neděle 30. prosince 2007

Gladnessina cesta do blázince

A zase jsem jednou byla u Gladnes. Tentokráte jsem to raději vzala až po Vánocích, jelikož bych si jen nerada zopakovala tu katastrofu v podobě vánočních nákupů, jež se konala loni ^^; (...a ne, Glad, nikdy ti to neodpustím!).

Kupodivu šlo všechno plánování relativně dobře...nebo už jsem si spíš zvykla dostávat od mé drahé, milované a brzy mrtvé Glad informace na poslední chvíli. Odjet jsem k ní měla tím autobusem ve čtvrt na deset, což pro mě znamenalo budíček v sedm ráno, abych se stihla dát nějak dohromady, zabalit jí dárek (strašně roztomilý ňufatý=měkký plyšák) a ten druhý dodatečně koupit. Věděla jsem, že jí ten druhý naštve a nemýlila jsem se...škoda, že jsem nestihla vyfotit ten výraz, co měla, když ho dostala. Koupila jsem jí totiž...

*chvilka napětí*

...obojek! *chcípla smíchy*

Už dlouho jsem jí vyhrožovala, že jí nějaký pořídím, když mě bude zlobit, tak jsem to taky udělala. Koupila jsem jí takový pěkný černý *_* Moc jí slušel (foto1 a foto 2), což mělo i své značné nevýhody (zasvěcení pochopí a Glad, ty to neřeš, tebe se to netýká XD).
Chodila s tím pak celý den, což mě udivilo, jelikož já ani nedoufala, že si ho na sebe vezme byť jen na chvilku O_O Hold mě občas dokáže překvapit i příjemně.

Kromě obvyklého drbání, hádek a neustálého opakování vět typu: "Ty mě ale vůůbec nemáš ráda" a "Jsi na mě zlá" jsme si také udělaly drobnou procházku na poštu, jelikož Glad přišly nějaké nové mangy. Tedy, ne že bych se té procházky chtěla účastnit, já prostě neměla na výběr *cukání v oku*. Přinejmenším to alespoň netrvalo 8 hodin, takže pokrok XD Akorát jsem cestou zpátky (stále jen a jen do kopce super rychlým tempem) někde ztratila plíce a moje kondička se dobrovolně postavila ke zdi a odstřelila T_T

Po návratu do tepla domova jsem pak byla po několik minut naprosto opomíjena, jelikož se má drahá Glad jala trhat nové balíčky na kusy. Byla vážně děsně roztomilá, jak tam tak seděla se zářícíma očima jako malý harant o Vánocích XD

Když se dostatečně vynadívala na své nové přírůstky do již tak odporně velké sbírky mangy *dívá se na své dva nebohé díly Faku*, přišla řada na sushi, které vyrobila ještě před odchodem na poštu. Mno...příliš mi nešmakovalo, jelikož tam byly strašně cítit ty řasy a něco mi říká, že by to tak být nemělo *rozhlíží se odkud přiletí první kámen* Ona vůbec byla sranda ji přitom sledovat XD Obzvláště její první "rulička", tzv. "open-air sushi", jak jsem si to nazvala, byla k pokukání XD


Nakonec jsem se spokojila s klasickým toast-chlebem a šunkou XD

Naneštěstí na mě vcelku rychle padla únava a tak jsme se uchýlily k filmům. Když se ptala, co bych tak chtěla pustit, nenápadně jsem ji přinutila pustit Fantoma Opery s tím, že Erik mě určitě probere. Jsem tak ráda, že jsme celý film obě zlehčovaly svými poznámkami, protože před ostatními brečím nerada a já minule prořvala ten film od začátku do konce, jelikož čím lépe ho znám, s tím větším předstihem začínám dojemné scény oplakávat ^^;

Kvůli pohodlnějšímu koukání jsme si opět přisunuly mojí postel k PC a obě se na ni narvaly. Poučila jsem se však z minula a vytáhla deku dřív, než si na ni lehla...jen tak pro jistotu XD

Po Erikovi přišlo na řadu Full Metal Panic, mé značně oblíbené anime, jenže únava zapracovala a já k velké Gladnessině nelibosti odpadla XD

Druhý den probíhal ve značně líném duchu...ne a ne se vyhrabat z postele, takže to nakonec dopadlo tak, že jsme si ještě nařizovaly budík, abych neprošvihla autobus odjíždějící někdy kolem půl šesté odpoledne XD Glad mě vyprovodila jen na jejich stanici metra, zbytek byl na mě, z čehož jsem drobet znervózněla. V rámci metra je to v pohodě, ale problém nastal na Florenci, kde jsem trochu zakufrovala. Musela jsem se zeptat na cestu na nádraží, jelikož to nebylo nikde značené..tedy vlastně až u samotného východu, který byl dost zastrčený ^^; K mému nezměrnému štěstí jsem natrefila na dvě Pražačky, nikoliv na cizince, což se dá pokládat za něco nevídaného...

A pak hurááá domů, kde jsem si potvrdila, že mi nefunguje mobil x_X

PS: ...a v případě, že bych se dlouho neozvala, tak mě Glad zabila za ty fotky XD Nejspíš se celou dobu během čtení tvářila takhle XDDDD

neděle 23. prosince 2007

Předvánoční shon

Myslím, že tu nikomu nemusím vykládat o tom, jak je období svátků problematické, chaotické a vyžadující zvýšenou aktivitu téměř ve všech oblastech života (tedy až na spaní T_T). U mě se k tomu všemu přidalo i pár dalších věcí, které se Vánoc netýkaly.

Jednou z nich byla aktualizace na BL. Minulý měsíc jsem ji nějak nezvládla, ale tentokrát jsem byla rozhodnuta ji dokončit. Recenze byla napsaná, povídky upravené na html, pár návodů už jsem taky dala dohromady, takže už mi zbývalo jen udělat 51 návštěvních knih, které měly posloužit jako místo ke komentování jednotlivých anime/mang. Do konce svého života už nechci vidět ani jednu, jedinou návštěvní knihu!! Bylo to na zabití.

Moc mi ani nepomáhalo, že mě jedna dívčina neustále obtěžovala s tím, kdy že bude aktualizace. Furt. Stále dokola a dokola... každý den...

Vše jsem podle plánu měla dokončit 20., ale nějak se mi nakupily i další věci. Prvně tu byl sraz s jednou dívčinou, která se mi ozvala přes internet. Byla z Litvínova a nedávno se začala pohybovat v anime, japonské módě apod. Proč ne? řekla jsem si. Dohodly jsme se tedy na čtvrtek. Jako vždy jsem samozřejmě přišla pozdě. Musím se však pochválit, jelikož to bylo jen o pět minut ^_^

Nejsem zrovna komunikační tahoun, takže jsem se trochu bála, aby debata trochu nevázla, ale nakonec se až na pár chvil nestávalo. Dívčina to byla velice milá a příjemná, navíc i hezká (...má krásné oči a rty ^_^), takže když jsme si pak sedly do Knihovny (to je hospoda), utekly další čtyři nebo pět hodin jako voda. Probraly jsme snad všechno, od módy přes muže (máme stejný vkus) až po to, jak se na nás dívají ostatní "normální" lidé. Jen doufám, že se bavila stejně tak jako já ^_^

Doma už to tak příjemné ovšem nebylo. Čekalo mě žehlení a tak jsem si hned stoupla k prknu. Sestra zatím oxidovala na mém notebooku, ovšem nechala puštěné mé ICQ. Když jsem odcházela z domu, dala jsem tam status, že jsem pryč a to s hláškou "Nejsem tady, tudíž vám neodpovím." Někomu prostě nestačí ani to. Ona holčina, jež mě neustále otravovala kvůli aktualizaci samozřejmě zase psala. A nejen jeden vzkaz... Psala stále znovu a znovu... Sis jí tedy odepsala, že jsem pryč, načež ona jí napsala, aby mě prý prozvonila.

WTF!?! To mám jako přiběhnout na zavolání a ihned udělat, co si milostivá přeje?! Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Když pak napsala, že když mám ve statu, že tu nejsem a neodpovím, tak proč za mě sestra odpovídá, neměla jsem daleko k hysterii. Byla jsem vytočená a tak jsem jí odepsala něco v tom smyslu, ať dá pokoj a to ne zrovna příjemným způsobem. Upřímně, divím se, že jsem na ni nevyjela dřív *cukání v oku*

Druhý den nebyl o mnoho příjemnější. Byl pátek, poslední pracovní den před Vánoci a my se sis neměly ani jeden dárek, takže bylo jasné, že se vyráží na nákupy. Za hoďku a půl (sleduj, Glad!!!) jsme měly nakoupeno. Jeden dárek jsme opatřily v knize a pak jsme vyrazily k Matikovi, kde se dá koupit alkohol, různé kvalitnější čaje, káva, mlsání apod. Prodavačka z nás málem vykvetla, jelikož jsme tam nakupovaly vše ostatní ^^;

Po návratu domů jsme se akorát tak naobědvaly a čekala nás další hrůza. Babička měla tuším minulý týden svátek a my u ní ještě nebyli. Máti je na antibiotikách, takže to zůstalo na mě, že prý jí mám jít popřát. Nakonec se mi ale podařilo ukecat i sestru, aby šla se mnou. Nejde ani tak o babičku, to bych přežila, ale dejme tomu, že její nový přítel je mírně...nesnesitelný. Jedním slovem - idiot! Grmm...díky tomu, jak do mě hustil ty svoje stupidní kecy, se babička ani nedostala k oblíbené otázce všech příbuzných: "A už někoho máš?" Co já bych za tuhle otázku v tu chvíli jen dala T_T

Od babičky jsem zase letěla do města, koupit pár drobností, které jsme zapomněly, a pak už hurá domů, kde jsem konečně dodělala aktualizaci.

úterý 18. prosince 2007

Peroxid sis

Mwahahahaha, sis je blond XDDDD *válí se smíchy po zemi*



Je tedy fakt, že takhle odbarvený má jen předek hlavy a že to není konečný vzhled, jelikož si do toho chce udělat správné ímou černé proužky či co, ale to nemění nic na tom, že to tu dnes odpoledne byl jeden vtip o blondýnách za druhým XDDD

pondělí 17. prosince 2007

Třídenní abstinence a co následovalo

Tak fajn... *zhluboka se nadechne a vydechne, aby se uklidnila*. Jak už jsem psala, byla jsem ve čtvrtek a v pátek u dědy, což pro mě znamenalo nulové připojení. Na druhou stranu jsem však s vědomím, že net prostě není a nebude, netrpěla žádnými abstinenčními příznaky, spíše právě naopak. Dodělala jsem jedno interview s B-T, které mi tu leželo rozdělané od léta, přeložila pár stránek Dia (ten odpočíval rok) a napsala novou recenzi, což znamenalo, že cesta k nové aktualizace je otevřená.

Je vcelku vtipné, že jsem potřebovala být dva dny bez netu, abych byla schopná napsat jeden stupidní mejl. Před časem jsem dostala e-mail od jakéhosi údajného Japonce, který mi psal něco v tom smyslu, že je rád, že mají B-T fanoušky i v Evropě. Doufajíc, že jde o ženu, jsem odpověděla nějaké fanouškovské kecy na úrovni a tak jsme prohodili pár mejlů, až se nakonec ukázalo, že je to muž, stoprocentně hetero muž x_X Žádné rozplývání se nad hošanama nebude T_T Poslední mejl od něj mi tu ležel už asi týden, ale já nebyla schopná mu odepsat, tak jsem si ho stáhla a odpověď sepsala ve volné chvíli u dědy. Až když jsem ho v pátek večer odesílala, všimla jsem si, že k poslednímu e-mailu přiložil i svoji fotku. Inu, tomu se říká postřeh XDDD
Trošku mi připomíná Hisa-chana za mlada, ale vážně jen trochu. Jak se dalo očekávat, je součástí ošklivých 60% Japonců, což mě ale stejně nijak netýrá, jelikož nejsem až takový nadšenec do Japonska, abych s ním hned plánovala založit rodinu a stát se občanem té na hlavu padlé země.

Pak jsem skoukla i nějaký ten koncert a trochu zesystematizovala chaos na disku, jelikož je potřeba ho vyprázdnit.
Abstinence se projevila, až když práskly dveře auta a já stála před naším barákem s notebookem v rukou. Rychle vyběhnout schody, zakopat věci pod postel, aby fotřik neměl kecy, připojit se a.... nic. Net nešel.

Začaly se mi klepat ruce.

Uff, po pár minutách přeci jen začalo cosi nabíhat. Rychlost byla na zabití, ale byla. Vyřídila jsem si pár věcí a pak hurá na kutě, jelikož už zase byla jedna hodina ráno a já měla za 4 hodiny vstávat do práce x_X Po mém příchodu z ní mě rozhodně nepotěšilo, že net nešel. Prostě ani ťuk *cukání v oku*

Fajn, říkala jsem si, časem se rozběhne. Nerozběhnul se ani v neděli... Ani v pondělí... Celou tu dobu jsem vrhala nenávistné pohledy směrem k otci, který net v tu chvíli nepotřeboval, jelikož měl nové hry a tudíž o zábavu postaráno, a tak se ani nesnažil to nějak řešit. Až v pondělí odpoledne se usmyslel, že by možná bylo fajn tam zavolat. Měla jsem štěstí a o dvě hoďky později už jsem byla opět připojená. Bylo to jen taktak, jelikož už jsem v očích měla lehce psychotický lesk a v pokoji mi leží trosky z čehosi, co dříve bývalo stolem. To jak jsem o něj mlátila hlavou...

Hned jak naběhlo ICQ, už mi tu blikalo několik zpráv. Rychle vyřešit novou kapitolu povídky na BL, domluvit si dva srazy, udělat 50 návštěvních knih (vymyslela jsem si totiž, že u každé recenze na BL bude možnost komentovat dané anime/mangu) a oblítat kdesi cosi na netu.

Až teď jsem si řekla, že už to chce pauzu, ale až to tu dopíšu, jdu zase na návštěvní knihy...nechápu proč nejdou klonovat, když s anketami problém není *začíná jí z toho šibat*

Tahle hektická období bych vážně nejradši vypustila a zůstala jen u těch líných -_-

pátek 14. prosince 2007

Návštěva u dědy v Bezně

Tyhle zápisky píšu v době, kdy jsem offline, jelikož jsem se konečně dostala k dědovi a babičce do Bezna. Většinou za nimi jezdíme jednou, dvakrát ročně, ale teď to přes léto ani jaro nějak nevyšlo a tak jsem využila té příležitosti, že k nim v poslední době máti hodně jezdí v rámci své nové práce, a přifařila se k ní.

Vzhledem k tomu, že díky práci nemám volné víkendy, nešla jsem ve čtvrtek opět do školy, což mi tedy žíly netrhá, třebaže by už možná i mělo. Děda i babi žijí na vesnici v menším domku a musím říct, že jezdit sem v létě mělo své výhody - všude je tu totiž děsná zima, takže se hned zužitkovaly pletené ponožky, které mi před nedávnem matka udělala během jednoho ze svých nepříliš častých záchvatů pletací aktivity.

Co tady na tom místě skutečně miluji (tedy kromě zřejmě jediných rodinných příslušníků, kteří mi nevadí, a dobrého jídla) jsou kočky. Spousta koček. Už půlhodiny po našem příjezdu jsem se pomazlila se všemi čtyřmi kočkami, které tu jsou.

Chuděrušky moj mališké tu dost citově strádají, jelikož se jim zde nikdo nevěnuje, tak jak by potřebovali, takže je tu s matinkou pěkně rozmazlujeme.Jsou to takové obyčejné kočky, dvakrát větší než ty naše, akorát Beruška je siamka (kdybyste jen viděli ta modrá kukadla!). Škoda, že mě nenapadlo vzít foťák T_T

Život si tu jde svým, značně pomalým tempem a tak se po obědě zalehlo na kutě, ostatně tak jako pokaždé. Jen mě se dneska výjimečně nechtělo, tak tu sedím v kuchyni. Možná v tom má prsty i ta reportáž ze dvou B-T koncertů, které jsem právě přečetla.

Sparklingai se vydala do Japonska, aby tu skoukla hned dva (!) koncerty a to v Yokosuce (18.11.) a v Chibě (28.11.). Myslete si o mě, co chcete, ale když jsem to četla, brečela jsem. Částečně protože jsem to nemohla vidět - hlavně pak onu show v Yokosuce, jež byla zřejmě naprosto úchvatná - ale hlavně radostí nad tím, že si Sparklingai dala tu práci a vše tak pečlivě popsala i nám, kteří jsme tam být nemohli, a tak jsem si to mohla alespoň představit.

Jak už jsem psala, koncert v Yokosuce musel být zážitek. Jak se zdálo, tak i to vše užili jak fanoušci, tak i samotní B-T, což bylo vidět na tom, jak se do celého vystoupení položili. At-chan prý zase prováděl ty své sexy tanečky a sebeochmatávání, dokonce došlo i na nějaký ten fanservis (T_T).

V Chibě už to tak úžasné nebylo. Fanoušci se zde chovali trochu neukázněně, minimálně v blízkosti Sparklingai, a dokonce došlo i k tomu, že nějaké ***** zase stáhly chudáka Atsushiho mezi sebe. Musela ho vyprošťovat ochranka. Vážně bych takové střílela! *běsní* Není divu, že už se pak Atsushi k okraji pódia raději moc nepřibližoval a že se nemohl pořádně uvolnit T_T

V každém případě jsem se dostala do jakéhosi natěšeného fan-girl módu a se slovy vděku mé prozřetelnosti jsem si pustila koncert Day in Question 2003, který jsem si mimo jiné vzala se sebou ^^

pondělí 10. prosince 2007

Hodně divný den

Dneska byl vážně divný den....
Hodně divný den....

Za prvé jsem měla povoleno chvilku mluvit o Buck-Tick a dokonce pustit i jednu písničku. Před lidmi. Před místností plnou lidí. Netvářili se nadšeně, ale přinejmenším po mě nic neházeli, ani nekřičeli nic ve smyslu: "Táhni s nimi už ke všem čertům!"
To je úspěch. *snaží si vzpomenout, kdy naposledy tohle zažila*

Navíc jsem byla ve škole. Je pondělí. Já tam v pondělí nelezu. Pondělí je hned po víkendu a to prostě nemám sílu. I když tady možná zapracovala ta možnost šířit pravou B-T víru v podobě krátké prezentace, na níž jsem opět zapomněla a dávala ji z fleku.

Jedna holčina, neznalá netu, po mě chtěla pomoct s blogem. Podařilo se mi z toho vykroutit. Nechápu.

Dnes byl svět podivně krásný. Lidé byli krásní, tramvaj byla krásná, Most byl krásný, písmenka na bílé tabuli neviditelná...
Ne, nevlezla jsem do Hisashiho železných zásob LSD a ani jsem nevzala útokem Atsushiho bar. Zapomněla jsem si totiž brýle. Důsledek mého rozhodnutí jít v pondělí do školy a dokonce i přijít včas.

Poslední dvě hodiny pročítám blog jedné dívčiny a docházím k závěru, že mé příspěvky jsou literárně na úrovni třináctileté dívčiny. Myslím, že je mi to úplně jedno...

pátek 7. prosince 2007

Moje cesta k B-T šílenství

Speedygz na svém LiveJournalu napsala článek o tom, jak se dostala k B-T a mě to konečně donutilo sepsat něco podobného, jelikož už jsem to měla dlouho v plánu, ale lenost dosud stále vítězila.

Všechno začalo někdy v druhé polovině července minulého roku, kdy jsem si z Aarinfantasy stáhla seriál Nightwalker, kýmsi uváděný jako shounen-ai. K tomuhle tématu to sice mělo až na pár okamžiků daleko, ale i tak to byla zábavná podívaná, k níž se jednou zase vrátím. Pro nás je však v tuto chvíli klíčový opening tohoto seriálu - písnička Gessekai. Myslím, že Nightwalker je jediný seriál, kde jsem nechávala opening proběhnout celý, bez přetáčení. Od první chvíle jsem si tu píseň zamilovala. Text byl pěkný, hudba vynikající, ale to co mě zasáhlo přímo do srdce byl hlas zpěváka. Asi už nemusím vyprávět o tom, jak je pro mě zpěvák v hudbě důležitý, takže je jasné, že to byla pro tuto novou skupinu skvělá pozvánka do mého playlistu.

Prvním problémem bylo zjistit, jak se skupina vůbec jmenuje. Naštěstí neměli japonský název, takže si v titulcích stačilo vychytat něco, co bylo psané latinkou (tenkrát jsem ještě nevyužívala různých info databází ^^;). Za pár minut už jsem Gessekai stahovala z Gendou.com.

Jedna písnička mi samozřejmě nestačila a tak jsem vyrazila na návštěvu za strýčkem Googlem, aby mi zkusil vyhledat něco dalšího. Nedalo mi to a podívala jsem se i na galerii, kde mi jako první naběhly fotografie z jejich prvních let...




"Tihle pankáči že mají na svědomí onu nádhernou píseň?!" napadlo mě hned. "Ne, to není možné!"

Jednou z mých mála chyb *sebevědomý pohled* je i značná povrchnost. První dojem je pro mě velmi důležitý a pokud si ho někdo zkazí, jen málokdy dostane druhou šanci, aby si ho napravil. Dokonce ani pokud na mě někdo hned udělá dobrý dojem, nemá nic vyhráno, jelikož si ho zase může hodně rychle zkazit. A to se právě stalo hošanům z B-T.

Na měsíc jsem je uložila k ledu.

Začátkem září mi to ale nedalo (Gessekai mi po té době už začínala trochu lézt na nervy) a tak jsem si řekla, že dám té divné skupině ještě jednu šanci. Přeci jen, vždycky mě zajímala jen hudba. Koukat na ně nemusím...

Po chvilce hledání jsem vykopala nějakou stránku s několika mp-trojkami, ale naneštěstí některé z nich blbnuly a já byla omezená limitem, chýlícím se ke konci, takže jsem stáhla jen pár nových písniček - mezi nimi například Doll, Dress a Chocolate.

Přibližně ve stejnou dobu se mi podařilo najít torrent na singl Kagerou, v němž bylo navíc přibaleno i PV ke Kagerou. A to byl začátek konce.




Neznala jsem zpěvákovo jméno a už vůbec jsem o něm nevěděla nic dalšího. Teď když jsem však nejen slyšela jeho hlas, ale i ho viděla, mě naprosto okouzlil. Jeho vizáž v Kagerou je zcela jiná než kdekoliv jinde. Později, když už jsem tohle PV měla s čím srovnávat, mi přišlo, že se jeho vizážisté snažili, aby vypadal co nejošklivěji to jen jde. A možná právě proto tam vypadá tak zajímavě.

Kagerou mi tu běžela několikrát denně, až to začalo mému okolí lézt na nervy. V té době jsem také B-T naočkovala i Sarah Alex, jelikož jí tenhle klípek zaujal stejnou měrou jako mě.

Po příchodu Kagerou jsem se dala do dalšího hledání. Tentokráte i fotografií, jelikož už mi bylo jasné, že ony první fotografie, které jsem našla, nejsou zrovna nejnovější. Hodně dlouhou dobu jsem vyžívala jen na klipech na Youtube a písničkách, které jsem z nich vyoperovala, jelikož nic jiného jsem nikde nevyhrabala. Torrenty byly mrtvé a na dalších stránkách nebylo nic.

Až později jsem narazila na pár komunit na LJ, zřídila si tam registru a naučila se tam orientovat, díky čemuž se mi otevřela cesta k celé jejich diskografii, překladům textů, hromadě nascanovaného materiálu, apod. Hlavní ale byly informace.

Nikdy jsem se o žádnou skupinu nezajímala jinak, než hudebně. Líbil-li se mi někdo, stáhla jsem si jeho alba, zapamatovala si jméno a to bylo všechno. Nic dalšího se do složky "Důležité" nedostalo. Buck-Tick tohle mé pravidlo porušili. Samozřejmě, že ne hned. Trvalo to několik měsíců, než ve mě probudili až takový zájem, abych se o ně začala zajímat jako o lidi. A jak se mé názory na ně za tu dobu změnily?

Sakurai Atsushi
  • předtím - "Ten sexy ďábelský týpek"
  • dnes - můj současný názor se od toho počátečního příliš neliší, spíše se jen trochu prohloubil. Můj malý dekadentní princ, který se dokáže chovat a tvářit stejně tak nevinně a rozkošně, jako ďábelsky provokativně. Vážně, pro srovnání doporučuji skouknout videa Sasayaki z koncertu Sweet Strange Live a Glamorous PV.
Imai Hisashi
  • předtím - naprosto nedůležitý a ošklivý
  • dnes - se s At-chanem pere o první místo v žebříčku oblíbenosti. Na miliontý pohled se do něj prostě musíte zamilovat! Jeho osobnost je nepopsatelná, nedokážete ji vystihnout jedním jediným slovem. Ať už udělá, řekne nebo si oblékne cokoliv, patří to k němu. Nejlepším příkladem toho je fakt, že je to zřejmě jediný člověk, který tancuje hůře než Gackt a přesto se nad jeho vystoupeními nelámu smíchy, nýbrž rozplývám nadšením.
Hoshino Hidehiko
  • předtím - Wau, fakt sexy chlap, i když trochu evropský typ
  • dnes - NUDÁÁÁÁ!!! Sice furt ujde (i když už mi ta podobnost s evropskými muži vadí podstatně víc), ale po psychické stránce naprosto nezajímavý, nevýrazný. Nebýt několika málo fotek, které náhodou pořídil nějaký fotograf, skoro bych si myslela, že se ani neumí smát. Tak trochu mi připomíná Manu - furt stejný výraz ve tváři....tedy nijaký výraz ve tváři ^^;
Yagami Toll
  • předtím - Kami-sama, co to je?! O_O
  • dnes - Wai! Když bych chtěla někoho z nich potkat a pokecat s ním, tak by to byl Toll nebo jeho bráška Yutík. Vypadá jako pohodář a strašně fajn člověk, na kterého se můžete spolehnout. Něco mi říká, že je stínovým vůdcem B-T, ale psst!
Higuchi Yutaka
  • předtím - mají B-T čtyři členy nebo je jich pět? Sarah Alex ho nakonec překřtila na PAČe - Pátého Anonymního Člena. Velmi dlouhou dobu zůstával naprosto opomíjen...
  • dnes - ...za což bych se dnes nejraději propadla hodně hluboko do země. On je snad ztělesněním samotné roztomilosti! *rozplývá se* Myslím, že s ním by rozhodně nehrozila ona děsivá situace trapného ticha, jelikož je U-ta proslulý svou ukecaností. Myslím, že ho ostatní nesnáší....působí jako naprostý andílek, což se o nich říct nedá XDD
Jenže to s U-Tou nebyl poslední trapas. Po mnoha měsících, kdy jsem sledovala jejich koncerty a pročítala interview s nimi, jsem si myslela, že už se můžu považovat za regulérního fanouška, to přišlo jako rána z nebes. Z mě neznámých důvodů jsme si se Sarah u Hisashiho a Atsushiho prohodily jméno s příjmením *bere lopatu a jde se dobrovolně zakopat* Ještě teď mi přijde "Atsushi" příliš tvrdé. Sakurai by bylo mnohem hezčí křesní jméno *__*

Další kapitolou mého života s B-T je jejich fanservis. Snad jste nečekali, že se já,věrná fanynka yaoi, vyvaruji něčeho takového? Zbožňuji fanservis mezi At-chanem a Hisashim! Pokaždé, když ty dva vidím spolu, prolítne mi hlavou tisíc a jedna zvrhlá představa, v nichž ti dva figurují a vůbec se za to nestydím. Naneštěstí se tato krásná představení z jejich vystoupení ubíhajícími lety vytrácí. Od druhé poloviny 90. let šlo spíše o výjimky a v současné době se už téměř ničeho nedočkáte T_T Dle mého je chyba hlavně v Hisashim, jelikož At-chan se na pódiu oblejzá s kým může. Důkazem toho je společné vystoupení s Kiyoharem během písničky Just One More Kiss na B-T Festu nebo hostování Cube Juice na Atsushiho sólo koncertě při písničce Fantasy.

Samozřejmě si uvědomuji, že to vše je jen hra, jen představení pro úchylné fanynky jako jsem já. Hisashi působí jako největší heterák na světě (T_T) a Atsushi má na krku druhou manželku, ale stejně...pohled je na to krásný *__* škoda, že jsou ti chlapi tak hákliví na to, co si kdo myslí o jejich sexuální orientaci >_<



Mno, a to je asi všechno. Trochu mě mrzí, že jsem už tenkrát neměla ve zvyku blogovat tak často jako nyní, protože pak bych si svou cestu k posedlosti pamatovala mnohem podrobněji. Je škoda, alespoň z mého pohledu, že už si nepamatuji některé své názory ze začátku svého seznamování se s nimi, protože strašně ráda srovnávám takové to své "předtím a teď", ráda rozebírám vývoj svých vlastních názorů, jelikož dost často jde o názory naprosto opačné.
Mno, tak alespoň něco mi v té hlavě uvízlo... A teď už se jdu zase věnovat něčemu smysluplnějšímu *začne si systematizovat B-T galerii*

Edit: Hmm, nevíte někdo, jak rozchodit to zkracování příspěvků? x_X

čtvrtek 6. prosince 2007

Učení a sukně

Hmm, jsem jediná, kdo tu má všechno v angličtině, třebaže je v nastavení vybraná čeština, nebo je to problém více lidí? O_O Snad to brzy zmizí, jelikož mě to vcelku deptá *otrávená*

Dneska jsem se navezla do nějaké prezentace na pondělí. Samozřejmě že v anglině, jak jinak. Vtipné je, že ani moc nevím, o co jde, jelikož se to řešilo v pondělí, kdy jsem chyběla (ugh, vážně už tu absenci budu muset nějak zkrouhnout ^^;), ale jakmile Miluška řekla, že jde o prezentaci nějaké naší oblíbené skupiny, brala jsem to. Něco připravím a při nejhorším budu improvizovat XD Můžete třikrát hádat, jaká skupina to asi bude....*píská si*

Taky už se konečně pomaličku dokopávám k učení. Hmm, zjišťuji, že mi ani tak nevadí to učení samé, jako spíš vypisování poznámek. Je to prostě nuda. Z anglických reálií si nakonec jen vypíšu historii, protože tu nikde nemám sesumírovanou, ale zbytek vezmu z jedné chytré knížky, kde si to podtrhám. Horší je to s japonskými reáliemi, jelikož ty získávám z vypůjčených knížek. Tam se poznámkám nevyhnu x_X

*****
Zase jsem projížděla Saiyančin blog a zabrouzdala jsem do rubriky "Na prodej", kde má ještě jednu sukni. Vcelku se mi líbí (jsem na tyhle kytkaté vzory vcelku vysazená), ale 600 kč... x_X To teď fakt nedám. Je přede mnou ta objednávka z HK (doufám), Vánoce, sestřin svátek a pak ta návštěva u Gladness...Navíc už bych si konečně chtěla objednat ty moje krásné botky a korzet, na které tu každý den zaláskovaně koukám.

středa 5. prosince 2007

B-T ve Fool's Mate - Leden 2008

Jedna dívčina z B-T komunity na LJ naskenovala dvojstránku s článkem o B-T, jenž vyšel v novém Fool's Mate. Je to hodně krátký report o B-T Festu, který je mi stejně k ničemu, jelikož japonsky neumím ani znak a žádná dobrá anglicko-japonsky mluvící duše to nepřeložila...zase... Ale stejně by se tam nejspíš nepsalo nic, co už bych nevěděla *žhaví fan-informační linky*

Hide má nějak spláclé vlasy, ale furt vypadá pěkně....a stále naprosto bez výrazu *zmrzla* Yutík trochu pozměnil účes *umřela na přemíru roztomilosti* a Tool stále nosí své napůl-peroxid nagelované háro, bez něhož si ho už ani neumím představit. Akorát, že se na té fotce tváří jako vrah XDDD

Pro zájemce stránka 1 a stránka 2 - do oběhu je poskytla Tigerpal.

Gackte, zakažte už někdo Atsushimu nosit těsné kalhoty na tělo!!! *rozhodně to nemyslí vážně* Jedna z At-chanových fotek zde mě přesvědčila, že to co nedokázala Sarah Alex, bravurně zvládla Amaya_Blue. Kde jsou ty časy, kdy jsem se chlapovi na zadek prostě nepodívala ^^;



Wah, Hisa-chanovy kalhoty taky stojí za skouknutí, i když ze zcela jiného důvodu. Kdokoliv jiný by v tom vypadal děsně, ale Hisashi prostě ne. Je to hold osobnost - vždy jedinečný a ve všem svůj...



*pro dnešek oficiálně ukončuje B-T bláznění a jde spát*

pondělí 3. prosince 2007

Fotbal

Fotřik mi kvůli instalaci hry zabavil internet a tak jsem se přesunula do obýváku k televizi, kde zrovna běžely zprávy.

Jsem jediná, komu přijde, že není normální, musí-li na utkání, jenž by mělo divákům poskytovat zábavu, pravidelně zasahovat policie? Nejsem žádný fanda do fotbalu a podobných sportů, podstata tohohle honění se za míčem mi stále uniká, ale stejně nějak nemůžu pobrat, co z toho ti lidé mají, že se tam servou s každým, kdo jim padne pod ruku, rozmlátí celý stadion a stejně tak naloží i se vším a všemi, které potkají při cestě domů. Na tohle mi rozum fakt nestačí.

pátek 30. listopadu 2007

Co je nového

  • Konečně mi přišla výplata! Částka je sice mírně depresivní, ale co nadělám...lepší něco než nic. Jediným problémem je, že dorazila jen ta za říjen. Září ještě stále nikde ^^; Jen doufám, že si na mě šéfová vzpomene. Minulý týden jsem jí volala a ona že se na to prý podívá až jí skončí dovolená, tak jsem zvědavá.

  • Zase jsem marod...od začátku září už tuším po třetí. Grrrmm...Jsem zvědavá, za jak dlouho sebou zítra v práci seknu o zem. To bude fakt děsná sranda >_<

  • Wai! Včera mi napsala Glad! *_* Sice to bylo něco ve stylu "Na Vánoce přijeď!" a pak hláška "Nerušit!", ale i to je u ní úspěch ^^; Posledních pár měsíců mi píše, jen když ode mě něco potřebuje T_T Ani netuší, jak tím zraňuje mé city! T___T

  • Hmm, tak jsem nejspíš rozvedená, co se mého manželství s rackem týče. Její ego nějak nevydýchalo můj názor na Pražáky, jelikož se mi po naší poslední debatě už několik dní neozvala, což je divné. Moc dlouho nám to nevydrželo a to furt vyhrožovala, že se jí už nikdy nezbavím ^^;

  • Jsem otaku *zdrcený výraz* Celou dobu jsem si marně nalhávala, že tomu tak není, že existují větší cvoci než já, což je sice pravda, ale to nemění nic na tom, že jsem....otaku! Vzhledem k tomu, že se mi zase nechtělo nic dělat, tak jsem si pustila anime Genshiken, jež pojednává o skupince těhle šílenců. Sice to tam bylo samozřejmě hnané do extrému (třebaže mi něco říká, že i takoví se najdou), ale nemůžu popřít, že jsem i tak našla až nechutně moc společných bodů , hehe ^^;;

  • Dala jsem se do překládání B-T textů k albu Six/Nine, ale beru to dost pomalu, takže to v nejbližší době nejspíš nebude. Taková Kimi no Vanilla je ovšem mňamka *devil*

  • Kupodivu jsem dneska vyhrabala hentai, které mi nepřišlo k smíchu a dokonce mě i trochu zaujalo O_O Jmenuje se Angel of Darkness, má tři epizody, dá se tam mluvit o ději a jsou tam má oblíbená chapadla. Navíc se tam dokonce objevili dva muži, kteří byli hezcí (!!!). Bohužel s nimi nic nebylo (natož aby se ta chapadla zmocnila jich samých T_T), jelikož hlavní slovo měli zase jen strašně zlí (rozuměj šerední) záporáci x_X

  • Brzy mi dojde čaj... *kouká na prázdnou konvici*

pondělí 26. listopadu 2007

Plyšáci

Milý Ježíšku, moc bych si k Vánocům přála dva nové plyšáky, aby mému Panu Hafíkovi nebylo smutno....*chibi kawai očka*



sobota 24. listopadu 2007

Lucy

Sice bych se tu dneska mohla docela obstojně rozepisovat o tom, jak mě moje práce se...štve, ale nějak na to nemám náladu. Radši sem prsknu něco málo o Lucy.

Jednoho večera si takhle zase Hisashi seděl v baru spolu se svými přáteli Kiyoshim (Machine) a Katsushigem Okazakim (Age of Punk) a samozřejmě se náležitě ztřískali. Možná právě díky tomu z Hisashiho vypadl nápad dát to dohromady (rozumějte jen hudebně). Zatímco Kiyoshi hned souhlasil, Katsushige raději počkal, až ti dva vystřízliví. Kupodivu si na ten nápad všichni pamatovali a tak se zrodila Lucy - skvělá rocková záležitost, která mi přijde o stupínek lepší než samotní B-T.

Zatímco Katsushige sedí za bicími, Kiyoshi s Hisa-chanem obstarávají kytary a zpěv. Wah, miluji zpívající kytaristy! Po vizuální stránce to pro mě nemá chybu! *___* Je sice pravdou, že ani jeden z nich neumí zpívat, ale tady to prostě nějak funguje.


Bullets - Shooting Super Star PV


Valium Pills live


Hisa-chanovi (vpravo) to v Lucy moc slušelo. On je vůbec jeden z těch mužů, kteří jsou tím krásnější, čím jsou starší. Navíc mu ty delší nadýchané vlasy sluší podstatně více než krátké či upláclé, jaké dříve často nosíval.

A stejně tak to tam zatraceně hodně sekne i Kiyoshimu (vlevo) *____*





čtvrtek 22. listopadu 2007

Sestřin blog, hamburger a trocha humoru

Mno, tak tenhle měsíc mi aktuelka zase nějak nevyšla. Prostě nestíhám x_X Jednu mangu sice už načtenou mám a nebyl by problémy překousat i tu druhou, ale ať už se snažím vyplodit recenzi, jak chci, vždycky z toho vypadne cosi nedefinovatelného, co se nedá použít.

Celé včerejší odpoledne jsem strávila nad blogem své drahé sestry. Ugz, ještě že nakonec nezvolila ty šajnující barvy, co původně chtěla, ale stejně je to na oslepnutí XD Čímžto chci jemně naznačit, že já jen plnila její přání. Ten vzhled jako takový není má práce!!!

*****
V poslední době (tedy když už se tam čas od času ukážu) mívám ve škole pocit, že jsem slítla do dalšího ústavu. Nejspíš je mi souzeno na věky věků putovat po zdejších blázincích, protože mi něco říkám, že pokud se dostanu do Olomouce, nebude to lepší XD

Dneska jsme hráli takovou vědomostní soutěž a podle dohody měla ta skupina, co prohrála koupit té druhé hamburger, jelikož hned naproti máme mekáč. Mwahaha, a moje skupina vyhrála. Už dlouho jsem si tam chtěla koupit nějakou ňamku, ale lenost stále vítězila. Když ono je to takové namáhavé přejít tu ulici XDDD

Musela jsem se smát, když tam pak holky začaly studovat kalorie či co, přičemž se tvářily zhrozeně a probíraly, jak to zhubnout. Mě tyhle čísla nikdy moc neříkaly. Co se týče váhy, mám jediné pravidlo - nejít nad 60 kg (což se mi jednu dobu tedy zvedlo na 63 XD). Víc mě nezajímá XD

*****
Ugz, tak jsem zase narazila na jedno vražedné video. Japonci mě asi nikdy nepřestanou překvapovat...jen si nějak nejsem jistá, jestli je to v tomhle případě v pozitivním nebo negativním slova smyslu XD




úterý 20. listopadu 2007

Dirty Girl! Hentai a Atsushi

Tak jsem si dneska udělala moc pěkný avatar, akorát že tak nějak nevím, kde ho použít, jelikož s ním všude narážím na velikostní limity T_T (pokud se nebude hýbat, klikněte)
Atsushi je prostě inspirativní, i když nevím, jestli by byl zrovna nadšen tím směrem, jímž se má inspirace ubírá XDD *v hlavě jí běží řada zvrhlých myšlenek s Atsushim a Hisa-chanem v hlavní roli*

*****
Dnes odpoledne se mi nějak nechtělo nic dělat, tak jsem si řekla, že skouknu nějaké to hentai, abych taky furt nebyla fixovaná jen na yaoi. Racek mi doporučila seriál Cool Devices, že prý se jí velice líbil. Mno, skoukla jsem tři díly a druhý vcelku ušel, zbytek jsem prozývala. Tedy pokud jsem se u toho zrovna nechlámala, jak smyslů zbavená.

Proč v hentai vždycky rozbrazují ženské pohlavní orgány zcela jasně, ale ty mužské bůhví jak kamuflují? Aha, protože to dělají chlapi x_X Už jsem v tomhle ohledu zvyklá na ledacos (přeci jen, v yaoi se dosti často objevují průhledné exempláře), ale ten dnešní světelný meč mě fakt dorážel XDDDD I myš, jako jsem já, má své hranice snesitelnosti a tohle už bylo skoro za XDDD

O ženském poprsí velikosti airbagů a vypouštění přehrad už tu raději ani nebudu mluvit ^^; Už tak uvažuji o tom, že sem brzy budu muset dát varování NC-17 XDDD


sobota 17. listopadu 2007

Nový wallpaper

Tak jsem zase po dlouhé době měnila obrázek na ploše. Mojí oblíbenou dívčinu od Roya vystřídala následující kráska.
Vážně mě začíná štvát, že si tu nemůžu jen tak lusknutím prstů zhmotnit koho chci rovnou do svého pelíšku. To prostě není fér! Takhle jsem tu sama samotinká, jen já a můj Pan Hafík T_T


pátek 16. listopadu 2007

O myšce a kouzelné hrací skříňce

Žila byla jedna krásná, veskrze dokonalá myška, jejíž jedinou radostí v životě byla malá kouzelná hrací skříňka. Neustále ji nosila s sebou, aby se tak mohla uklidňovat nádhernými melodiemi i v nešťastných, těžkých chvílích, kterým se v životě nikdo z nás nevyhne. Jedno dne se však kouzelná skříňka rozbila. Myška plakala dlouho a usedavě, avšak nebylo jí to nic platné. Nakonec se rozhoda pořídit si novou hrací skříňku. Hned jí však bylo jasné, že to nebude nic snadného, protože to nesměla být jen tak ledajaká skříňka.
Tu si však vzpomněla na legendární město Datart – ráj vší elektroniky, kde by se pro ni jistě něco našlo. Vstup do tohoto města byl však všem smrtelníkům přísně zakázán. Šla tedy za jednou starou čarodějkou, která jí v křišťálové kouli ukázala všechny hrací skříňky, jichž v Datartu bylo. Po dlouhých hodinách hledání a srovnávání si přeci jen jednu vybrala. Jmenovala se Xtreme M3X a myška se do ní zamilovala.
Přestože jí bylo slíbeno, že její nová hrací skříňka dorazí do dvou dnů, ani po dvou týdnech se nedočkala. Poslala tedy dopis, aby zjistila co se děje. Druhý den se před ní zničehonic objevil duch se sexy hlasem. Omluvil se jí a informoval ji, že jde o blíže nespecifikovanou chybu. Sám tedy obnovil žádost o zaslání a pak zase hned zmizel.
Myška tedy s novou radostí čekala, ale opět marně. Znovu promlouvala s duchem a znovu jí bylo slíbeno, že její kouzelná hrací skříňka dorazí. Ale ani tentokrát se nedočkala. Čekala a čekala, znovu se dvakrát pokusila vyvolat ducha, avšak tentokrát bez odpovědi. Až na potřetí se jí to podařilo. Duch jí řekl, že se pokusí zjistit, co se stalo a za chvíli jí dá vědět. Tři dny o něm ale nebylo ani vidu ani slechu. Myška byla smířená s tím, že se po kouzelné hrací skřínce bude muset podívat někde jinde, když tu….jí skutečně přišla!
Od té doby žila myška šťastně až do smrti….

Ano, přesně tak. Svojí mp-trosku jsem si objednávala 6.10. Když se ani po dvou týdnech nic nedělo, napsala jsem mejl. Druhý den mi volali, že se stala nějaká chyba a že mi znovu vytvořili objednávku. To se opakovala ještě jednou, ale ani na potřetí jsem se ničeho nedočkala. Mé další dva e-maily s klidem v duši ignorovali, takže jsem tam nakonec volala. Muž na druhé straně mi řekl, že se pokusí zjistit, co se stalo a že mi za chvíli zavolá. Několik dní se opět nic nedělo a já byla rozhodnuta ten pátek zrušit objednávku. Nakonec mi přeci jen má drahá mp-troska přišla (14.11.), ale nedočkala jsem se ani slovíčka vysvětlení. Vskutku ukázkové jednání >_<

pondělí 12. listopadu 2007

Labyrinth OST a David Bowie

Včera se mi dotáhl soundtrack k filmu Labyrinth. Víceméně jsem ho stahovala jen kvůli těm několika písničkám, v nichž zpívá David Bowie. Hudba k filmu je sice velice vydařená a dá se poslouchat i sama o sobě (nejsem přílišný fanda filmových instrumentálek), ale nemám na to prostě náladu.

K poslechu tohoto alba jsem se dostala až dnes večer (zkuste si něco poslouchat, když vám tu věčně hraje TV *vražedný pohled směrem k sestře*). Nejvíce jsem se zřejmě těšila na písničku "Within you" (odkaz na příslušnou scénu na youtube, která je vážně úžasná i po vizuální stránce), jež na mě zapůsobila z celého filmu asi nejvíc. Ostatní písně ("Underground" a "As the World Falls Down") se však drží v těsném závěsu za ní. Jediná "Magic Dance" mi trochu nesedla (nejspíš kvůli tomu děcku ve filmu XD).

David Bowie mi hlasem a stylem zpěvu trochu připomíná Sakuraie Atsushiho (tedy ono by bylo správnější říci to naopak). Však je to také jeden z oblíbených At-chanových hudebníků. Navíc Atsushi sám je čas od času nazýván "japonským Davidem Bowiem", takže zřejmě nejsem jediná, kdo se k tomuto přirovnání uchýlil.

Oba ve mě velice snadno dokáží probudit téměř jakoukoliv emoci jen za pomoci svého hlasu, což je u mě velice ojedinělé. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, nenapadá mě nikdo další. Všechny ostatní zpěváky mám automaticky spojené s jedním, dvěma pocity, k nimž svádí tónina jejich hlasu (třeba Klahu poslouchám kvůli nostalgii a temné romanci), ale nic víc.

Díky filmu jsem se také konečně dokopala ke stáhnutí Davidovi diskografie, jíž možná jednou i dotáhnu (rychlost torrentů mě asi nikdy nepřestane udivovat x_X). Už se nehorázně těším, až si to všechno poslechnu, i když mi něco říká, že se mi ze začátku své kariéry asi nebude trochu zamlouvat z hlasového hlediska. To samé jako s Atsushim - prostě moc mladý ^^;

A na konec ještě překlad písničky "Within you" (V tvém nitru):

Jak jen jsi změnila můj svět, má drahá
Moříš mě hlady a vyčerpáváš téměř ke smrti
Vše, co dělám, dělám jen pro tebe
Nehýbu hvězdami jen tak pro někoho

Utíkala jsi již tak dlouho
Utíkala si již tak daleko

Tvé oči mohou být tak kruté
Právě tak, jako můžu být krutý i já
Přestože v tebe věřím

Ano, můžu být

Žít bez slunečního světla
Žít bez tlukotu tvého srdce
Já, já nedokáži žít v tvém nitru
Já nedokáži žít v tvém nitru

Já, já nedokáži žít v tvém nitru


středa 7. listopadu 2007

Největší sci-fi všech dob

Vždycky jsem tvrdila, že éra komunismu byla pro science fiction nejvýznamnějším obdobím. Vždyť kdy jindy a kde jinde vznikalo tolik fantastických a neuvěřitelných věcí jako právě ve Východním bloku té doby? XDDD
(Pro zvětšení klikněte)

Článek z časopisu ABC (té poslední poznámky si nevšímejte. Přidal autor obrázku XD)


Ukázka z recenze na knihu Pán prstenů :


A na závěr článek o osobních počítačích a Windows z roku 1986 - zde. (pdf)

Tak co? Taky jste se tak nasmáli jako já? XDD Díky Gacktovi za dnešní prohnilý kapitalistický svět XD


úterý 6. listopadu 2007

Labyrinth

Ústřední postavou filmu Labyrinth je mladá dívka Sára, která velmi často utíká do své říše snů, aby tak unikla dle jejího názoru nelibé realitě, v níž se neustále musí podřizovat svým rodičům, hlavně pak své protivné maceše, a mladšímu bratrovi Tobymu.


I tento víkend je jí souzeno se o Tobyho postarat, zatímco se budou její rodiče bavit venku, což se jí samozřejmě nelíbí. Navíc se Toby rozplakal a vůbec není k utišení. Naštvaná Sára tedy vysloví přání, aby si ho odnesli skřítci a ona tak měla pokoj. Jenže jak si přála, tak se také stalo. Její bráška byl unesen na hrad krále skřítků Jaretha a pokud ho chce Sára získat zpět, musí projít rozlehlým, spletitým labyrintem, v němž se ukrývají mnohá nebezpečí, až do jeho středu, kde se nachází Jarethův hrad. Na cestu má však pouhých 13 hodin. Po uplynutí této lhůty se totiž její bratříček navždy promění ve skřítka.

Sára se cestou naučí něco o své osobnosti a o svých chybách a pozná nové přátele, kteří jí pomohou. Nemají to však vůbec snadné, protože Jareth nehraje čistou hru. Je rozhodnut dívce její snahu zmařit.

Už ani nevím kolik let to je, co jsem tento film viděla naposledy. Rozhodně je však jisté, že jsem si ho zamilovala už jako malé dítě. Král skřítků Jareth, jehož si zahrál zpěvák David Bowie, si mě ihned získal svým podmanivým hlasem a vůbec to kouzelné prostředí labyrintu mě chytlo u srdce. Neumíte si tedy představit mou radost, když se mi konečně podařilo sehnat českou verzi tohoto filmu.

Trochu jsem se obávala, že když se na to podívám po tak dlouhé době, dopadne to jako s mnoha dalšími filmy, které se mi kdysi líbily, avšak dnes u nich umírám smíchy a hodnotím je jako značně mizerný brak.

Přestože byl film natočen roku 1986 je jeho vizuální stránka poutavá i dnes, v době super moderních počítačových efektů. Výtvarné provedení všech loutek a masek, které se během filmu objevily, je provedeno s mistrovským umem, nad nímž jsem se musela nestále pozastavovat. A ani prostředí samého labyrintu, města skřítků či hradu nezůstávalo pozadu. Všechny ty barvy, roztodivné pohádkové bytosti a scenérie jsou pastvou pro oči, díky nimž je tento příběh ještě kouzelnějším.

To se ale nestalo, což jen potvrzuje kvalitu tohoto fantasy. O to více jsem ráda, že se k tomu teď můžu kdykoliv vrátit.

David Bowie měl sice trošku divný hlas, který se mi k němu příliš nehodil, ale časem si myš zvykne na horší věci. Navíc, během písniček je zde ponechána angličtina, takže se nedá říct, že bych byla o jeho nádherný hlas (trochu mi připomíná Atsushiho) nějak významně ochuzena. Konečně mě to také přivedlo k nápadu, si od něj něco sehnat, což jsem sice plánovla již dlouho, ale nikdy jsem se k tomu nedokopala.

A také jsem si při tom všem nostalgickém vzpomínání uvědomila, že jméno Sára, které jsem dříve hojně používala, mám nejspíš odsud O_O

Navíc teď koukám, že na motivy filmu byla vytvořena také hra a dokonce i pokračování v podobě mangy Return to Labyrinth, jíž vydalo nakladateltví Tokyopop O_O Kde se to dá sehnat???!






čtvrtek 1. listopadu 2007

Kadeřník

Tak jsem zrovna přiletěla od kadeřníka, kde už jsem nebyla rok, jelikož se mi neustále nedařilo dát si peníze stranou. Moje vlasy podle toho tedy také vypadaly x_X Těšila jsem se, jak konečně shodím nějakých deset centimentrů délky a obnovím sestříhání. Minule se mi tenhle kadeřník osvědčil, jenže tentokrát...prostě mě odbyl. To sestříhání je jakési pofidérní a navíc mám jednu stranu o trochu delší. Sice to při běžném nošení není moc vidět, protože to s tím sestříháním vážně nepřehnal, ale stejně...

Vypadá to, že se asi zase budu muset porozhlédnout někde jinde...


pátek 26. října 2007

Překlad B-T textů a zamyšlení se nad nimi

Po velmi, velmi dlouhé době jsem se zase vrátila ke svým Buck-Tick stránkám a překladům. Sice tu mám už několik měsíců rozdělané interview z Fish-Tanku (oficiální fanklub), kde mi chybí tak půlka Hisashiho a Tolla, ale nějak se mi k tomu nechce. Hold zase ten Hisa-chan x_X

Rozhodla jsem se tedy pro překlad nějakého alba a vzhledem k tomu, že mi tu posledních pár dní hrají věci z období 1987-93, padla volba na Darker Than Darkness (D-T-D). - texty zde.

Tohle album by se podle mého dalo považovat za přelomové a to v mnoha ohledech. Atsushiho hlas už nezní tak mladě a pisklavě jako u těch dřívějších, spíše zde začíná jeho transformace do toho úžasného, jedinečného sexy hlasu, který můžeme slyšet dnes.

Anglických slovíček, jež měly s ostatním textem jen málo společného, také naštěstí začalo radikálně ubývat, což mi značně ušetřilo čas. Nemusela jsem 4 hodiny přemýšlet, jak z něčeho stupidně znějícího udělat něco....méně stupidně znějícího (o tom, že tyhle úvahy jsou pak stejně k ničemu, se raději nezmiňuji).

Další věcí, která mi usnadnila život, i když ta už se hošanů příliš netýká, je fakt, že D-T-D je komplet přeložené do angličtiny na stránkách This Is Not Greatest Site, na nichž dle mého soudu spolupracují osoby znalé obou jazyků. Předešlá alba u nich bohužel nenajdete. Jediné překlady, co jsem viděla, jsou na B-T komunitě na LJ, kde je překládá někdo z ne-anglicky mluvící země a je to na té angličtině znát. Občas prostě nevím, co tím chtěl autor říct T__T

Nejvíc zabrat mi dala píseň Ao no Sekai, nad kterou jsem skutečně seděla dlouho a výsledek je stejně mizerný. Dle mého je z ní strašně cítit angličtina, ale vzhledem k tomu, že jsem se o její překlad pokoušela včera a dnes opět úplně od začátku a bez úspěchu, tak už s tím asi nehnu. Alespoň ne teď.

Jejím přesným opakem byla Yuuwaku - ah, kdybych jen tušila, jak nádherný text má, milovala bych ji více než doposud! Její melodie je značně bluesová, což dle mého k Atsushimu sedne. Důkazem toho je píseň Cabaret z alba 13kai wa Gekkou (2005), i když ta textově pojednává o trochu něčem jiném. Zatímco Cabaret je provokativní a sexy, Yuuhwaku je velice smutná píseň o muži, který se chce zabít. Projevuje se zde tedy spíše ta dekadentní část Atsushiho, jíž zbožňuji asi ze všeho nejvíc.

Hisa-chan se tu může pochlubit jen dvěma texty - Kamikaze a Madman Blues. Obě se mi kupodivu překládaly vcelku hezky, což u něj není pravidlem.

Zatímco Madman Blues pokládám za textově velmi slabou, přestože myšlenka je dobrá, v Kamikaze můžu pochválit nejen ideu, ale i její zpracování. Když už od něj něco přeložím, musím nad tím alespoň na chvilku zapřemýšlet, hledat skryté významy mezi řádky. U toho chlapa prostě myš nikdy neví, co ještě může objevit ^^

Když už jsme u toho zamýšlení se nad texty, vzpomněla jsem si na dnešní debatu s Rackem (jedna z mých známých - Zdravím, manželko XD). Přeposílala jsem jí totiž jeden řádek z písně D-T-D, který mi dal skutečně zabrat. Racek se tomu upřímně zasmála, že jí to nepřipadá příliš smysluplné. Upřímně, v tomhle případě význam unikal i mě. V každém případě se mi tak podařilo převést debatu na B-T. Naneštěstí se ukázalo, že je Racek v jistém ohledu stejný jako Sarah - nemá naprosté pochopení pro poezii plnou metafor, takže jsem já, milovník Baudelaire, opět zůstala nepochopena x_X

Mimo jiné jsem jí také udělala menší přednášku o tom, v čem se liší Hisa-chanův a At-chanův styl psaní.

Atsushi je básník a to tělem i duší. K vyjádření svých myšlenek využívá květnatých slov, eufemismů, prostě se je nesnaží vyjádřit přímo. Ano, i on holduje Baudelairovi a zřejmě právě tady čerpá svou inspiraci. Proto ho čtu stejně jako výše zmíněného básníka - nejdu po významu jednotlivých slov, ale po oněch snových obrazech, které vytváří a které ve mě vyvolávají pocity.

Hisashiho styl je diametrálně odlišný. On raději sází na údernost a přímost. Nechce, aby se k vám význam jeho slov nenápadně vplížil bez vašeho vědomí, ale aby k vám přišel a nakopl vás. Nevím proč, ale vždycky se mi v souvislosti s ním vybaví slovo kyber-punk XD

Ani u něj se ale pravý smysl jeho slov neodhaluje snadno, protože pokud mají ti dva něco společného je to záliba v narážkách, dvojsmyslech a metaforách. Nad jejich texty se prostě musíte zamyslet. Možná dojdete ke zcela jinému významu, než jaký byl původně zamýšlen, ale jak se říká, nikdo nemůže vědět, co tím chtěl básník říct a B-T nejsou naštěstí součástí školních osnov, takže se nikdy nedočkám toho, jak je vykládá jedna nejmenovaná češtinářka, jež byla toho názoru, že jen ten její výklad je vždy správný.

Jejich texty jsou jedním z mnoha důvodů, proč je považuji za jedinečné. Na současné populární hudební scéně bohatě stačí, když vám tam kdosi s platinovými řetězy kolem krku 16x zopakuje bezvýznamné "I love you, baby" a k tomu hodí hudbu z písničky, kterou zrovna slyší v rádiu. S B-T tomu tak není. Ano, samozřejmě, po 20 letech tvorby se i u nich občas projeví náznak sebevykrádání, i u nich se dají nalézt slabší věci, které by měli hošani zakopat někam pod postel a už je nevytahovat, ale v poměru k těm dobrým věcem jde o zanedbatelnou část. Jejich texty jsou uměleckým dílem, poezií a já si troufám říct, že tímhle se může pochlubit jen velmi málo interpretů.


úterý 23. října 2007

Nepřítel za katedrou

Tak dneska bylo ve škole veselo. Myslím, že už se nemusím zmiňovat o tom, jak mi drahá lektorka Petra padla do oka. Dnes konečně došlo k našemu dlouho očekávanému střetu.

Ráno opět přišla o deset minut později, ovšem tentokrát s tím, že prý takhle už bude jezdit vždycky, protože se jí nechce jezdit dřívější tramvají, jelikož by pak musela 15 minut čekat (to by byla fakt tragédie, ne že by tam někteří dojíždějící nečekali každý den mnohem déle x_X). Dneska už jsem od rána byla trochu v ráži a tak mi ujela poznámka v tom smyslu, že po měsíci téhle praxe je již trochu zbytečné nám to oznamovat.

Petra, překonávajíc tak mé představy o své hysteričnosti, si ihned začala hrát na uraženou a ublíženou a co že si to dovoluji jí vyčítat deset minut. O pět minut později už mi vyčítala, že chci poslat stížnost na vedení Parole (já od té doby vůbec nic neřekla!). Musela jsem se smát, když jsem ji tak poslouchala. Prý, že jí hned bylo jasné, že pokud s někým budou problémy tak se mnou, jelikož mám problém s ní, s rodinou... (Co ona sakra ví o mé rodině?!). Pak mě navíc začala obviňovat z toho, že se jí snažím zničit pověst. Měla jsem sto chutí jí říct, ať mě laskavě nesrovnává se sebou (je to totiž děsná drbna), protože já nemívám ve zvyku chodit po městě a vyprávět lidem na potkání, co si o ní myslím (ne že by z toho většina nebyla pravda).

Když se nakonec zeptala, komu ještě vadí, že chodí takhle, stalo se přesně to, co jsem očekávala - ticho. A to i přesto že jsem rozhodně nebyla sama. Dokonce i jedna spolužačka, která Petru nesnáší stejně jako já, mlčela, ba co víc, ji později ještě chlácholila. Ozvala se jen jedna dívčina, podle níž to také není zrovna košer. Dříve jsem ji příliš nemusela, ale tímhle v mých očích hodně stoupla. Upřímně, nečekala jsem to od ní, ale příjemná překvapení jsou vždy vítána.

Na konci pak Petra nechala poslat nějaký papír, kde se mělo podepsat, kdo chce, aby odešla nebo naopak. Nevím, nevěnovala jsem jí pozornost a už jsem si četla. Za tu hodinu a půl jsem spolkla tolik poznámek, jako nikdo. Když s ní jedno konstatování provedlo tohle, co pak všechno ostatní, co jsem si myslela XDDD

Bude to s ní rozhodně veselé, ale já jsem radši. Jistě, pro ostatní to asi nebude moc příjemné, ale já si umím s otevřeným nepřátelstvím poradit mnohem lépe než s tím skrytým, kdy na sebe házíme jeden americký úsměv za druhým a své názory si necháváme pro sebe.

Takže...

See you later, space enemies!


sobota 20. října 2007

Japonsko a plastiky, lolita, knihovna

Zase jsem jednou lítala po netu a na jednom blogu našla zajímavý odkaz. Můžete si tu prohlédnout fotky různých známých osobností (samozřejmě že z Japonska) před a po plastických operacích. Nikoho asi nepřekvapí, že je tam i Gackt, ale co mě upřímně rozesmálo byl kytarista Hide z X-Japan, který již zemřel XD


Dost lidí se kvůli tomu rozčilovalo, ale sakra, copak černý humor vymírá? XDDDD

*****
Jinak, Saiyanka dala nabídku na další hromadnou objednávku, tentokrát z jednoho skutečně laciného lolita butiku z Hongkongu. Naprosto jsem se tam zamilovala do jedněch sweet lolita šatů. Pokud (tedy jestli vůbec - záleží na počtu lidí) se to bude objednávat až po Vánocích, mohla bych oželet korzet, který jsem chtěla, odsunout boty a pak bych možná měla i na dvoje šaty a nějaké další doplňly (spodničku, apod.). Ty šaty by mě měly vyjít tak na dva tisíce. Přesně tolik by mě to stálo, kdybych si je nechala ušít (bez materiálu).

Jenže jak se znám, tak se zase něco pokazí, protože tak je to se mnou vždycky >_<

*****
Včera se to konečně podařilo! Byla jsem doma úúúplně sama! Původně jsem si říkala, že bych odpoledne zašla do knihovny, jelikož mi v pondělí přijde třetí upomínka (už zase ^^;), ale nakonec z toho nějak sešlo. Mno, a když už mi tu upomínku stejně napaří, tak si ty knížky nechám ještě tak dva týdny a dočtu je.

Hlavní sponzor knihovny, těší mě XDDD

*****
Jinak troska mi ještě stále nepřišla. Už mám ale ve stavu objednávky napsáno vyřízeno, takže bych řekla, že tady spíš zapracovala Česká pošta. Čekám ji v pondělí, což znamená, že další den budu muset poslouchat ty stupidní kecy své milované lektorky Petry >_<

*****
Taky se mi dotáhl soundtrack k seriálu Guyver. Celých 300 MB jsem stahovala jen kvůli jedné jediné písičce - openingu Out of Conrol, jelikož jsem ji nikde jinde nesehnala. Ale teď už je doma a poslední dva dny mi běží furt dokola. Myslím, že jí sestra začíná nesnášet XDD




úterý 16. října 2007

Nepřijatý hovor

Jsem smutná! T_T Sis si dneska nahrála do mobilu vyzváněcí melodii z filmu One Missed Call. To vyzvánění se mi strašně líbí (jednou jsem tu 30-ti vteřinovou skladbu poslouchala celé odpoledne XD). Jenže já mám smůlu, jelikož mám starou kraksnu, kterou jsem zdědila po matce. Jako vždy...Těm dvěma se kupují nové mobily a já dostanu, co zbude >_<

Doteď mi to moc nevadilo, ale...když já chci, aby mi mobil taky takhle zvonil T_T




A moje mp-troska ještě stále nepřišla >_<

neděle 14. října 2007

Mohlo by být líp...

Gackte, tohle je na mě trochu moc. Po dlouhé době jsem si zase sedla k televizi a zapnula Spektrum, kde běžel nějaký pořad o ženské, která podle mě procházela krizí středního věku. Rozhodla se totiž zničit celé prázdniny svým pěti dětem tím, že „budou dělat všechno tak jako ona ve svém dětství“ – v 70. letech. Nutila je se dívat na staré pořady, u nichž málem umřely nudou, spát hromadně v jednom pidi-pokoji, aby „byly spolu“.

O tom, že každoroční dovolenou ve vlastní několika pokojové vile v zahraničí vyměnila za výlet do města, v němž trávila dětství, a malý pokoj pro celou rodinu, raději nemluvím. Vcelku mě dorazil moment, kdy mluvila o tom, jak jí přišlo trapné, když ji a její sestry matka oblékla do stejného oblečení a nutila je tak chodit po městě. Střih a ona udělá to samé – navlíkne své děti do stupidních uniforem a táhá je po pláži, kde jsou všichni v plavkách, zatímco oni mají svetry >_<

Další senzační zprávou je věčně nefungující net, který mi komplikoval život během celého víkendu. V sobotu mi alespoň šlo ICQ, v dneska už ani to.

Co se týče mé mp-trosky, tak mi kupodivu volali už v sobotu. S mou objednávkou se stala nějaká chyba (zase já >_< *vzpomíná na nepovedenou přihlášku na Advík*), takže ji zrušili a znovu vytvořili. Měla by prý dorazit v úterý, tak snad už konečně *děsí se představy, že bude muset poslouchat milovanou lektorku Petru další dva dny*

A zase se mi vrátila rýma ^^;

pátek 12. října 2007

T'Sal se móóc zlobí a J-Pop

Grrrrmm!!!! Když jsem si objednávala novou mp-trosku od Datartu, tak mě třikrát ujistili, že dorazí do dvou pracovních dnů - jednou při dokončení objednávky a dvakrát e-mailem. Po šesti dnech nikde nic a ve stavu objednávky mám furt napsané "zpracovává se". Zabít! Zničit! Roztrhat! *vražedný mód*

Před chvílí jsem jim tedy poslala e-mail s dotazem, kdy se mi ji jako uráčí poslat, tak jsem zvědavá, co přijde dřív - jestli odpověď nebo zboží. Tedy jestli vůbec něco přijde >_<

Alespoň, že tu zubařku jsem přežila ve zdraví. Akorát se mi nezdá, že bych tam nebyla dva roky, jak mi tvrdila. Dle mého to byl jen rok...v poslední době si to hlídám XDD

******
Je to se mnou špatný. Hodně špatný. Asi jsem ještě nemocná, protože...

...protože se mi v poslední době nějak začal líbit ženský j-pop x_X

Biyuden - ???


Mini Moni - Lucky Cha Cha Cha


A ano, uvědomuji si, že texty jsou stupidní a hudba furt stejná XDDD

čtvrtek 11. října 2007

Pche, prý volný pátek...

Hmm, tak jsem se na začátku školního roku utěšovala, že když už bude v mém týdnu pouze jediný volný den, tak že je to alespoň pátek, jelikož školu máme od pondělí do čtvrtka. Jak naivní jsem byla.

Už je říjen a já si to neužila ani jednou. Když zrovna není svátek, vezme si můj milovaný otec volno nebo sestra zůstane doma a mám-li dokonce takové štěstí, že tihle dva dostojí svých poviností, zůstane mi tu na krku zaměstnání věčně měnící matka. Tohle prostě není fér!

Zítra si tu tedy užiji hezké dopoledne s mými milovanými rodiči a navíc jdu ještě k zubaři *strachy zalezlá pod postelí* Já už se vám tak těším do práce....

PS: Ta mp-trojka mi furt nepřišla a to tu měla být v úterý >_<

středa 10. října 2007

Co mě poslední dobou štve

  • týpek, který ví o japonštině kulové a stejně se chová, jako by na světě nebylo většího znalce než jeho
  • Datart, jelikož dneska mi od nich měla přijít nová mp-trojka a furt nic
  • lidi v tramvaji, jejichž stupidní řeči musím poslouchat tak 40 minut denně
  • 900 spammových register, jež se mi za dva měsíce nahromadily na fóru a já je teď musím po jedné mazat
  • dívčina, která si myslí, že nemám na práci nic jiného než na povel udělat aktualizaci na BL, aby si mohla přečíst pokráčko povídky
  • Mediafire, protože mi funguje jen dopoledne, když jsem ve škole a já na něj potřebuji uploadnout ještě hodně věcí
  • lektorka Petra, u níž není ničím neobvyklým přijít o deset až třicet minut později a pak si ještě většinu zbývajícího času prokecat o svých známých
  • všichni mužského pokolení - nějak už mě zase unavuje hrát, že ten váš živočisný druh alespoň minimálně chápu.
  • shift a "háček" na mé klávesnici - nějak mi přestávají reagovat
  • lidi, kteří mi píší i přesto, že mám na ICQ status "Spím, nerušit" a pak se strašně diví, že neodpovídám


neděle 7. října 2007

Drby z UPOLU a Onmyouza

Ugh, tak jsem se před chvílí vrátila od Sarah Alex a zjišťuji, že na takové výlety je ještě asi brzy, jelikož mě pěkně bolí hlava a celkově jsem ráda, že jsem ráda.

Stavila jsem se u ní, aby se mnou projela mojí katakanu a řekla mi, co píšu špatně. Samozřejmě, že skoro všechno >_< Co jsem měla křivě, to chtěli rovně a naopak. U katakany to ještě nebude takový problém, protože tu se teprve učím, ale v hiraganě jsem si už začala budovat slušný škrabopis, takže jsem zvědavá, jak se to všechno budu přeučovat...

Miluji Japonsko, ale nesnáším Japonce >_<

Kromě katakany jsme ale rozebíraly i UPOL tak nějak celkově, protože chci vědět, do čeho příští rok vlezu. Mno, vypadá to na další blázinec. Obzvláště jednoho z vyučujících budu asi milovat - prý nesnáší výstřihy (mám možná dvě trička bez něj x_X) a od závěrečných zkoušek na konci roku nechává dost lidí vyházet.

Na koho se skutečně začínám těšit je Watanabe-sensei - jeden z rodilých mluvčích. Prý nemá rád, když mu někdo říká byť jen Watanabe-san (naše "pane Watanabe") a samozřejmě, že po tom, co jsme ho nějakou dobu rozebíraly (způsobem, který by se mu určitě nelíbil) ze mě vypadlo oslovení Taka-chan (křestním jménem Takayuki, -chan se přidává například k přátelům, nebo jako zdrobnělina). Ke smůle Sarah Alex se to ukázalo být vcelku chytlavým. Asi o něm začnu mluvit jen takhle, aby si to hezky zažila a musela si hlídat, jak ho oslovuje XDD Když ono je to tááák roztomilé!

Jaké problémy s tím pak budu mít já, to začnu řešit, až na to přijde řada ^^;

*****
Jinak jsem objevila další skupinu, která se zdá být zajímavou. Jmenují se Onmyouza a prohlašují se za metalovou skupinu. No, metal podle mého vypadá jinak, ale rock je to pěkný. Mají zpěváka a zpěvačku, což je hodně zajímavý nápad. Osobně jsem si je už několikrát přirovnala k Nightwish, třebaže se to zpěvačka Onmyouzy ani nesnaží táhnout do výšek. Navíc je to zřejmě první Japonka, jíž slyším zpívat rock a líbí se mi to. Žádné rádoby roztomilé kníkání, jak je u nich zvykem. Jediné co mě mrzí je, že zpěvák nemá metalovější hlas, aby tak vynikl kontrast mezi nimi, ale to bych od Japonce asi chtěla moc ^^;

Hudbu mají prostě dokonalou a čas od času se do ní promítají i japonské tradiční hudební motivy, proti čemuž rozhodně nic nemám. I vizáž mají dosti Japonskou, jelikož nosí zásadně kimona *__*




pátek 5. října 2007

Rychlovka

Kami-sama!!! Prolítávám net a na jednom fóru jsem narazila na dotaz: "Neznáte někdo japonský metal?" Jednou z odpovědí bylo....

..."zkus X-Japan"....

Mwahaha, podle toho co jsem od nich slyšela (a bylo toho víc než bych si přála), tak je jejich hudba nasládlá a pomalá a sotva bych ji zařadila do rocku, natož do metalu XDD Ty lidi jsou dneska vtipní... ^^;


čtvrtek 4. října 2007

Daft Punk - Interstella 5555

Už je to docela dlouho, co se tenhle počin objevil na hudebních stanicích, na něž jsem čas od času donucena se dívat svou milovanou mladší sestrou. Hudbu téhle skupiny příliš nemusím a vlastně ji až na tohle album (?) ani neznám. Jediným důvodem, proč jsem to stahovala byla jedna ze skladeb, v níž je strašně krásné kytarové sólo. Zdá se mi vcelku snadné, založené na opakujícím se motivu (teď mě asi znalci umlátí) a rozhodně se nevyrovná tomu, jak si s kytarou vyhraje například Hisa-chan, ale stejně se mi líbí.



Pokud jde o zbytek, tak ten bych asi sám o sobě poslouchat nemohla. Naštěstí k tomuto albu (vydali vůbec nějaké takové nebo je jen DVD?) nechali vytvořit animovaný film (samozřejmě v podání těch nejlepších - tedy Japonců) a tak mi ani moc nevadilo, že jsou jejich instrumentálky (jichž byla většina) poněkud unylé a z mého pohledu nudné. Bylo to jako sledovat film beze slov a to moc pěkný film.


úterý 2. října 2007

Ach ti doktoři

No, Houstone, asi tu máme problém. Vzhledem k tomu, že je mi stále hůř a hůř, tak se docela začínám děsit nepříjemně rychle se blížící soboty a tím i práce. Nastaly tedy úvahy o tom, jak to udělat, abych tam nemusela, kdybych to náhodou do té doby nevyležela. Se zaměstnáním je ta potíž, že vám prostě nestačí říct jen "Jsem nemocná, nemůžu přijít." (pokud se ovšem mýlím, budu mile překvapena).

Proč tedy nejdu k doktorovi a nevyřídím si to? Důvod je jednoduchý - už rok u žádného nejsem vedená. Loni touhle dobou mě vykopli od dětského lékaře s tím, že se musím přihlásit ke klasickému, jenže já doktory nemusím a rozhodně se k nim ani nijak nehrnu. Stalo se tedy, že jsem na to drobet zapomněla a vzpomněla si až teď. Doufám, že v případě nouze proběhne přeposílání papírů hodně rychlým tempem...


Rain - překlad

Nějak se tu děsivě nudím, ale přitom se mi nechce nic dělat, tak jsem se zase dala do překládání. Nikoho asi nepřekvapí, že jsem si vybrala nové CD od Buck-Tick. Naneštěstí je autorem mnoha zdejších písniček Hisa-chan, který se mi špatně překládá i v dobrém zdravotním stavu natož pak teď, díky čemuž byl výběr značně omezen. O tom, že si Atsushi začíná pohrávat s Hisashiho stylem psaní raději pomlčím...

Přesto jsem tu našla jednu písničku, která mě chytla u srdce a překládala se mi skoro sama. Je jí písnička Rain. Při prvním poslechu jsem ji příliš nemusela, ale čím častěji mi zněla v uších, tím více si mě získávala. Teď když znám i text se mi líbí ještě více. Jen mi trochu nesedne Atsushiho podání. Nevím, dle mého to měl prostě zpívat trochu smutněji - tak jako Snow White.

Text : Sakurai Atsushi
Hudba : Imai Hisashi


Podívej se na mě, je tu další způsob, jakým mohu být poskvrněn
Drže svůj tupý meč u sebe, zraňuji tě
Vyrůstal jsem hněván vřelostí a něžností, obrátil jsem se k tobě zády
A tak jedna, dvě, tři mé slzy skanuly

Kdy jsem se začal takhle utápět?
Zachovávaje své jizvy v láhvi whisky, oklamal jsem tě
Vyrůstal jsem maten štěstím a radostí, obrátil jsem se k tobě zády
A tak čtyři, pět, šest mých slz skanulo

Zpíváš v dešti. Ten déšť se do tebe zabodává
Jsem klaun, jenž se nemůže smát, a přesto se směji
Nechtěl jsem tě udělat nešťastnou, ale stalo se… *
Zpíváš v dešti. Lidé jsou smutná stvoření
Směj se pro mě, zatímco tančíš, promoklá na kůži
A nepřestávej mi zpívat, dokud se svět opět nerozjasní

Byl jsem tak šťastný, že jsem tě směl potkat, bez rozloučení
A tak sedm, osm mých slz….mých slz vyhrklo

Zpíváš v dešti. Lidé jsou podivná stvoření
Jsem klaun, jenž se nemůže smát, a přesto se směji
Nechtěl jsem tě udělat nešťastnou, ale stalo se…
Zpíváš v dešti. Ten déšť se do tebe zabodává
Jsem klaun, jenž se nemůže smát, a přesto se směji
Nechtěl jsem tě udělat nešťastnou, ale stalo se…
Zpíváš v dešti. Lidé jsou smutná stvoření
Směj se pro mě, zatímco tančíš, promoklá na kůži
A nepřestávej mi zpívat, dokud se svět opět nerozjasní

Kéž bys zpívala v dešti
Kéž bys zpívala v dešti…


* v anglickém překladu na místo mého „ale stalo se“ stojí „but even so“ – nevěděla jsem si s tím rady, jedná se tedy spíše o improvizaci.


pondělí 1. října 2007

Koťátko

Waiii!!! To je tak roztomilé!!!!




Zase nemocná...

Já věděla, že je to jen otázka času, než se to stane. Zase mám chřipku >_<

Ono se vlastně není ani čemu divit, jelikož sestra tu na mě kašlala bacily minulý týden, stejně tak jako i dvě spolužačky ve škole. Přičtěte si k tomu všechny ty nemocné v hromadné dopravě (jeden by řekl, že budou doma v posteli x_X ), v níž trávím docela dost času, a to že šest dní v týdnu každé ráno suprově promrznu na zastávce.

Včera jsem vstala s bolestí v krku, ale do práce se musí, takže vzhůru ven, kde to bylo na péřovku, jíž mám zatím schovanou pod postelí a v níž bych se odpoledne pro změnu opět upekla. Tohle počasí je vážně na zabití.

Říkala jsem si, že bych v pondělí ale stejně měla jít do školy, protože se tam pro mě už objevují i nové věci (uh, a já si myslela, že časy zvládám x_X), jenže dnes ráno jsem byla ráda, že jsem ráda, takže tenhle nápad padnul. Místo učení si tu tedy sedím u PC a nahrávám yaoi/shounen-ai mangy, které vlastním, protože už mě unavují dotazy "A kde se dá sehnat tohle a tohle..." a následná odpověď: "Nevím, překladatelská skupina to stáhla kvůli licenci." Chtěla bych to mít do 15. hotové, abych ještě měla čas na další náležitosti ohledně aktualizace na BL, a vzhledem k tomu, že MediaFire, který k úschově těchto mang využívám, mi na upload funguje jen dopoledne, tak to jde docela pomalu.

Když zrovna nemám co dělat, čekajíc až se uloží další soubor, odbíhám k šicímu stroji, neboť jsem se konečně dokopala k tomu, abych se naučila šít. Nedělám si iluze, že si za týden zvládnu ušít celé šaty, ale bohatě mi postačí, pokud si dokáži spíchnout něco menšího nebo jen něco zapošít (v ruce to trvá tááák dlouho >_<).


Před třemi týdny jsem totiž dala matce kus látky s nastřiženou kravatou a jediné, co jsem potřebovala bylo, aby mi to sešila. Drahá matinka mi řekla, že to prý udělá v sobotu, ale jaksi se zapomněla zmínit, kterého týdne myslela, takže teď pilně cvičím. Ať už mi tenhle trénink zabere kolik chce času, budu to mít furt rychleji, než kdybych čekala na smilování své drahé matky x_X

Jinak tu chcípám na bolest hlavy, prolévám se litry vařicího čaje a lečím se Penicillinem (škoda jen, že je Gisho -1:32- hezký jen za určitých situací a v určitých úpravách T_T)


sobota 29. září 2007

Seznam anime, alergie a Klaha

Wah, po mnoha hodinách práce jsem konečně dodělala svůj seznam anime. Už jsem si kdysi jeden sepisovala, ale pak jsem ho přestala aktualizovat, tak jsem teď musela jen nanovo. Mám kolem 150 věcí (live filmy nepočítaje) a u každé z nich jsem musela zapsat velikost, kvalitu a ověřit kolik dílů z kolika mám. Zdá se, že mi tu leží 10 nekompletních sérií, ale vyjma dvou věcí vím, kde sehnat zbytek. A samozřejmě že jedním z těch dvou je super sci-fi Guyver x_X

Další "skvělou" zprávou v mém životě je, že se mi projevila alergie na ty stupidní gumové rukavice, které musím používat v práci...Vážně perfektní. Nechám si ruce rozežrat savem nebo umělou hmotou? x_X

Tak se mi po dlouhé době zase jednou zachtělo poslouchat i něco jiného než B-T (ano, i to se mi stává), jenže jsem byla líná dojít si pro jedno z DVD s hudbou a tak jsem zůstala odkázána jen na to, co zůstalo v mém PC po další honbě za volným místem na disku. Díky tomu se mi do playlistu dostala Pride of Mind - skupina, v níž působil Klaha coby zpěvák.

Hudbu mají pomalejší a ne všechny skladby mi sednou, ale on má vážně krásný hlas *___* Pokud jde o žebříček zpěváků, drží se hned za Atsushim, a to i přestože to vlastně až tak moc dobrý zpěvák není. Ten typ hlasu je ovšem přesně to, co mám ráda...

čtvrtek 27. září 2007

Harry Potter song

Sis mi vyprávěla o nějakém HP songu, o němž jí říkala známá (takhle se prosím šíří informace), tak jsem zapátrala na netu a našla...
K tomuhle prostě nemám slov XDDDDD




úterý 25. září 2007

Špatná tramvaj a prokletí angličtinářů

Hmm...tak si tak dneska jedu tramvají, raduji se, že jsem si zase jednou mohla sednout a rozplývám se nad Atsushiho sexy hlasem, jelikož sestra onemocněla a já jí hned zabavila mobil, mezi jehož nesčetné schopnosti patří i přehrávání mptrojek. Když už jsme byli na kraji Mostu, koukla jsem ven, ale tam to bylo trochu divné. Silnice byla na špatné straně tramvaje. Kouknu se tedy, co je na místě, kde původně měla být silnice, a vidím Tesco.

Ehm...ale já nemám jet kolem Tesca, takže proč kolem něj jedu?! o_O

Pak jsem se koukla na číslo tramvaje, do níž jsem nasedla, a bylo jasno. Nevezla jsem se totiž čtyřkou, jak jsem se domnívala, ale trojkou x_X Ještě že končí na nádraží, kde je hned přestup na dvojku, jež mě dostala až před Business centrum, protože pešky bych tu vzdálenost absolvovat nechtěla. Hlavně pak protože v naší konferenčce začíná být přeplněno a já tam chtěla dorazit dřív, než mi někdo zabere místo >_<

Skvělý začátek nového dne...

A ten ještě pokračoval. v pondělí, úterý a čtvrtek máme totiž na první dvě hodiny lektorku, jíž jsem si pro sebe začala přezdívat vy-víte-kdo-2, podle mého ex-angličtináře. Ano, ještě teď si vzpomínám, jak jsem se od konce roku radovala, že se konečně zbavím někoho, koho jsem čtyři roky poctivě nesnášela. Tahle radost se po třetím dnu nového školního roku začala postupně rozplývat a dnes už z ní nezůstalo vůbec nic.

Jak se takový vy-víte-kdo-2 projevuje?
1) většina hodiny častokrát padne na její historky, převážně pak o nějakém chlapovi v zahraničí, s nímž má zrovna "děsně vážný problém". Fakt, že mě tyhle kecy zajímají x_X Těžko říct, jestli je lepší poslouchat hysterickou stíhačku nebo "vtipného" profesora >_<

Dalším častým jevem, společným jim oběma, je tendence se lidem smát, když udělají chybu. Jsem jediná, komu to přijde nemístné? On se pak většinou vyhnul vysvětlení omylu kvůli lenosti ("To nechte být. Prostě to tak je.") a ona v tom všem udělá akorát ještě větší bordel. Narozdíl od svého předchůdce totiž nemá žádnou pedagogickou školu, nic. Prostě si odjela do Anglie, naučila se anglicky, pak dodělala gramatiku a složila státnici. To je jako bych po maturitě šla učit češtinu - stejně nesmyslné. Je to na jejím výkladu vidět, protože nemá cit pro češtinu, tudíž jsou její překlady a vysvětlení totálně mimo. Pokud jde o celkový způsob vysvětlování, tak to prostě neumí podat někomu, kdo se do toho trochu zamotá nebo o tom nic neví. Už jsem zase dvakrát vysvětlovala za ní x_X

Navíc to vypadá, že ta nesnášenlivost bude brzy na obou stranách. Už teď to mezi námi občas vře a to se jen jednou za čas zeptám na něco, co si potřebuji ověřit x_X

Kdybych mohla, tak její hodiny nejraději vynechávám, protože je to většinou o ničem - tedy naprostá ztráta času. Díky bohu za to, že lektorka M. (ta druhá) je přesným opakem vy-víte-koho-2. Milá, ochotná vše vysvětlit a to velice dobře. S důvěrou vkládám svou angličtinu do jejích rukou.

pátek 21. září 2007

Konečně užitečný slovník?

Poslední dva dny projíždím livejournal jedné dívčiny (tedy ono jí bude už asi přes 30, ale hošanům z B-T taky říkám "chlapci" XD) a zrovna před chvíli jsem u ní v komentářích narazila na někoho, kdo se zmiňoval o velice...ehm...zajímavém slovníku japonštiny, obsahujícím takové užitečné fráze jako "Dotýkej se mě!", "Hlouběji!", "Chci to ještě jednou!" apod.

Kde se to dá sehnat? *_*



čtvrtek 20. září 2007

Tenshi no Revolver - rozbor

První písnička Mr. Darkness & Mrs. Moonlight je...zvláštní. Štve mě, že nedokážu psát o hudbě x_X V každém případě působí tak, jako by se trochu inspirovali ve muzikálech a namixovali to písničkami Cabaret nebo Goblin z alba 13kai... Motiv muzikálu pravděpodobně budí sborové "Mr. Darkness & Mrs. Moonlight!" jako chorus během celé písničky (jaj, jsem zvědavá, kdo to bude zpívat na koncíku o_O). Vždycky, když to tam slyším, tak si představím temné podium, na něm nasvíceného At-chana a za ním bandu sboristů, kteří máchají rukama do vzduchu XD

Druhou písní je Rendezvous, o níž už jsem se tu kdysi rozepisovala. Nezdá se, že by na singlovce a albu byly odlišné verze.

Montage - tuhle už jsem kdysi slyšela, když se mezi BiTches dostalo pár záznamů z turné Parade, tuším. Hudebně - je to takové jejich střední tempo, ale zpěv je zajímavý, hlavně pak u refrénu, doprovázeném Hisashiho "Je je jé!" V půlce písničky je pak navíc i dokonalé kytarové sólo (opět vidím na Hisa-chana), muff...škoda, že není delší, tyhle party já ráda. Text je opět o sexu, ale podle způsobu opisů a lehce temné tématiky bych řekla, že ho má na svědomí Atsushi. Nemohla jsem se při jeho čtení ubránit vzpomínce na 13kai wa gekkou.

Unknow song n. 4 - miluji, když své písničky pojmenují anglicky a pak to píšou katakanou x_X A samozřejmě, že všechny ostatní BiTches umí japonsky i pozpátku a tak je ani nenapadne to přepsat do latinky. Studovala jsem to se svojí učebnicí písma a je to něco jako "ririi" - Napadá mě, že by to mohlo být něco s lilií, ale... ^^; (Edit : jop, jmenuje se Lily). V každém případě písnička vcelku nezajímavá...na ně. Snad to vytáhne text, až se k němu někdy dostanu.

La Vie En Rose - název bych řadila spíš k Manovi XD Opět tu cítím inspiraci něčím starším a pokud nemám zcela pokřivený přehled o hudbě, tak snad i bluesové prvky. Písnička má rychlejší tempo a Atsushiho zpěv ve mě budí představu přiopilého (to sedí x_X) barového zpěváka, znuděného svým životem. Ta lhostejnost je...sexy...už se nemůžu dočkat, až je uvidím to hrát na živo!

Na písničku Cream Soda jsem byla zvědavá asi nejvíc, protože si ji dost lidí chválilo jako skvělý počin. Mě ale hudebně příliš nezaujala, chvílemi mi to přijde takové moc...rozjívené. A pokud jde o text (našla jsem jeden předběžný překlad), tak to taky není zrovna složité poetické dílo (typuji na Hisa-chana)...a zase je to o sexu XDDD

Rain je oproti předešlým zcela pomalou, zřejmě i smutnou (texty ještě nejsou venku, natož překlady) a melancholickou písní. Autorem je tedy podle mě Atsushi. No, těžko říct, jaký na ni mám názor...Možná, že až budu mít náladu na nějaké takové jejich počiny, tak po ní sáhnu, ale v celkovém pohledu je to takový jejich průměr.

Beast - wau, tuhle budu mít ráda. Rychlá, úderná a myslím, že jsem si už i tak trochu odvodila o čem bude text (zkuste hádat ^^;) Připomíná mi jednu písničku, ale za Gackta si nemůžu vzpomenout jakou T_T

Zekkai měla pomalý rozjezd, ale po chvíli se zrychlila, takže to nakonec mělo docela slušné tempo. Muff, a zase sólo part pro kytaru *_* Podle často opakovaného "Baby, I love you" (to SA: tvé oblíbené slovo, co XD) to bude nejspíš o lásce, ale melodie na mě působí střízlivě. Tak snad se toho bude držet i text a nebude to něco patetického, protože to by mi k sobě moc nesedělo...ne že by ovšem hoši udělali něco takového poprvé *vzpomíná na Plastic Syndrome - depresivní text a veselá melodie* Na čímsi livejournalu jsem četla, že to dotyčné připomíná španělské melodie. No, slabší náznak takového rytmu tam je a myslím, že jsou tam chvílemi slyšet kastaněty, ale rozhodně to na mě nepůsobí jako Španělsko.

Když se ozvaly první pomalé akordy Snow White, hned na mě padla melancholie a v mysli se mi objevil obraz zasněžených plání. Pocit pohádky nezmizel ani po zaznění Atsushiho hlasu - zpíval pomalu, smutně... Po první sloce se k základní pomalé melodii, hrané už od začátku objevila rychlejší část bez zpěvu, ale s At-chanovým zpěvem se vše zase zpomalilo. Ke konci, když už tam Atsushi jen opakoval nějaký verš, navíc začaly hrát i housle! *_* Chtělo se mi brečet.
Vážně bych chtěla vidět text, protože si naprosto neumím představit, o čem to je...možná další z jejich písní, poukazující na chyby tohoto světa, možná jen další Atsushiho sebezpyt. Jediná slova, která jsem zachytila byla "svět" a možná i "matka"...heh ^^;

Spider byla po Snow White tak trochu jako belík se studenou vodou. Rychlá provokativní melodie tvořená jednou z kytar a bicími s basovkou a k tomu pomalejší táhlá linka kytary druhé (podle toho, jak si s tím dotyčný hrál, to byl Hisashi). Tahle druhá část mi chvílemi připomínala bondovky.
B-T jsou asi první japonská skupina, kde zpěvákův hlas dokáže písničce nasadit ještě větší tempo, protože většinou to bývá naopak - ať už je hudba jakkoliv rychlá, japonští zpěváci ji většinou sesadí tak o dva stupně dolů. Díky Gacktovi za Atsushiho!

Alice in Wonder Underground - o téhle divočejší verzi 13kai už jsem tu taky psala a opět se mi nezdá, že by se jednalo o odlišné verze.

Revolver má trochu ...divný začátek...takové elektronické cosi táhnuté do výšek x_X Ještě nevím, jestli mi to tam vadí nebo ne. V každém případě je celá písnička doprovázená trochu operním zpěvem, proti čemuž už rozhodně nic nemám, jelikož to tvoří dokonalý kontrast k Atsushiho sexy drsnému zpěvu. Zase rychlejší tempo, což já ráda, tentokrát trochu podobné většině písniček z alba Mona Lisa Ovedrive. Na konci písničky pak Atsushi jednu sloku přezpívá super pomalu a já se vsadím, o co chcete, že pokud bude na vystoupení v náladě, tak to bude podívaná za všechny prachy! Úplně je vidím, jak u toho vyvádějí na pódiu *_* Já už chci vidět nějaký koncert!!!

Celkový dojem : Už když se ven dostaly singlovky Rendezvous a Alice in Wonder Underground, říkala jsem si, že by mohlo jít o pěkný mišmaš, protože tyhle dva songy jsou jako oheň a voda. A přesně takové je i album. Najdete tu snad všechno - rychlejší songy, pomalejší, Rain a Snow White vás hodí do depresí, zatímco Mr. Darkness & Mrs. Moonlight a Rendezvous vás donutí se smát. Šílená Alice a divoká Cream Soda zase narušují linii čistějších rockovějších věcí jako je Revolver a Revolver.
Tahle různorodost na mě ale ani v nejmenším nepůsobí rušivým dojmem jako tomu bylo u Atsushiho sólo alba Ai no Wakusei, které prostě nejsem schopná poslouchat vcelku.
Jisté je také to, že tohle album nedokážete popsat jedním jediným vystihujícím slovem, vždycky se totiž najde píseň, která do toho nebude sedět.

středa 19. září 2007

Nové album je venku!

Wai!!! Nové B-T album Tenshi no Revolver se dnes dostalo ven! Waii!!! *nepřestává zírat na LiveJournal, jestli se tam náhodou už neobjeví, i když si moc dobře uvědomuje, že to zabere minimálně dva dny, než ho někdo nahraje*

Edit 21:40 :
On to vážně někdo uploadnul už dneska O____O Před chvílí jsem vyhrabala link, jenže to má dva háčky
  1. jde o rozdělený zip-archív a s těmi mám jen špatnou zkušenost
  2. je to na MediaFire a ten mi jde odporně pomalu. Vyhrožuje mi to 7 hodinama stahování a to to má maximálně 60 MB!!!!!!! Né!!!!!!

neděle 16. září 2007

Ztracený kbelík a nevídané štěstí

Tak si dneska přijdu do práce, převléknu se, vytáhnu snídani a říkám si, jaký to dnes zase bude strašný den. Najednou koukám po tom mém pidi kamrlíku a...belík je pryč! Prostě zmizel. Znovu koukám...nikde nic, tak si projíždím včerejšek. Jsem si stoprocentně jistá, že jsem ho pokládala do rohu a pak zamykala, jako vždy. Důkazem toho je ještě stále viditelný kruh na hadru, na němž belík stál...

Prohledala jsem celé šatny, ale nikde nic, tak jsem si vyšlápla schody nahoru do kanclu, abych se zeptala, jestli si ho náhodou někdo nepůjčoval. Fakt mě děsně povzbudilo, že na mě koukali jako na blázna XDD

Co se mi ovšem nelíbilo ještě víc byla představa, jak ty mega prostory vytírám za pomoci malého belíčku, jenž mi tam ještě zbyl a v němž bych musela měnit vodu každé tři minuty...tedy pokud by se do něj ten hadr spolu s vodou vůbec vešel >_<

Naštěstí jsem vyjma jedné staré vrátné jediná žena v okolí a navíc i pěkná, takže se hošani kolikrát můžou přetrhnout. Za pět minut jeden z nich přišel s tím, že někde nějaký kbelík splašil ^^ Dnes jsem svou práci dokončila ještě o 15 minut dříve, takže se ze dvou hodin čekání nakonec staly tři. Opět se ozvalo mé štěstí, díky němuž se u mě dole objevil jeden muž, se kterým jsem kecala už ráno, a ten navrhl, že mě klidně odveze. Jaj, to byla paráda, když jsem byla už před dvanáctou doma ^^

sobota 15. září 2007

Banality mého života

Cesta z práce

Tak jsem dneska zase absolvovala další den v práci. Je to sice dřina, ale začínám zvyšovat efektivitu, což je mi tedy naprosto na nic, protože mi autobus stejně nejede dřív jak v jednu. Jediné, co jsem tím získala, byla další půlhodina čtení x_X

V jednu jsem tedy zamířila na zastávku, smířená s tím, že zase nestihnu tramvaj a budu muset dvacet minut čekat na další, když tu se v dáli zableskl autobus, přijíždějící o dvě minuty dříve. Hned jsem se začala radovat, jaké že to mám štěstí, protože to znamenalo, že se dnes zřejmě dostanu domů dříve. Spokojena nasednu do autobusu, projedu čipovku, posadím se a...nic. Řidič ty dvě minuty čekal, aby jel podle řádu. První svého druhu x_X Když se konečně rozjel, jel rychlostí snad i nižší než je ta předepsaná a tak jsem se v duchu, ploužíc se silnicemi Komořan, loučila se svou milovanou tramvají, v jejíž útrobách bych našla svou spásu. Po nekonečně dlouhé době jsme nakonec dojeli až ke Staliňáku, kde jsem naivně vyhlížela tramvaj. Třeba měla zpoždění, říkala jsem si. A skutečně! Kdesi daleko za námi jsem ji zahlédla!

Pak jsem ale koukla směrem k řidiči a ta nepravděpodobná šance, že by mi i s takovým náskokem ujela už se mi nezdála být tak nereálnou. Konečně zastavil, ale jako na potvoru byl zpomalený nejen řidič, ale i autobus - dveře se zasekávaly, takže to chvíli trvalo, než se otevřely >_<

Zrovna jsem sprintovala podchodem, když tramvaj přijížděla k zastávce, ale stihla jsem to, do teď nevím jak. Tímto děkuji onomu řidiči za zábavně strávenou cestu z práce a vzkazuji, ať příště raději zůstane doma a pošle za sebe jako náhradu rally-řidiče, který svého času jezdil s 13-kou ^^;

Zlatá svatba
Děda s babičkou z otcovy strany prý budou mít zlatou svatbu, což se samozřejmě musí oslavit. Proto se kvůli tomu příští sobotu jede do Teplic. Když se ale můj drahý otec zeptal mě a mé sestry, jestli pojedeme taky, naše odpovědi byly záporné...ostatně jako vždy. Já mám alespoň výmluvu, protože budu zase v práci a abych se pak někam tahala a přijela bůhví kdy, to ne. Navíc jak svojí famílii znám, tak to bude samé ťukínky ťukínky (rodinný slang - jeden panák za druhým), takže se pravděpodobně zůstane přes noc a já musím druhý den opět do práce (nikdy bych nevěřila, že za ni budu ráda ^^;)

Sestra ho prostě poslala k čertu XD

Otce to samozřejmě rozčílilo, že prý jsme tam byly naposledy o Vánocích a že mi od nich vždy něco očekáváme, ale sami se nechceme ani ukázat. Já i sis jsme se na sebe výmluvně podívaly, snažíce se zadržovat výbuchy smíchu, protože ručníky za padesát korun (velmi časté dárky) bychom si klidně mohly koupit samy, kdybychom o to stály. Nemluvě o tom, že já od nich nic nechci. Od téhle části rodiny se distancuji. Tety jsou fajn, ale babičku fakt ne. Na to nemám nervy, protože to je jen starší vydání mého otce a i ten mi stačí >_<

Akorát mě štve, že zase budou v trapu a já si to kvůli brigádě neužiji T_T

Knihy o Japonsku
Waiii! Konečně jsem dočetla knížku "Tajemná země Nippon". Kami-sama, to byla nuda x_X Autor se tak trochu snažil psát ovšem, ale výsledkem toho bylo, že ta kniha byla vlastně o ničem. V úvodu si pak vesele píše, že tímto dílem nezamýšlel dějepisný spis a proto zde bude uvádět jen některá historická fakta, ale opak byl pravdou. Vlastně to bylo všechno o historii, ale jen tak zlehka a divně, že se to vlastně vůbec nedalo použít, takže suprová ztráta času.

Od toho samého autora jsem si půjčila i "99 zajímavostí z Japonska" a ta už vypadá nadějně. Po vzletném prolistování se zdá, že se nijak specificky nezaměřuje, nýbrž píše o všem, o čem se dá v přehledných odstavcích (např. zajímavost 20 - Geiša), v nichž stručně popíše, o co jde, kde to vzniklo a pod. a pak už hurá na další věc! Je to skutečně knížka nahuštěná fakty, třebaže pár z nich již bude zřejmě nepoužitelných - mluvím hlavně o těch o současné společnosti, protože kniha byla vydána někdy v roce 1986. To si hold budu muset dohledat něco současnějšího, ale jde jen o zlomek věcí, takže žádný problém ^^

Radši ani nechci vědět, kolik stránek s poznámkami z toho vznikne >_<

Atsushiho pofidérní vkus
Jaj, a je to tu zase! Na netu se docela často šíří fámy o tom, že Atsushi nemá zrovna moc dobrý vkus, co se oblékání týče. Já osobně nemůžu moc soudit, protože v interview apod. byl oblečený vždy dobře a na koncertech...ty jeho lesklé svršky, které opticky přidají kila každému, by si vážně mohl odpustit, ale na druhou stranu nevím, jestli to náhodou nemají na svědomí stylisté (že by na tomhle postu ještě stále pracovala jeho ex-manželka a vyjadřovala tak svou nenávist k němu?). Ovšem nic, co by vypadalo skutečně děsně si teď nemůžu vybavit.

Dnes ovšem na můj milovaný LiveJournal někdo postnul obrázek z jednoho z koncertů Day in Question 2003, kde má skutečně...ehm...jedinečný komplet ^^;



Chce to podrobné zkoumání, protože obrázek je poněkud titěrný, ale nic většího jsem zatím jaksi nesehnala (proč asi...) ^^; Já osobně vlastním jen záznam koncertu, kde byl celý v bílém *vzpomíná na ty neuvěřitelně sexy těsné kalhoty*

Docela mě pobavila jedna z hlášek v komentářích - "Co to je!?! To už mu zase dovolili, aby se oblékl sám?!" - Chudák můj malý, a přitom se tak snaží XDDD

O kousek dál se pak začala rozvíjet teorie, že se takhle obléká, aby odradil své fan-girls. Jak ale někdo trefně poznamenal, tak jediné, čeho tím dosáhne, bude, že skončí bez šatů mnohem rychleji než kdyby na sobě měl nějaký sexy ohoz XD *naprosto souhlasí*