pátek 10. března 2006

Prázdniny II

...aneb jak se ráj chýlí ke konci a co mi dokáže zkomplikovat život.

Sestra s otcem stále pryč, prázdniny pokračují a v úterý navíc matka odjela na služební cestu na několik dní. Co by mi mohlo chybět, ptáte se? Kuchař. První den probíhalo vše tak nějak fajn, řekla bych - dlouhé ponocování (ne zrovna pracovní), krátký spánek (díky kočky) a oběd taky navařený.

Druhý den už se to začalo drobně komplikovat. Nevěřili byste, jak rychle dokáže zmizet tolik jídla, když jedna sedí celé dny u počítače. A hle, první problém na světě, matka mi tu nenechala peníze. Navíc oběd nebyl zrovna to, co bych si přála sníst. Fajn, ještě tak strašně není, říkám si, když si dělám těstoviny ve vajíčku. A v tom, whuuups! Zapomněla jsem je podlít olejem! No, to abych je drhla sbíječkou :/ Nebudu si tím však teď kazit náladu, to až zítra.

Jak jsem ale dlouho vzhůru, začne mě kolem třetí ráno zase honit mlsná a tak vezmu kuchyni útokem. Bohužel, to tam vypadá, jako by ji někdo vydrancoval přede mnou, tak se musím spokojit s pečenými bramborami a tím "nic-moc-co-mělo-být-k-obědu". Dám vám radu. Když něco vaříte nebo pečete, nesejde si za žádnou cenu ke compu nebo TV, protože u mě to ještě nikdy nedopadlo nepřipáleně. Když jsem svojí přílohu vytáhla z trouby, tak byla naštěstí jen trochu tmavší a maličko se z ní kouřilo, ale jíst se to dalo (nebo už mám díky svému "vaření" dostatečně umrtvené chuťové buňky). Brambory hodím na talíř, zlikviduji pekáč a začnu na sporáku ohřívat maso se sosem.

Au! V tom zápalu soustředění, abych neměla víc jídla na sporáku než na pánvi, jsem zapomněla na dosud rozpálenou troubu a opřela se o ni kolenem. Sice jsem to začala hned ledovat, avšak na pár dní se budu zřejmě honosit moc pěkným červeným flekem.

V pátek však skončila všechna legrace. Oběd žádný, protože máti měla být původně pryč jen do čtvrtka, v lednici to začalo podivně žít a jediné, co tam vypadalo dobře, bylo žrádlo pro kočky. Na neštěstí v tom bylo cosi zeleného, co mě hodně rychle odradilo. Nezbylo mi, než vytáhnout starý chleba, obalit ho ve vajíčku a pak už se jen snažit nevylít na sebe ten rozpálený olej, od něhož mě dělila jen vratká pánev. Tadááá! Pak že nejsem dobrá kuchařka! Pff!

Nemůžu popsat svou radost nad ním, když večer přijelo jídlo...ehm tedy matka...s jídlem (hehe). Teď se tu cpu dorty a všechno se mi najednou zdá nějak veselejší, než předtím. Tedy dokud si neuvědomím, že už v neděli přijedou otec se sestrou, čímž tu skončí jakékoliv známky klidu a opět nastoupí italská domácnost. A pak zase škola....:(

Žádné komentáře: