sobota 4. března 2006

Prázdniny

...aneb konečně rodinná pohoda.

Wow, jsou tu prázdniny a navíc úplně suprové! Sestře se konečně podařilo přemluvit našeho drahého respektovaného otce, aby ji vzal s sebou na hory do Francie (chudák holka, asi se pomátla), takže jsme tu teď s máti úplně samy.


Hned jak odjeli, jsme se vydaly na další z našich strastiplných výprav - tedy do supermarketu (asi se tam nějakou dobu nemůžeme ukázat). Hlavní chybou těchto velkých obchodů je, že základní potraviny naleznete v malém nenápadném koutku až na konci, takže než jsme k nim došly, měly jsme plný koš zdravého a plnohodnotného jídla, jako jsou brambůrky, zmrzlina, dorty, vína...Stejně za to ale může otec...když posledních pět let nemáte v lednici nic jiného než paštiky a jeden salám a pak dostanete do rukou peníze, tak to prostě musí zákonitě dopadnout špatně...Každý, kdo zná mě nebo mou máti, tak ví, že jsme to pojaly značně vesele. Nechápu, proč se na nás všichni koukali, když jsem se smály na celý supermarket, nebo když jsem si u dortíků stěžovala na paštiku, co mě po otevření naší lednice málem spořádala k věčeři (akorát tomu chlápkovi za námi cukaly koutky). Po nákupu rychlostí 1500 Kč/hod jsme plny obav dojely domů, jelikož nás po cestě napadlo, zda-li se třeba ti dva náhodou nevrátili kvůli něčemu domů (ještě by nám všechny ty ňamky snědli!) , ale nikde nikdo a hody mohly začít.

Říct, že je tu bordel, lhala bych. Na tohle ještě nebylo vymyšleno dostatečně výstižné slovo (a to jsem ráno umyla nádobí...dobrovolně!). Návštěvám, co se tu ale začaly scházet, to však nevadí, takže co. Hlavně že je pohoda.

Teď si tu hezky sedím u compu a nejspíš to tak vydrží až do časného rána. Jen doufám, že tu budu i pracovat, protože toho začínám mít opravdu hodně...bohužel mé pracovní nadšení emigrovalo spolu s mým srdcem, duší a svědomím do Mexika, takže jsem na to sama samotinká jen se svou věčnou leností.

Hih, nechci se vidět po týdnu....x_x


Žádné komentáře: