mnohem více evropským typům, vždyť právě na Starém kontinentě leží jeho původ! Hloupé handrkování, jímž zřejmě nejvíce trpí dívky a ženy tmavé pleti, protože ať už se obě skupiny hádají jak chtějí, shodují se v tom, že tmavá pleť je k Lolita stylu naprosto nevhodná. Přitom si docela snadno dokážu představit nějakou takovou dívku v těchto šatech a i ona by vypadala krásně!


Princezna hledá svého prince
Tenhle problém se týká spíše společnosti jakožto celku. I já už jsem párkrát přemýšlela o tom, jak by zareagoval můj potenciální protějšek, kdybych si na schůzku vzala Lolita šaty. Nejlépe hned na tu první! Většina lidí by nejspíš zařadila zpětný chod. Řekněte ale, nebylo by krásné potkat dívku nebo chlapce, jež se oblékají do Lolita stylu nebo něčeho podobného? Potkat nějakého prince či princeznu, s nimiž byste si rozuměli nejen v životních názorech, ale i v této módě? Jak nádherné by mohlo být procházet se spolu a vrátit se zpět v čase ke galantním mužům a slušně vychovaným dívkám (k nimž mám taky daleko x_X). Má to své kouzlo, to určitě. Ale jaká je šance, že v současné době najdu někoho, kdo by se oblékal stejně a s kým bych si, což je zřejmě to nejdůležitější, navíc i rozuměla? Ta šance je pramalá...

Co mě se týče, tak tímhle naštěstí netrpím. Mám dost vysoké sebevědomí na to, abych si ho nechala ničit nějakými řečmi tom, že nemám značkové šaty, nebo že nemám ideální váhu. Je mi jedno, že jsou v očích některých asijské Lolitky roztomilejší, svou genetickou výbavu nezměním, i kdybych se na hlavu stavěla, a mé zájmy jsou prostě mé zájmy. Pokud se vám nelíbí, tak si škubněte ploutví. Mě to totiž nezajímá!

Nepředstírám, že jsem laskavá, milá, chápající a tolerantní bytost. Ne, i já dokážu být nepříjemná a kousavá. I já se čas od času uchýlím ke stupidní povrchní kritice. Nelíbí se mi to a chtěla bych se toho zbavit (tedy toho posledního), ale furt si tohle šetřím jen na lidi, které znám a vím o nich, že se jich to hluboce nedotkne, a kteří znají mě a vědí, že ne vše, co řeknu, myslím vážně.

Co říci závěrem? Zřejmě mi nezbývá nic jiného, než jen vyjádřit přání, aby naše česká Lolita komunita zůstala taková jaká je teď - vstřícná a přátelská. Vždyť Lolitky by měly být stejně tak krásné uvnitř jako i venku, avšak nadále plné individuality a osobitosti.




neděle 1. července 2007

S.K.I.N. a já

V poslední době (co mi začaly prázdniny a já nemusím vůůůbec nic dělat) celé dny poletuji po netu. Právě díky tomu jsem začala stále častěji narážet na zmínky o projektu S.K.I.N., jehož existence mi snad i mohla raději zůstat utajena. Čtyři slavné osobnosti z japonské hudební scény se jednoho dne rozhodly, že se spojí a zapracují na něčem společném, což samozřejmě ihned vyvolalo vlnu nadšeného jekotu u mnoha jejich fanynek. Byli to Gackt, Miyavi, Yoshiki a Sugizo. Od Miyaviho jsem slyšela asi jen dvě písničky, jelikož se do něj teď zbláznila Sarah Alex, tak mi od něj hned něco prskla, abych posoudila. Příliš mě nezaujal. Hudba dobrá, ale špatný hlas - přišlo mi, že tomu něco chybí. Kdo je Sugizo naprosto netuším. Myslím, že jsem o něm slyšela zatím jen jednou a to ještě náhodou, z čehož vyplívá, že tihle dva mi příliš nevadí. Prostě jsou. Jenže teď je tu ta horší polovina S.K.I.N. Yoshikiho nemám ráda ze dvou důvodů. Jedním z nich, tím hlavním, který ho u mě okamžitě odepsal, je fakt, že zničil ty nejkrásnější fotky s At-chanem, jaké jsem kdy viděla. Nápad byl dobrý, ale Yoshiki se na nich tváří tak afektovaně, že je prostě nesnesu. Grrm. Tomu prostě nedokážu odpustit. Je to sice hloupý důvod proč někoho nesnášet, ale já tu přeci nikde netvrdím, že jsem racionální osoba. A za druhé mi přijde jako hysterka (a to není jen můj názor!). Nesnáším hysterické chlapy, střílela bych je na potkání!


A pak je tu i můj miláček Gackt. Kdysi jsem ho mívala ráda. Vždyť právě u něj jsem začínala s japonskou hudbou. Ještě bych tu někde měla mít jeho víceméně kompletní diskografii. O to víc se mi líbil v Malice Mizer ( i když Klaha éra je mi bližší). Nemůžu popřít, že ho jako zpěváka uznávám, protože má vážně pěkný hlas a to, co s ním dokáže vyzpívat, by mu mohl leckdo závidět. Kde je tedy problém? Problém je v tom, že v té době mi byla jeho osoba naprosto ukradená, zajímala jsem se jen o G'ho hudbu. Pak jsem ale potkala Merry, (dívčinu, která snad na můj blog nikdy nezavítá už jen kvůli té debatě o jejím milovaném Kamim) jež ho měla před jeho poslední plastikou nosu velmi ráda. Ehm...proč lhát, slova posedlost a zbožňování nejsou dostatečně výstižná. Právě tato osůbka do mě pak začala hustit všelijaká interview a show, v nichž se Gackt vyskytoval, a já začala poznávat jeho náturu, což byl jeho konec. Přijde mi jako malé děcko, které musí vyhrát i v té nejprimitivnější soutěži, a pokud ne, tak se třeste, protože přijde druhá Hirošima a Nagasaki! Nedej bože, aby ve všem nebyl tím nejlepším! Navíc mi přijde děsně arogantní, což by obvykle nevadilo, protože já takové lidi ráda. On je však arogantní tím špatným způsobem x_X.


Mno, tak snad mi s nimi dají Merry a Sarah Alex pokoj, protože jinak si od nich budu muset něco stáhnout a poslechnout, aby mi ty dvě nemohly říct, že je vůbec neznám, až začnu se svojí kritikou.


See you later space superstars!


PS: Autorka si je vědoma nebezpečí, jež jí hrozí, přijdou-li na tento příspěvek šílené (většinou v rozmezí 13 až 15 let staré) fanynky Yoshikiho a Gackta. Tímto za plného vědomí, při polovičním fyzickém a pražádném psychickém zdraví odkazuje celou svou sbírku „legálně“ nabytého majetku své mrtvole.