sobota 20. ledna 2007

Návštěva Prahy

...aneb jak zažít horor na vlastní kůži.

Tak jsem zase tu, třebaže po dlouhé době. Ne že by se v mém životě nedělo nic zajímavého (právě naopak), prostě jsem jen byla děsně líná. Mno, zkusím zavzpomínat a uvidím, co ze mě vypadne.



Jako první bych vzala své zážitky z doby před Vánoci, jelikož je mám stále v živé paměti, přestože je to již půl věčnosti. Má drahá, milována a ctěná Gladness, jíž jsem poznala přes BL fórum, do mě dlouho hučela, že bych za ní mohla přijet, když už ona jednou absolvovala cestu sem. Abych pravdu řekla, moc se mi nechtělo. Jestli něco nesnáším víc než cestování, tak pobyt v cizím prostředí. Nakonec jsem se ale rozhodla, že přeci jen tuto malou výpravu za anime...tedy za mou drahou přítelkyní podniknu. Dohodly jsme se, že by se to mohlo odehrát tu středu před Vánočními prázdninami, jelikož se na Gladnessině škole měl konat sportovní den, na němž by jí jistě nikdo nepostrádal. Tohle datum ovšem padlo, jelikož já měla seminář z čj (chybět na něj by se rovnalo sebevraždě) a s ním i referát o Oscaru Wildovi + další dvě, tři písemky během dopoledne. Dalším příhodným dnem byl pátek, kdy u nás probíhala školní besídka (jediná zábavná za tu dobu, co v Ústavu straším), takže by to příliš nevadilo. Tak nějak z toho rovnou vyplynulo, že bych u ní přespala.

Pominu takový ten blázinec jako děsivou středu, třídní sraz, lítání po úřadech kvůli špatně vyřízené pojistce, odesílání naprosto legálních balíčků s anime a vánoční nakupování se sis, kdy jsme většinu dárků koupily u Matika v podobě alkoholu a zbytek pak v knihkupectví, a přejdu rovnou ke dni D.

Celá šťastná jsem vstávala v pět hodin ráno...tedy pokusila se vstát (samozřejmě jsem zase zaspala) a málem si nechala ujet autobus na nádraží. Když jsem konečně seděla v buse (kupodivu správném), nažhavila jsem mp-trosku a ještě trochu rozjímala nad životem. Bylo dohodnuto, že vystoupím na konečné. Problémem bylo, že v jízdním řádu to byla zastávka Dejvická, zatímco v praxi zase ta na Hradčanské, takže trvalo asi hodinu, než mě Gladness konečně našla, jelikož naprosto dokonale ignorovala všechny mé instrukce a popisy.

Kéž by tak skončily útrapy spojené s touto návštěvou! Ale nebylo mi přáno (překvapení!). Glad se samozřejmě rozhodla mi pomstít za všechny ty kecy, co jsem na ní kdy měla, a vytáhla mě na vánoční nákupy, které nechala na poslední chvíli. Za ty dva dny jsme lítáním po krámech (a to na neustále se opakující dráze Anděl-Václavák) strávily osm hodin! Osm!!! Ani netuší, jak v tu dobu byla blízko své smrti x_X

Ke konci prvního dne jsme se setkaly s KatkouSedl, další známou z BL fóra, díky čemuž se má agrese drobet snížila. Navíc mě Katka podpořila, takže se nám podařilo Glad přesvědčit, že toho nakupování už bylo vážně dost.

Během poslední cesty metrem toho dne (a že jich bylo) jsem se uklidňovala myšlenkou, že už budu mít klid. Tentokrát jsem nebyla daleko od pravdy. Když jsme přišly ke Glad domů, nikdo tam ještě nebyl, tak jsme se hezky uklidily k ní do pokoje. Toho dne měla přijet i přítelkyně jejího otce spolu s jejím synem, jehož Glad ještě neviděla (trošku hloupé načasování, ale co). Po jejich příjezdu jsme se tedy šly představit dolů, kde mě čekal menší šok, jelikož se z toho kluka vyklubal můj ex-spolužák ze základky. A pak že svět není malý! Příliš jsme nepokecali (vlastně vůbec), jelikož jsme se s Glad zase rychle vypařily nahoru, kde jsme rozebíraly, co se dalo - anime, chlapy, hudbu, knihy, známé...Nakonec se mi podařilo vydobýt chvilku na jejím PC a pustit jí pár klípků s Buck-Tick. Bohužel jsem se nesetkala s odezvou jakou jsem čekala, protože ten největší kompliment, který na jejich účet (resp. na Sakuraiův) Glad prohlásila bylo: "Vcelku pěkná vykopávka."

Málem letěla oknem.

Asi si budu muset zvyknout, že se většině lidem prostě líbí mladá, ničím nevýrazná štěňata x_X

Pomalu na nás začala padat únava celého toho dne a proto Glad přisunula mojí postel k PC, kam jsme se obě uvelebily, abychom shlédly pár dílů Yashi, japonského hraného seriálu, který se mi velmi líbil, přestože tam herci ukazovali to nejhorší ze svého hraní. Chybou však bylo, že jsme nechaly deku pod sebou, což jsem po dvou hodinách, kdy jsem se probrala, pociťovala především já, věčný zmrzlík. Byť jsem zavřela okno, v pokoji stále nebyla přijatelná teplota a tak mi nezbývalo, než se nějak pokusit usnout a doufat, že se snad Glad nakonec přeci jen odvalí do svého pelechu (tedy ono tam proto bylo důvodů víc než jen zalehlá deka, ale to radši nebudu rozebírat). Skutečně se mi zadařilo a já na chvíli zabrala. Po probuzení jsem s radostí zjistila, že je má postel prázdná, ale než jsem stačila zareagovat (zkuste si reagovat rychle, když jste zmrzlí a nevyspalí), vrátila se Glad z koupelny a lehla si zpátky do mojí postele...na mojí deku...V té chvíli jsem byla psychicky na dně, což mi vydrželo někdy do páté hodiny ranní, kdy se Gladness konečně rozhodla rozestlat svůj pelech, a já se tak dostala ke své milované dece!

Druhého dne se nám z peřin moc nechtělo, ale nakonec jsme se přeci jen daly trochu dokupy, najedly se, skoukly epizodu nějakého anime a zase drbaly. Podle plánu jsem měla odjet jedním odpoledním autobusem. Díky předešlému prochladnutí v centru města a pak i v noci jsem začala pociťovat, že na mě jde chřipka. Nebylo mi zrovna nejlíp, takže když jsem pak viděla, jak na zastávku přijíždí přeplněný autobus, do kterého se již nevejdu, chtělo se mi vraždit. Trochu jsme zapomněly vzít v úvahu, že je den před Vánoci, navíc sobota, takže spoje nejezdily tak často. Whuuups...

Co to pro mě znamenalo? Další nakupování...bylo mi mizerně a Glad mě vytáhla na další nákupy, jelikož předešlého dne dokázala za pět hodin koupit jen jeden jediný mizerný dárek!!!! (nádech, výdech...). Po menší dohodě mě nakonec domů hodila přítelkyně jejího otce, jelikož byla z Litvínova. Domů jsem přijela unavená, nemocná, psychicky zdeptaná a bez peněz někdy kolem osmé večer...


PS: Chřipku ode mě pak chytila celá rodina. Mám tě od nich pozdravovat, Gladness.

Žádné komentáře: