Krajka a loutky

Tak se tak sama sebe ptám, proč vždycky, když mám společenskou náladu, nikdo nikam nechce, nikde se nic nekoná a jakmile mě přepadne mé nesociální já, tak se toho začne dít spousta. Nesnáším svůj život.

V každém případě jsem dnes měla vysoce kulturní den. V Olomouci se nám totiž rozběhlo japonské jaro a já doporučuji každému, kdo se nalézá v okolí, aby zčeknul program. Je tam mnoho zajímavých věcí (viz. odkaz nahoře).

Všednost všedních dní

Čím déle jsem doma a nemám nic kloudného na práci, tím jsem línější. Nic se mi nechce, k ničemu se nedokopu. Ani ke svým koníčkům. Ano, občas mám čtecí období, ale jsou krátká a pak zase nic. Na jakýkoliv překlad jsem nesáhla už rok, nechce mi psát nic kloudného a učení je také na nulové úrovni.

Malé ranní povídání

Dnes jsem si šla lehnout o něco málo dřív, jelikož mě z celodenního koukání na seriály bolela hlava. Samozřejmě jsem se ještě hodinu převalovala v posteli a když jsem konečně usnula, tak mě o dvě hodiny později probudila úžasná noční můra. Není nad to, když se vám na pokraji spánku zdá o tom, že jste se zrovna probudili z šílené noční můry a stále v tom snu se pokoušíte usnout, ale brání vám v tom hlasy. Vaši známí, kteří vám sborově říkají, že jste zbyteční a že byste to měli zabalit, random strašlivá sdělení od démonických hlasů, vaše svědomí apod. A nejhorší na tom je, že víte, že se vám to zdá. Že se vám zdá, že se vám zdá, a stejně s tím nemůžete nic udělat. Můj mozek se občas překonává.

T'Sal a ACTA

Jistě jste si všimli, že nemám ve zvyku se zde vyjadřovat k současnému dění nebo nedej bože politice. Uznávám, že tyto záležitosti se do mé vakuové bubliny dostávají jen okrajově a obvykle mi stačí si zanadávat v duchu, na FB nebo Twitteru. ACTA je však zcela něco jiného. ACTA totiž ohrožuje mou osobní svobodu a na to já jsem sakra háklivá.