sobota 20. ledna 2007

Vánoce - čas hrůzy a hororu

Vánoce....Čas míru, lásky a rodinné pohody. Všude vůně jehličí, skořice, pečeného cukroví...Alespoň to do nás hustí z každé reklamy, na kterou narazíme. Už jenom kvůli nim si myslím, že jediným důvodem, proč se tady v našem malém ateistickém státě tahle "tradice" vůbec udržuje, je hybná síla médií, jež se z této příležitosti snaží vytřískat, co mohou. K smrti nesnáším tuhle komedii na šťastnou rodinu, kterou všichni jako na povel začnou hrát, a projevíte-li nezájem, či nesouhlas, vytasí se na vás s tím, že tohle nemůžete pochopit, protože jste příliš zabednění, materialističtí sobci a cynici. Ano, jsem jedním z nich a jsem na to hrdá!




Proč musím každý rok "slavit" tento svátek, třebaže nejsem ani křesťan, ani pohan, tudíž pro mě tento den nemá žádnou váhu? Radši bych chodila do Ústavu, než zabíjela dny posloucháním rodinných hádek, jejichž počet se zvyšuje úměrně se stresem a dobou, během níž jsme pohromadě.

Každý se na Vánoce těší, přestože to znamená jen další velké utrácení, další shon a zmatek, další nabourání běžného, předem připraveného života. Vážně, neznám větší slasti než se dívat, jak se máti rozčiluje s cukrovím, třebaže by ho mohla koupit v pekárně a ušetřit si tak mnohahodinovou námahu. Samozřejmě že je pak naštvaná i na mě, že jí nepomáhám, ale já jsem toho názoru, že když si dobrovolně vybrala tu komplikovanější cestu, tak ať si jí taky užije.

Od doby co máme PC, trávím Vánoce na něm. Mým cílem je pokud možno se co nejvíce vyhnout rodině a tak i nepříjemnostem s ní. Hezky si tu kecám s podobně založenými známými, věnuji se činnosti, která je pro mě důležitá či zábavná a snažím se zapomenout na ten horor, co mě čeká kolem šesté večer. Co máme druhé PC je to podstatně snazší, jelikož se mě odtud nikdo nepokouší vystrnadit. Porovnáváním tohoto a minulého roku jsem došla k závěru, že spokojenost rodiny se úměrně zvyšuje se zvyšujícím se počtem PC v domácnosti (a to nejen o Vánocích). Nejspíš o tom jednou napíšu nějakou studii.

Tyhle Vánoce jsem byla navíc nemocná (díky Gladness), takže má nálada zůstala viset někde u mínus třiceti. Když jsem se někdy k poledni vyhrabala z postele a nasnídala se (naobědvala), vyrazila jsem rovnou za svým miláčkem, jenž mi poskytoval útěchu i v tak bezútěšný čas. Ano, mé PC nikdy nezklame...tedy pokud zrovna nekolabuje. Umělohmotného stromku v obýváku jsem si všimla, až když jsem se tam tak třikrát prošla sem a tam.

Moji drazí rodiče jsou již dobře obeznámeni s mým postojem k Vánocům, takže se na mě nevyžadovala účast na celorodinném sledování TV, kde dávali ty samé pořady co posledních x let zpátky. Díky bohu za to, jelikož já tu měla mnohem zábavnější program (Sensitive Pornograph forever!). Krátce před šestou jsem však musela své PC opustit a přetrpět rodinou večeři, během níž jsem radši byla zticha, jelikož se matka na můj vytříbený cynismus netvářila zrovna nadšeně. Po večeři následovalo rozbalování dárků...

Jé ručník od babičky...to je ale překvapení!

Hmm, Martini od máti a krabice DVD od táty, další překvapení!

A pak zase hodně rychle na počítač, než mi tam vleze fotřik!

Další štědrý den byl za mnou, díky čemuž i to nejhorší, co se letošních vánoc týče. Návštěvě u babičky Červené jsem se vyhnula díky chřipce (tentokrát upřímně děkuji, Glad) a ta druhá přišla k nám, takže jsem zase mohla být na PC. Když mě viděli v jakém jsem stavu, neměli ani moc řečí.

Co se Silvestra týče, opět jsem ho "slavila" u PC s tím, že jsem po půlnoci na chvíli vyběhla ven vypálit si svých pár prskavek (nic nebezpečnějšího do ruky nevezmu), trochu se se sis projít po městě a nakonec zjistit, že už se nedostanu na internetové PC, jelikož si fotřík zase hraje na autoritu (co na tom, že se na net dokopal až za tři hodiny x_X).

Mno, a pak už zbývalo jen pár dní a zpět do Ústavu. Samozřejmě jsem se během prázdnin na učení ani nekoukla, takže to bylo vskutku veselé. Navíc jsem si hodně rychle odvykla psát a první hodinu jsme měli tuším dějepis…tímto se na vědomost dává, že kdokoliv najde odpadnutou pravou ruku, ať se mi ozve.

To už je ale pro dnešek vše, takže

See you later, space atheists!




(já a můj pokus o americký úsměv na štědrovečerní večeři)


Žádné komentáře: