středa 13. září 2006

Začátek školního roku

...aneb ani sedativa občas nestačí.

K mému velkému, nezměrnému a jinak obrovskému štěstí začal školní rok. Opět se uvidím se svými milovanými spolužáky a drahými profesory, opět mi bude dopřáno té výsady cestovat hromadnou dopravou, opět budu muset brzy vstávat a opět budu odříznuta od jediné osoby, která pro mě něco znamená - od svého PC! Už jsem se zmínila, že školu nesnáším?


Již delší dobu uvažuji o tom, že si postavím tělo, jaké měl android Data ze Star Treku. Závidím mu, protože on žádné kurzy navštěvovat nemusel, jelikož mu stačilo se připojit na síť, natáhnout do svého kybernetického mozku informace a hotovo. Jasně, musel obhájit, že je skutečným živým tvorem, aby ho nakonec nerozebrali a neudělali z něj sériovou výrobu, ale když se tak dívám na Ústav, říkám si, že by to těžko mohlo být horší.

Problémy začaly již první den a to se zápisem na semináře. Již z konce minulého roku jsem byla rozhodnuta pro čtyři, což bylo o jeden víc, než jsem musela (hele, já si chtěla jen nahnat angličtinu!). Ke konci léta však z velitelství školství přišel rozkaz, díky němuž nám všem nebohým studentům gymnázií přibyly dvě hodiny navíc. Aby to čtvrťáci neměli příliš komplikované, tak se naše vedení rozhodlo nám je přiklepnout v podobě čtvrtého semináře. Hmm, teď si asi říkáte, že jsem za vodou, co? JJ, já si to myslela také. Jenže právě díky tomu vznikly neuvěřitelné zmatky, protože seznamy zájemců o semináře z konce minulého roku teď byly nanic. Aby se trochu ulevilo frekventovanějším seminářům, otevřelo se i pár nových. Mezi nimi i čeština, na kterou jsem se nakonec upsala i já, přestože se mi tak počet seminářů vyšplhala na protivné číslo pět (ehm...no...uhm...napadá vás nějaká elegantní výmluva?). Říkala jsem si, že jsem cvok, říkala mi to i Sarah Alex, ale koneckonců jsem byla jen tam, kde jsem skutečně být chtěla, takže jsem neviděla problém. Navíc se mi žádný seminář s ničím nekryl, takže jsem se klidně mohla považovat za relativně šťastnou myš.

A pak mi odpadl seminář z anglicky mluvících zemí *hodně otrávený výraz* Chyba byla nejspíš v tom, že oproti klasické konverzaci byl odpoledne a tak mnoho zájemců odpadlo (zabít je všechny do jednoho!). Na tenhle seminář jsem se těšila asi nejvíc, čehož si ten zmetek nahoře (teď nemyslím našeho Bosse) nejspíš všiml a hned toho využil. Zajímalo by mě, co jsem mu kdy udělala tak strašného, že mě nesnáší x_X

No nic, život jde dál. Hold mi bude muset stačit jen jedna angličtina, jelikož na gramatiku k tomu *** mě nikdo nedostane. Je pravdou, že jsem chvíli trnula kvůli semináři z češtiny, jelikož profesorka měla narážky na mou absenci, načež začala mluvit o vyhazování ze seznamu zájemců. Ehm...těžko můžu říct, že to byly poznámky neoprávněné, ale vyhodit mě! To ne...už by mi pak zbýval jen seminář z chemie nebo německá konverzace, což se mi samozřejmě vůbec nelíbilo.

A tak mě čekalo několik dní v hrůze, díky níž jsem téměř nejedla a ani nespala...Hehe, neříkejte, že jste mi na to skočili :D Jasně, trochu nervózní jsem z toho byla, ale zhroucení nehrozilo...Beztak mě tam nakonec nechala, za což jsem jí nesmírně vděčná (ach bože, já to fakt napsala!).

A to už byl pátek - konec prvního úmorného týdne v Ústavu. Kéž by i posledního...

Co se druhého týdne týče, tak ten bude o poznání krásnější...hlavně pak protože jsem to po pondělku zapíchla doma s chřipkou, díky níž Ústav navštívím až za pár dní. Jistě, bude mě pak čekat menší šoková terapie, ale co...nějak přežiji...a když ne, bude mi úplně nejlíp, jelikož konečně odejdu do nebe Kaori Yuki, kde budu prohánět sexy psychopatické andílky *ďáblík*

Takže zase někdy ;)

Žádné komentáře: