čtvrtek 22. března 2007

Začátek prázdnin

...aneb jak Glad o rozum málem přišla.

Po dlouhé době jsem se zase dokopala k tomu sednout si a sepsat něco na svůj blog. Pravdou tedy je, že jsem měla na výběr mezi nádobím, převáděním BL na nový vzhled a tímhle, takže...V každém případě jsem tu s novými zprávami o událostech, které se staly kdysi dávno a já si na ně teď musím vzpomenout.

Jak by řekl jeden můj "oblíbený" spolužák, co se nestalo, i k nám dorazily jarní prázdniny. K mému nezměrnému štěstí se i letos v tento termín konal lyžařský výlet do Francie, takže jsem se navíc na celý týden opět zbavila horší části rodiny - tedy sestry a fotra. Čekal mě další týden v ráji *zasněný pohled*. Při této příležitosti mě napadlo, že by bylo fajn k nám pozvat Gladness a oplatit jí její pohostinnost, jíž jsem si před Vánoci užívala já u ní *ďábelský smích*. Lepší dobu bych pro její návštěvu našla jen těžko, jelikož když byla půlka famílie pryč a máti díky tomu plánovala jeden flám za druhým, tak bychom měly byt jen pro sebe, což by bylo ideální - nikdo by nás nerušil při našich ehm...filozofických debatách ^^;


Vzhledem k tomu, že Glad už měla jarňáky za sebou, neměly jsme zas tak volné ruce, jak bych si přála, takže mohla přijet jen na víkend, navíc s tím, že by neděli chtěla mít volnou. Díky desinformacím, které se ke mě dostávaly se párkrát přesouval termín jejího příjezdu, ale nakonec jsme se dohodly, že to bude hned ten pátek, co se chystal odjezd do Francie. Podle prvních plánů byl její příjezd odhadován na šestou večer. Fajn, říkala jsem si, alespoň budu mít čas po odjezdu famílie udělat z toho našeho bordelu byt. Dva, tři dny před příjezdem mi však drahá Glad oznámila, že přijede až v osm. Hmm...ne že bych chtěla mít večer relativní klid, ale budiž. V pátek mi přišla SMS, že přijede až v devět. No to snad nemyslí vážně! prolítlo mi hlavou hned. Byla jsem ve vážném uvažování o tom, že jí to odsouhlasím a pak ji nechám přenocovat na nádraží, protože v devět shánět vhodný bus, tak abych tam nemusela dvacet minut čekat já nebo ona, to je umění. Když jsem jela já k ní, tak bylo všechno dohodnuto tak týden předem, žádné změny, jen nekonečné ujišťování, tak proč to ona musí vždycky tak komplikovat! Grr...Díky Gacktovi, to mělo i svou světlou stránku - Glad výjimečně opustila své zvyky a rozhodla se zůstat do neděle.


Po návratu ze školy jsem s láskou sledovala, jak se má milovaná horší část rodiny balí, aby na ně při velkém štěstí slítla nějaká lavina, a radovala se z neomezeného limitu stahování. Jednak nám zase nešlo načítání dat, takže měli hoši od společnosti smůlu a navíc si fotřík opět nevyčerpal limit (už mě začíná deptat, jak nechává propadnou víc jak 1GB měsíčně). Díky tomu, že se jejich příjezd konal až po naskočení nového netového měsíce, nemusela jsem na ně brát ohledy, díky čemuž byla cesta ke zpomalenému netu volná! Hned jsem samozřejmě nahodila stahování, jelikož jsem měla vyhlídnutý jeden koncík Buck-Tick, který tu na mě smutně koukal už týden. Pak jsem se dala do úklidu.


Celý týden jsem se z Gladness snažila dostat, jestli ten autobus, kterým přijede, končí v Litvínově nebo v Mostě. Kdyby v Mostě byl by to hodně velký problém, protože naprosto nevím, kde tam ty zastávky jsou, o cestě k nim ani nemluvě. Milá Glad ovšem odpovídala jen "No to netuším..." nebo "Asi jo..." - Fááájn, já budu čekat v Litvínově, když nedorazí, tak je to její mínus.


Abych pravdu řekla, tak když mi před jejím příjezdem přišla SMS, myslela jsem si, že to bude něco v tom smyslu jako "Sorry, nemůžu přijet." K jejímu velkému štěstí se však nic podobného nekonalo, jen se chtěla ujistit, že budu čekat, a nakázat mi, abych byla někde, kde mě uvidí.


"Neboj, jsem celá v černém na tmavém nádraží, mě nepřehlédneš," odvětila jsem škodolibě a hledala co největší stín, zatímco jsem na ni čekala v zimě.


Konečně se "přiřítil" autobus a s ním i má malá drahá, někdy nechápavá Gladness. Po přátelském objetí (to byl její nápad) jsme se přesunuly o pár metrů dál na autobusovou zastávku, doufajíce, že něco pojede, pokud možno co nejdřív. Měly jsme tak deset minut, které jsme využily k prvním více či méně jedovatým poznámkám. Při mé návštěvě Prahy si ze mě Glad dělala srandu, jestli tu vůbec máme tramvaje. Obě jsme si na to na nádraží, kudy vedly koleje, vzpomněly a začaly se smát.


"Kupodivu tu máme i elektřinu a teplou vodu," poznamenala jsem sarkasticky, načež jsem si všimla, jak má chlápek vedle nás co dělat, aby se nezačal smát. Chudák, to nejhorší ho teprve čekalo, protože následovala moje kritika Pražáků, obzvláště pak když jsem sledovala, jak Gladness zápasí s automatem na jízdenky :D


Po návratu domů jsme se hned uhnízdily v pokoji, jelikož máti už měla návštěvu. Já si jen čas od času odběhla zkontrolovat vedlejší PC, abych se pokochala "rychle" se stahujícím koncertem a pak jsem se zase vrátila ke Glad, aby se náhodou psychicky nevzpamatovala.


Občas se divím, že to se mnou ještě nezabalila, protože jsem na ni někdy vážně dost hnusná. Když ona je ale tak roztomilá, když se zlobí! *in love* Může si za to vlastně sama XD Obě jsme ale toho názoru, že poté co přežila tenhle víkend, přežije cokoliv, takže by se dalo říct, že ji skvěle připravuji na krutý a nemilosrdný život tam venku.


Těžko si vybavit, o čem všem jsem během toho víkendu krafaly. Určitě to bylo zase o anime, bišících a PC. Hlavně pak v sobotu, kdy mi stahovací PC málem spočinulo v pokoji, poté co se do něj pustil nějaký vir (mám podezření, že tu zůstal ještě po fotrovi). Samozřejmě se nevyhnula ani slíbené přednášce o B-T. Nemohla jsem ji přeci připravit o něco tak poutavého *mwahaha* Nikdo mému vlivu nedokáže nadlouho odolávat a tak se jí začíná At-chan líbit. Tedy...alespoň o něm už neprohlásila, že je to pěkná vykopávka *cukání v oku*. Vždyť je to muž v nejlepších letech! Co taky ale čekat od holky, který se líbí dvacetiletá štěňata x_X


Druhý den se trochu zkomplikoval tím, že se máti z předešlé pařby tak trochu pochroumala záda, ale nijak zásadně (tedy alespoň pro mě ^^). Vzhledem k tomu, že jsem nemohla nahodit zavirované PC, tak nás čekala menší procházka na nádraží, abychom vykoumaly, kdy že to vlastně Glad jede v neděli autobus domů. Při té příležitosti jsem ji drobet provedla po městě (ale vážně jen málo, jsem ráda že trefím ze školy domů x_X), ukázala jí svůj současný Ústav i základku a k oběma přidala pár zcela vystihujících komentářů, které jen doplnily to, co jsem jí vyprávěla už na netu. Navíc se mi podařilo během této návštěvy získat výhodu, díky níž se jakékoliv Gladnessiny chabé pokusy o vyhrožování v okamžiku rozpadnou v prach.


Už při vyjednávání této návštěvy se mě Glad párkrát pokusila vydírat, že nepřijede, když na ni nepřestanu být hnusná. Chuděrka ovšem netušila, že teď jednou měsíčně dojíždím do Práglu na semináře o Japonsku pořádané Karlovou univerzitou. Díky tomu bylo mou jedinou odpovědí:

"Tak fajn, čekej mě poslední sobotu v měsíci."

Poté už následoval jen Gladnessin zoufalý řev ^^

Když pak byla u nás, převedla se řeč i na lolita šaty. Říkala jsem jí, že díky nejnovější situaci si nechám ty šaty nejspíš šít. Glad následně udělala tu chybu, že mě požádala, abych v tom nejezdila do Prahy. Hehe, v čem myslíte, že k ní příště přijedu? *evil*

Třetím bodem mé neskonale dokonalé výhružky je oslovení, které se, jak tuším, Glad vůbec nelíbí, totiž Užovko ^^ To se mě tak Glad jednou snažila setřít (a moc se jí to nevedlo), načež poznamenala něco o tom, že také umí být jedovatá. Tak jsem jí odpověděla:

"Ale to víš že jo, ty moje malá užovko." XD Nechápu proč tak vypěnila ^^


V každém případě jí teď stačí připomenout představu mé osoby, vystupující na plném nádraží z autobusu v lolita šatech a se zvoláním "Čau, Užovko!" a Gladnessin odpor zmizí jak pára nad hrncem. Je tak snadné nad ní získat převahu.


Víkend uběhl rychleji, než bych si přála, ale co se dalo dělat, Glad musela zpátky, aby si následujícího dne napsala nějakou písemku či co. Jsem si však jistá, že se brzy zase uvidíme, viď Glad...




PS: Glad, tak si to tak neber, já tě mám fakt ráda...vzpomeň si, jak dopadnul Kami ^^


PSS: Podařilo se mi vyfotit spící Glad, jen doufám, že ty fotky vyjdou *devil*