čtvrtek 13. dubna 2006

Životopis jedné myši

Byť na netu dávám přednost neosobnímu přístupu, tak sem přeci jen něco málo o své osobě hodím. Zřejmě však nic, co byste si nemohli přečíst v infu na Seznamu.

Jsem studentkou gymnázia, onoho ústavu, o němž zde již jistě padlo pár zmínek. Nic víc zatím nečekejte, alespoň do maturity ne (z čistě bezpečnostních důvodů), protože by se mi to nemuselo vyplatit. Přeci jen jsou tam stále lidé, kteří mé názory na jejich ctěnou osobu ještě neslyšeli :D

V současné době je mi 18 let, což pro mě znamená asi tolik, že jsem o rok starší než sedmnáctiletí a rok mladší než devatenáctiletí. Znamením jsem lev. Podle jistých výkladů tohoto znamení bych měla být panovačná, excentrická, egoistická, sobecká a vybíravá, což jsem, takže na tom nejspíš něco bude. Mám i své světlé stránky, avšak pomalu se pracuje na jejich naprosté eliminaci ;) Co dalšího k mé povaze? Většinou je mi všechno jedno, když už mě však něco chytne, tak pořádně. Občas bývám melancholická a náladovost mi rovněž není cizí. Jsem spíše introvert, obzvláště pak v reálu, na netu o něco míň, snad právě kvůli té neosobnosti.

Mezi mé koníčky patří četba. Čtu vše, co mě nějak upoutá, ale přednost dávám sci-fi, údernějšímu fantasy (ságy ala Pán prstenů mě moc neberou) a když mám čas si knížku vychutnat tak nepohrdnu ani klasikou (jak někdo může říct, že je Vojna a mír nudná?!) Mými oblíbenými autory jsou Roger Zelazny, od něhož jsem přečetla ságu Amberu, která sice čítá kolem devíti nebo desíti knih, ale styl jeho psaní je nádherně svižný, že jsem to přečetla již třikrát. Obdivuji ho. Jeho smysl pro ironii až sarkasmus, to jak do knih dokáže vnést napětí, když už čekáte, že se nic dalšího nestane, zvraty, kterými zničí všechny vaše předtuchy, co se dalšího děje týče…

Dále pak král polské fantasy Andrzej Sapkowski. Jeho Zaklínač je velmi podobný Zelaznyho knihám. Hlavně pak první povídková kniha. V těch ostatních se můj milovaný Gerald příliš snaží myslet a to už mi trošku vadí. Nemluvě o tom, že se z něj pak v románové řadě po boku Yennefer stává blekotající mladíček. I přesto jsem jeho knihy přečetla rovněž několikrát.

A William Shakespear. Nejsem fanouškem happy endů a snad právě proto se mi tento klasik líbí. Dokonce ani já ve svých pracích nezabiji tolik postav jako on!

Ano, píši. Tedy alespoň se snažím. Občas ze sebe potřebuji dostat nestabilitu svého duševního stavu a tak vytvořím cosi jako básně. Je jich vcelku dost a většina z nich se mi již nelíbí, jelikož je sama nechápu. Tenkrát ano, ale teď už ne. V mých povídkách zase převládá jistá nostalgičnost a smutek. Jak s oblibou říká má známá Alex, věším svým postavám na krk traverzy, některým dokonce celý Nuselský most. Není výjimkou, že moji hrdinové spáchají sebevraždu či je zabije někdo jiný, v lepším případě zešílí. Nechtěla bych být na jejich místě. Nechápu proč jim to dělám. Snad by se zdálo, že je nenávidím, ale tak to není...mám je ráda...s nimi se všemi jsem prožila celý jejich život, jejich krize. Jednoho dne prostě přišly, ukázaly mi svůj život a řekly: "Napiš o tom!" a já napíšu...ne vždy však jejich příběhy dokončím, protože se stane, že odejdou dříve, než stačím své dílo dokončit. Jsou to části mě samé. Obrazy mé duše, mé slabé a silné stránky, temná zákoutí mého podvědomí, které ke mě promlouvají složitým jazykem, jemuž sama občas nerozumím. Psaní pro mě znamená hodně. Je to cesta, jak poznat samu sebe. Bohužel teď už na něj nemám tolik času a tak se v sobě začínám pomalu ztrácet.

Další důležitou složkou mého života, která se velmi úzce pojí se psaním, je hudba. Poslouchám snad vše kromě dechovek. Poslouchám ji doma, při cestě do i ze školy, ve škole, kdekoliv kde můžu. S příchodem mp3-přehrávače se ze mě stal těžký závislák. Jen těžko bych mohla přesně definovat okruh oblíbené hudby. Většinou dávám přednost tvrdší hudbě jako metalu, gothic rocku apod. (Nightwish, Iron Maiden, Rammstein). Vedle toho však poslouchám deprimující pohodovky jako HIM nebo Enya. Vcelku se také rozšiřuje moje sbírka OST k anime. K Noir je překrásná, různorodá hudba, z níž si téměř pokaždé vyberu alespoň jednu písničku, ať už mám jakoukoliv náladu. Hellsing má na druhé straně vcelku prazvláštní hudbu. Musím se přiznat, že zprvu se mi kromě endingu OST moc nelíbilo, ale po shlédnutí seriálu se ta hudba dostala do úplně nové roviny. Náhle měla základ, díky kterému se mi přiblížila. To samé s OST ke Cowboy Bebop. Ani v této oblasti nepohrdnu klasikou. Mým oblíbencem je Vivaldi, jehož hudba je živá a hravá.

A co víc o mě? Snad jen, že jsem myš, která jednou ovládne tenhle svět. Mým snem je umřít ve vhodný čas a přijít do nebe, jaké vytvořila Kaori Yuki v Angel Sanctuary - do nebe, v němž se sexy andělé vzájemně vyvražďují, splétají intriky a jejichž hlavním cílem je získat moc.
Teď už jen poslední rada do života - až uvidíte dovádět delfíny, tak si nemyslete, že se jen předvádějí, ale zabalte kufry, vezměte ručník a rychle z planety pryč. Bude se tu totiž stavět nová dálnice.

Takže - See you later, space cowboy ;)

Žádné komentáře: